Brno Contemporary Orchestra. Jedna premiéra a muzeum elektronických experimentů

Brno Contemporary Orchestra. Jedna premiéra a muzeum elektronických experimentů

V brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu vystoupil ve středu 9. března Brno Contemporary Orchestra. Asimilace – Koncert pro lidi byl třetím pořadem ze čtyřdílného Cyklu A, součástí večera bylo i první uvedení Koncertu pro vibrafon a komorní soubor Ondřeje Štochla.

Dramaturgie koncertu měla křehkou souvislost s Uměleckoprůmyslovým muzeem Moravské galerie, v jehož vstupní hale se hrálo. Tři ze čtyř provozovaných skladeb totiž pracovaly s elektronikou, ale ve všech případech to byly přístroje v různé míře historické. Dramaturgie se po ideové stránce zaměřovala na asimilaci práce s elektronikou a kompozičních technik, zároveň by se ale dala vnímat jako muzeum experimentů propojujících umění s technologiemi. Posluchači měli možnost sledovat práci skladatelů do značné míry okouzlených technickými možnostmi, které už jsou dnes ale zcela běžně dostupné s vlastnictvím počítače. A nemusí to být žádný speciální ani extrémně drahý stroj.

Nejsilněji to bylo patrné v poslední skladbě koncertu, kterou byla From Silence. Jonathan Harvey ji složil pro soprán, šest hudebníků a zvukovou stopu. Její součástí byly pracně rekonstruované zvuky vytvořené na dávno nepoužívaných počítačových systémech, na pódiu se objevil i legendární syntezátor Yamaha DX7. Protiváhou k Harveyho meditativní kompozici s výraznější střední částí byla skladba In Circles – druhá část trilogie Here skladatele Michela van der Aa. Má téměř rockový charakter a část sopránového partu je jako ozvěna znovu přehrávaná ze záznamu pořízeného živě během provedení. Koncert zahájila kompozice Violynn Alvina Luciera pro sólové housle a generátor sinusových kmitů. A mezi dvěma zpívanými skladbami měl premiéru koncert pro vibrafon a 12 hráčů. Jeho autor Ondřej Štochl jej nazval Jin – nostalgie a naděje a byla to jediná skladba večera, která se obešla bez elektroniky. 

Je to hudba, která zcela logicky zapadá do Štochlova skladatelského vývoje. Při jeho sledování je patrné, že se jedná o zcela vědomý proces, v jehož průběhu autor zkouší pracovat s různými výrazovými prostředky a postupně se oprošťuje od všech, které jsou mu vnitřně cizí. Ondřej Štochl je skladatel, který si nepotrpí na velká dramata ani na hluk, jeho skladby ale také nejsou cvičením na pianissimo stokrát jinak. Koncert pro vibrafon a 12 hráčů, který vznikl na objednávku Brno Contemporary Orchestra, je zdařilá práce zapadající do nastíněného autorského procesu. Barva zvuku a drobné, rychlé motivky evokují vzdálený závan impresionismu, nostalgický pocit je tak obsažený v hudbě samotné. Vyvažuje ho ale vnitřní rytmická pestrost a dynamické vrcholy, které vznikají především ze zhutňování zvuku. Hudební výraz Ondřeje Štochla lze zjednodušeně charakterizovat jako „přímočarou křehkost“, autor hovoří o své citlivosti zcela jasně a bez vytáček. Sólový vibrafon vystupuje z celkového zvuku do popředí jako hybatel zvukových a dynamických vrcholů.

Sólistou premiéry byl vibrafonista Martin Opršál, který při provedení projevil neokázalou virtuozitu zcela v souladu se samotnou hudbou. Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra hrál s jistotou prostou jakéhokoliv premiérového váhání a nejistoty. Ansámbl složený z nástrojů po jednom zněl pěkně kompaktně, jistě mu v tom pomohla i akustika foyer Uměleckoprůmyslového muzea. Zvuk byl přitom pěkně čitelný, rychlé charakteristické motivky nerozmazané, skladba působila zcela usazeným a přitom čerstvým dojmem.

S úrovní provedení premiéry Ondřeje Štochla se setkala především následující a závěrečná kompozice From Silence Jonathana Harveyho. Dvacetiminutová skladba připomínala rozlehlou operní scénu či sólovou kantátu s táhlým úvodem a koncem, mezi něž je vložená extatická, téměř koloraturní pasáž. Sopranistka Irena Troupová zazpívala výborně s kusem operního patosu, který k ní patří a do Harveyho kompozice přirozeně zapadl. Skladba se překlápěla z akustického do elektronického světa, okouzlení možnostmi počítačů 80. let bylo místy až úsměvně zřetelné. Známější paralelu by bylo možné najít u Franka Zappy a jeho práce se systémem Synclavier. Provedení From Silence dopadlo celkově výborně, Brno Contemporary Orchestra je v lyričtějších polohách doma.

Kus punkové energie mu naopak chyběl ve skladbě Here (In Circles) Michela van der Aa. Skladba by kromě tempa potřebovala i víc agresivity a neučesanosti. Do extrémně odlišného výrazového světa se ale během jednoho koncertu těžko vstupuje, takže část výhrad putuje v tomto případě k dramturgovi Viktorovi Pantůčkovi. Úvodní skladba Alvina Luciera pro sólové housle a sinusový generátor se z celkového dojmu poněkud vytratila. Houslista Lukáš Mík k tomu navzdory dobrému výkonu mírně přispěl rozpačitým odchodem ze scény. Pavel Šnajdr nastudoval program velmi dobře, především druhá část byla výborná. Průvodní slovo k jednotlivým skladbám ale posouvalo večer kamsi k výchovnému koncertu a bylo by lépe ho vynechat.

Koncert pro lidi byl třetí částí cyklu A, posluchače v něm čeká ještě poslední, červnová část, konkrétně program s názvem Aglomerace – Koncert pro pavilon A. Jak název napovídá odehraje se právě v pavilonu A na brněnském výstavišti. V klíčové stavbě funkcionalistického veletržního komplexu z roku 1928 provede Brno Contemporary Orchestra díla Edgarda Varèseho a Louise Andriessena.

Alvin Lucier – Violynn pro housle a zvukový pás, Michel van der Aa – Here (In Circles), Ondřej Štochl – Koncert pro vibrafon a komorní soubor (premiéra), Jonathan Harvey – From Silence pro soprán, 6 hudebníků a zvukový pás. Irena Troupová – zpěv, Martin Opršál – vibrafon. Brno Contemporary Orchestra, hudební nastudování Pavel Šnajdr, rekonstrukce zvuků Edgar Mojdl. 9. března 2016, Moravská galerie – Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno.

Foto

Komentáře

Reagovat
  • Tereza Horáková

    12. březen 2016, 22:47
    Celý koncert byl nezapomenutelným zážitkem (za který velmi děkuju) hlavně skladba Harveyho a Štochla. Jin vynikal, jak je krásně v kritice popsáno, svou citlivou duší, která se promítala i v tom, že i kdyby spadl špendlík, narušilo by to velmi křehkou atmosféru sklady. Což je krásné a cenné. Doufám, že skladbu uslyším někdy zase na koncertě znovu:)!!




V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce