V brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu vystoupil ve středu 9. března Brno Contemporary Orchestra. Asimilace – Koncert pro lidi byl třetím pořadem ze čtyřdílného Cyklu A, součástí večera bylo i první uvedení Koncertu pro vibrafon a komorní soubor Ondřeje Štochla.
Dramaturgie koncertu měla křehkou souvislost s Uměleckoprůmyslovým muzeem Moravské galerie, v jehož vstupní hale se hrálo. Tři ze čtyř provozovaných skladeb totiž pracovaly s elektronikou, ale ve všech případech to byly přístroje v různé míře historické. Dramaturgie se po ideové stránce zaměřovala na asimilaci práce s elektronikou a kompozičních technik, zároveň by se ale dala vnímat jako muzeum experimentů propojujících umění s technologiemi. Posluchači měli možnost sledovat práci skladatelů do značné míry okouzlených technickými možnostmi, které už jsou dnes ale zcela běžně dostupné s vlastnictvím počítače. A nemusí to být žádný speciální ani extrémně drahý stroj.
Nejsilněji to bylo patrné v poslední skladbě koncertu, kterou byla From Silence. Jonathan Harvey ji složil pro soprán, šest hudebníků a zvukovou stopu. Její součástí byly pracně rekonstruované zvuky vytvořené na dávno nepoužívaných počítačových systémech, na pódiu se objevil i legendární syntezátor Yamaha DX7. Protiváhou k Harveyho meditativní kompozici s výraznější střední částí byla skladba In Circles – druhá část trilogie Here skladatele Michela van der Aa. Má téměř rockový charakter a část sopránového partu je jako ozvěna znovu přehrávaná ze záznamu pořízeného živě během provedení. Koncert zahájila kompozice Violynn Alvina Luciera pro sólové housle a generátor sinusových kmitů. A mezi dvěma zpívanými skladbami měl premiéru koncert pro vibrafon a 12 hráčů. Jeho autor Ondřej Štochl jej nazval Jin – nostalgie a naděje a byla to jediná skladba večera, která se obešla bez elektroniky.
Je to hudba, která zcela logicky zapadá do Štochlova skladatelského vývoje. Při jeho sledování je patrné, že se jedná o zcela vědomý proces, v jehož průběhu autor zkouší pracovat s různými výrazovými prostředky a postupně se oprošťuje od všech, které jsou mu vnitřně cizí. Ondřej Štochl je skladatel, který si nepotrpí na velká dramata ani na hluk, jeho skladby ale také nejsou cvičením na pianissimo stokrát jinak. Koncert pro vibrafon a 12 hráčů, který vznikl na objednávku Brno Contemporary Orchestra, je zdařilá práce zapadající do nastíněného autorského procesu. Barva zvuku a drobné, rychlé motivky evokují vzdálený závan impresionismu, nostalgický pocit je tak obsažený v hudbě samotné. Vyvažuje ho ale vnitřní rytmická pestrost a dynamické vrcholy, které vznikají především ze zhutňování zvuku. Hudební výraz Ondřeje Štochla lze zjednodušeně charakterizovat jako „přímočarou křehkost“, autor hovoří o své citlivosti zcela jasně a bez vytáček. Sólový vibrafon vystupuje z celkového zvuku do popředí jako hybatel zvukových a dynamických vrcholů.
Sólistou premiéry byl vibrafonista Martin Opršál, který při provedení projevil neokázalou virtuozitu zcela v souladu se samotnou hudbou. Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra hrál s jistotou prostou jakéhokoliv premiérového váhání a nejistoty. Ansámbl složený z nástrojů po jednom zněl pěkně kompaktně, jistě mu v tom pomohla i akustika foyer Uměleckoprůmyslového muzea. Zvuk byl přitom pěkně čitelný, rychlé charakteristické motivky nerozmazané, skladba působila zcela usazeným a přitom čerstvým dojmem.
S úrovní provedení premiéry Ondřeje Štochla se setkala především následující a závěrečná kompozice From Silence Jonathana Harveyho. Dvacetiminutová skladba připomínala rozlehlou operní scénu či sólovou kantátu s táhlým úvodem a koncem, mezi něž je vložená extatická, téměř koloraturní pasáž. Sopranistka Irena Troupová zazpívala výborně s kusem operního patosu, který k ní patří a do Harveyho kompozice přirozeně zapadl. Skladba se překlápěla z akustického do elektronického světa, okouzlení možnostmi počítačů 80. let bylo místy až úsměvně zřetelné. Známější paralelu by bylo možné najít u Franka Zappy a jeho práce se systémem Synclavier. Provedení From Silence dopadlo celkově výborně, Brno Contemporary Orchestra je v lyričtějších polohách doma.
Kus punkové energie mu naopak chyběl ve skladbě Here (In Circles) Michela van der Aa. Skladba by kromě tempa potřebovala i víc agresivity a neučesanosti. Do extrémně odlišného výrazového světa se ale během jednoho koncertu těžko vstupuje, takže část výhrad putuje v tomto případě k dramturgovi Viktorovi Pantůčkovi. Úvodní skladba Alvina Luciera pro sólové housle a sinusový generátor se z celkového dojmu poněkud vytratila. Houslista Lukáš Mík k tomu navzdory dobrému výkonu mírně přispěl rozpačitým odchodem ze scény. Pavel Šnajdr nastudoval program velmi dobře, především druhá část byla výborná. Průvodní slovo k jednotlivým skladbám ale posouvalo večer kamsi k výchovnému koncertu a bylo by lépe ho vynechat.
Koncert pro lidi byl třetí částí cyklu A, posluchače v něm čeká ještě poslední, červnová část, konkrétně program s názvem Aglomerace – Koncert pro pavilon A. Jak název napovídá odehraje se právě v pavilonu A na brněnském výstavišti. V klíčové stavbě funkcionalistického veletržního komplexu z roku 1928 provede Brno Contemporary Orchestra díla Edgarda Varèseho a Louise Andriessena.
Alvin Lucier – Violynn pro housle a zvukový pás, Michel van der Aa – Here (In Circles), Ondřej Štochl – Koncert pro vibrafon a komorní soubor (premiéra), Jonathan Harvey – From Silence pro soprán, 6 hudebníků a zvukový pás. Irena Troupová – zpěv, Martin Opršál – vibrafon. Brno Contemporary Orchestra, hudební nastudování Pavel Šnajdr, rekonstrukce zvuků Edgar Mojdl. 9. března 2016, Moravská galerie – Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno.
Tereza Horáková
12. březen 2016, 22:47