Brno Contemporary Orchestra. Jedna premiéra a muzeum elektronických experimentů

Brno Contemporary Orchestra. Jedna premiéra a muzeum elektronických experimentů

V brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu vystoupil ve středu 9. března Brno Contemporary Orchestra. Asimilace – Koncert pro lidi byl třetím pořadem ze čtyřdílného Cyklu A, součástí večera bylo i první uvedení Koncertu pro vibrafon a komorní soubor Ondřeje Štochla.

Dramaturgie koncertu měla křehkou souvislost s Uměleckoprůmyslovým muzeem Moravské galerie, v jehož vstupní hale se hrálo. Tři ze čtyř provozovaných skladeb totiž pracovaly s elektronikou, ale ve všech případech to byly přístroje v různé míře historické. Dramaturgie se po ideové stránce zaměřovala na asimilaci práce s elektronikou a kompozičních technik, zároveň by se ale dala vnímat jako muzeum experimentů propojujících umění s technologiemi. Posluchači měli možnost sledovat práci skladatelů do značné míry okouzlených technickými možnostmi, které už jsou dnes ale zcela běžně dostupné s vlastnictvím počítače. A nemusí to být žádný speciální ani extrémně drahý stroj.

Nejsilněji to bylo patrné v poslední skladbě koncertu, kterou byla From Silence. Jonathan Harvey ji složil pro soprán, šest hudebníků a zvukovou stopu. Její součástí byly pracně rekonstruované zvuky vytvořené na dávno nepoužívaných počítačových systémech, na pódiu se objevil i legendární syntezátor Yamaha DX7. Protiváhou k Harveyho meditativní kompozici s výraznější střední částí byla skladba In Circles – druhá část trilogie Here skladatele Michela van der Aa. Má téměř rockový charakter a část sopránového partu je jako ozvěna znovu přehrávaná ze záznamu pořízeného živě během provedení. Koncert zahájila kompozice Violynn Alvina Luciera pro sólové housle a generátor sinusových kmitů. A mezi dvěma zpívanými skladbami měl premiéru koncert pro vibrafon a 12 hráčů. Jeho autor Ondřej Štochl jej nazval Jin – nostalgie a naděje a byla to jediná skladba večera, která se obešla bez elektroniky. 

Je to hudba, která zcela logicky zapadá do Štochlova skladatelského vývoje. Při jeho sledování je patrné, že se jedná o zcela vědomý proces, v jehož průběhu autor zkouší pracovat s různými výrazovými prostředky a postupně se oprošťuje od všech, které jsou mu vnitřně cizí. Ondřej Štochl je skladatel, který si nepotrpí na velká dramata ani na hluk, jeho skladby ale také nejsou cvičením na pianissimo stokrát jinak. Koncert pro vibrafon a 12 hráčů, který vznikl na objednávku Brno Contemporary Orchestra, je zdařilá práce zapadající do nastíněného autorského procesu. Barva zvuku a drobné, rychlé motivky evokují vzdálený závan impresionismu, nostalgický pocit je tak obsažený v hudbě samotné. Vyvažuje ho ale vnitřní rytmická pestrost a dynamické vrcholy, které vznikají především ze zhutňování zvuku. Hudební výraz Ondřeje Štochla lze zjednodušeně charakterizovat jako „přímočarou křehkost“, autor hovoří o své citlivosti zcela jasně a bez vytáček. Sólový vibrafon vystupuje z celkového zvuku do popředí jako hybatel zvukových a dynamických vrcholů.

Sólistou premiéry byl vibrafonista Martin Opršál, který při provedení projevil neokázalou virtuozitu zcela v souladu se samotnou hudbou. Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra hrál s jistotou prostou jakéhokoliv premiérového váhání a nejistoty. Ansámbl složený z nástrojů po jednom zněl pěkně kompaktně, jistě mu v tom pomohla i akustika foyer Uměleckoprůmyslového muzea. Zvuk byl přitom pěkně čitelný, rychlé charakteristické motivky nerozmazané, skladba působila zcela usazeným a přitom čerstvým dojmem.

S úrovní provedení premiéry Ondřeje Štochla se setkala především následující a závěrečná kompozice From Silence Jonathana Harveyho. Dvacetiminutová skladba připomínala rozlehlou operní scénu či sólovou kantátu s táhlým úvodem a koncem, mezi něž je vložená extatická, téměř koloraturní pasáž. Sopranistka Irena Troupová zazpívala výborně s kusem operního patosu, který k ní patří a do Harveyho kompozice přirozeně zapadl. Skladba se překlápěla z akustického do elektronického světa, okouzlení možnostmi počítačů 80. let bylo místy až úsměvně zřetelné. Známější paralelu by bylo možné najít u Franka Zappy a jeho práce se systémem Synclavier. Provedení From Silence dopadlo celkově výborně, Brno Contemporary Orchestra je v lyričtějších polohách doma.

Kus punkové energie mu naopak chyběl ve skladbě Here (In Circles) Michela van der Aa. Skladba by kromě tempa potřebovala i víc agresivity a neučesanosti. Do extrémně odlišného výrazového světa se ale během jednoho koncertu těžko vstupuje, takže část výhrad putuje v tomto případě k dramturgovi Viktorovi Pantůčkovi. Úvodní skladba Alvina Luciera pro sólové housle a sinusový generátor se z celkového dojmu poněkud vytratila. Houslista Lukáš Mík k tomu navzdory dobrému výkonu mírně přispěl rozpačitým odchodem ze scény. Pavel Šnajdr nastudoval program velmi dobře, především druhá část byla výborná. Průvodní slovo k jednotlivým skladbám ale posouvalo večer kamsi k výchovnému koncertu a bylo by lépe ho vynechat.

Koncert pro lidi byl třetí částí cyklu A, posluchače v něm čeká ještě poslední, červnová část, konkrétně program s názvem Aglomerace – Koncert pro pavilon A. Jak název napovídá odehraje se právě v pavilonu A na brněnském výstavišti. V klíčové stavbě funkcionalistického veletržního komplexu z roku 1928 provede Brno Contemporary Orchestra díla Edgarda Varèseho a Louise Andriessena.

Alvin Lucier – Violynn pro housle a zvukový pás, Michel van der Aa – Here (In Circles), Ondřej Štochl – Koncert pro vibrafon a komorní soubor (premiéra), Jonathan Harvey – From Silence pro soprán, 6 hudebníků a zvukový pás. Irena Troupová – zpěv, Martin Opršál – vibrafon. Brno Contemporary Orchestra, hudební nastudování Pavel Šnajdr, rekonstrukce zvuků Edgar Mojdl. 9. března 2016, Moravská galerie – Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno.

Foto

Komentáře

Reagovat
  • Tereza Horáková

    12. březen 2016, 22:47
    Celý koncert byl nezapomenutelným zážitkem (za který velmi děkuju) hlavně skladba Harveyho a Štochla. Jin vynikal, jak je krásně v kritice popsáno, svou citlivou duší, která se promítala i v tom, že i kdyby spadl špendlík, narušilo by to velmi křehkou atmosféru sklady. Což je krásné a cenné. Doufám, že skladbu uslyším někdy zase na koncertě znovu:)!!




Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?  více

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.  více

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“  více

Součástí festivalu Maraton Hudby Brno bude letos poprvé scéna world music. Vedle cenami ověnčeného bosenského písničkáře Damira Imamoviče a vedle ženské vokální skupiny Kata z exotických Faerských ostrovů vystoupí v sobotu 14. srpna na Biskupském dvoře také skupina Spilar z Belgie. Její první album Stormweere se loni v listopadu dostalo na osmé místo hitparády World Music Charts Europe, která je oficiálním partnerem této scény a kterou sestavují přední rozhlasoví hudební publicisté z celé Evropy. Rozhovor nám poskytl Maarten Decombel, jeden ze zakladatelů skupiny.  více

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”  více

Soubor Musica Florea, zaměřující se na poučenou interpretaci barokní, klasicistní, ale i romantické hudby, v úterý vystoupil na festivalu Olomoucké barokní slavnosti v Kapli Božího Těla. Na programu byla díla raného baroka a jejich specifický „nový styl“ plný improvizace a zdobení. Na skladbách osmi různých autorů komponujících převážně na počátku 17. století tak umělecký vedoucí souboru a violoncellista/kytarista Marek Štryncl společně s houslistou Jiřím Sychrou, dálehouslistkami Magdalenou Malou (také viola) a Eleonor Machovou (také viola a viola da gamba), perkusistou Jakubem Ebenem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a hráčkou na varhanní pozitiv Ivou Štrynclovou, představili improvizační techniku zdobení. Praxe zdobení byla v barokní hudbě přítomna již od jejího vzniku. Hudebníci se museli naučit, jak správně zdobit v konkrétních situacích, přičemž výběr byl skutečně pestrý: diminuce (ozdobné noty, většinou krátké délky, které vyplňovaly a propojovaly jednotlivé zapsané notové intervaly), nátryl, trylek, mordent, příraz, odraz, opora a další.  více

Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Nejčtenější

Kritika

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce