Režisér Václav Věžník letos v srpnu oslavil 85. narozeniny. Dnešní představení Aidy Giuseppe Verdiho v Janáčkově divadle je věnováno jeho významnému životnímu jubileu.
Před 85 lety, 1. srpna 1930, se v Brně narodil přední český operní režisér Václav Věžník, režisér opery Státního (později Zemského a nyní Národního) divadla v Brně v letech 1954–1993. Hudba a divadlo ho již v dětství okouzlovaly. Jako malý chlapec hrál loutkové divadlo, často navštěvoval divadelní představení, zvláště pak operní. Rodinné zázemí a láska k hudebnímu divadlu rozhodly, že po maturitě studoval obor operní režie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u významných osobností J. F. Munclingera a O. Zítka. Po absolutoriu v roce 1954 byl angažován jako asistent operní režie Státního, nyní Národního divadla v Brně a po čtyřech letech se stal režisérem opery. První režií V. Věžníka byl Donizettiho Don Pasquale a režisér a pedagog Otakar Zítek po zhlédnutí premiéry prohlásil: „Budeš-li to tak dělat celý život, tak to bude dobrý …“.
„Byl jsem vržen do vlastního uměleckého života a musel jsem se učit plavat v rozbouřeném moři.“, vzpomínal Václav Věžník. I další režie Rossiniho Lazebníka sevillského byla úspěšná a tak se s mladým talentovaným režisérem seznamovala nejen odborná kritika, ale také operní obecenstvo.
Režie Václava Věžníka charakterizuje dějová bohatost a časté využívání předeher k otevírání počátku příběhu. Nastudoval 180 oper světového i českého repertoáru nejen na mateřské scéně, ale i na dalších tuzemských a zahraničních scénách. V roce 1958 inscenoval první scénickou podobu Janáčkovy opery Osud. Ve stejném roce nastudoval Pucciniho Toscu, která patřila k jeho velkým režijním úspěchům, stejně jako o čtyři roky později opera současného skladatele Jana F. Fischera Romeo, Julie a tma. V Gershwinově opeře Porgy a Bess v červnu 1968 uplatnil jako jeden z prvních režisérů veškerou divadelní techniku nové budovy Janáčkova divadla. Doménou Václava Věžníka je ale především česká operní tvorba. V zahraničí inscenoval díla českých operních skladatelů, zejména Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka. Na zahraničních scénách byl vyhledávaným režisérem, od roku 1971 byl stálým hostem v Braunschweigu.
Václav Věžník však zůstal věrný své mateřské scéně. „Naše opera má velkou tradici“, říká Václav Věžník, „mnohokrát v minulosti úspěšně konkurovala i pražskému Národnímu divadlu. Má tu výhodu, že je divadlem menším, sevřenějším, tedy se lépe provozně ovládá.“
V opeře brněnského divadla působil Václav Věžník plných 60 let. Jeho inscenace Verdiho oper Nabucco, Rigoletto, Aida a Traviata dosáhly největší reprízovosti, stejně jako Don Giovanni W. A. Mozarta a Její pastorkyňa L. Janáčka. Jeho inscenace Verdiho Aidy je od roku 2003 stále na repertoáru Janáčkovy opery.
„Hudba mne vždy musí uchvátit“, říká Václav Věžník, „už jako student jsem stále poslouchal opery. Po návratu z divadla každý den ještě v rozhlase dlouho do noci. Jednou jsem slyšel z jakési italské stanice operu, kterou jsem dosud neznal. Tak mne zaujala, že jsem si okamžitě vybavoval dramatický děj. Dodatečně jsem zjistil, že to byl Prokofjevův Hráč. Tak musí působit dobrá muzika! Operní muzika!“.
Václav Věžník se věnoval také pedagogické práci, byl profesorem operní režie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde vychoval několik absolventů, kteří se uplatňují jako operní režiséři a pedagogové.
Pro milovníky opery napsal poutavou knihu Můj život s operou, která je osobní i uměleckou výpovědí autora. Napsal také knihu Zpívali v Brně věnovanou domácím i zahraničním sólistům brněnské opery. Po jejím velkém úspěchu následoval i druhý díl.
„Jsem osudu vděčen za to, že jsem mohl lásku k opernímu divadlu předávat a snad přinést něco radosti těm, kteří si je také oblíbili“, říká Václav Věžník.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..