Barokní ozvěny na zámku v Miloticích

21. červen 2013, 0:45

Barokní ozvěny na zámku v Miloticích

Komorní pěvecký koncert na zámku v Miloticích na mě do značné míry zapůsobil jako afterparty po vynikající Calisto v Mikulově. Roli v tom samozřejmě hrála účast Tomáše Krále, ale především stejné období, z nějž pocházel repertoár. Vrcholnou monodii první poloviny sedmnáctého století jsme v Miloticích měli před sebou v té nejčistší podobě. Pouze zpěv, dvě theorby (nebo theorba a barokní kytara), účinkující v malém freskovém sále opravdu na dosah ruky.

Tady bych hned řekl, že hlas Roberty Invernizzi byl na takovou blízkost možná až příliš velký. Krásně zacházela s emocemi a afekty, jejich ztvárnění bylo přímočaré, zmocňovala se jich jakoby zvenku a otevřeně. Ve forte ale bylo intenzity jejího hlasu opravdu až moc (seděl jsem ve druhé řadě). Rozhodně se ale neztrácela dynamická a barevná pestrost, pianissima jí zněla bezvadně. Tomáš Král má oproti Robertě Invernizzi mnohem lyričtější projev, chápe se interpretovaných skladeb spíš zevnitř. Bylo nesmírně poučné sledovat, jak mohou oba zcela rozdílné přístupy existovat vedle sebe v bezprostřední blízkosti, konfrontovat se a zároveň doplňovat. Koncert tím také vyzněl – i když možná zcela nechtěně – jako diskuse o správné interpretaci staré hudby a připomínka, že na to není jeden recept. Při rozdílnosti obou pěvců jsem o to víc ocenil, jak mají výrazově srovnaná dueta. Nebylo jich mnoho, ale bylo poznat, že se na nich pracovalo. Nechci opomíjet Jana Krejču ani Craiga Marchitelliho, ale zároveň nechci předstírat, že se nějak vyznám ve hře na theorbu. Z obecného muzikantského hlediska bylo jejich souhře sotva co vytknout.

V pořadu koncertu se střídali nejen účinkující, ale především afekty (nebo chcete-li nálady) jednotlivých čísel. Večer byl pestrý a držel publikum v pozornosti. První dvě skladby přednesl Tomáš Král téměř bez přerušení, na středně rychlou Occhi, occhi miei cari (Oči mé předrahé) navázala Amor tu m'hai pur (Amore, přece jsi mě dostal). Spojení dvou vytvořilo něco jako mnohem pozdější árii s rychlým závěrem – strettou. Následující dvě skladby interpretovala Roberta Invernizzi – byla to Strana armonia d’amore (Podivuhodná harmonie lásky) s ohňostrojem ozdob v závěru a Son ruinato (Jsem zničen) – pocitově vlastně zcela otočená dvojice oproti úvodu. Při vší chvále, kterou jsem na její zpěv uvedl, musím ale také říct, že jí nezněly dobře sykavky. Přesněji řečeno syčely opravdu o hodně víc, než bych si u nekompromisně špičkového výkonu představoval. Následoval delší blok složený z díla G. G. Kapspergera. Uvedla ho instrumentální dvojice PassacagliaBallo – opět vážný úvod s prosvětleným vyústěním. Trojice Alma che fai (Co tropíš, duše), Disperato dolore (Zoufalá bolesti) a Tuo piangendo i miei passati tempi (Kráčím oplakáveje své minulé časy) byla zjasněná dlouhým zdobením závěrečného slova speranza (naděje). První půli uzavřela Poi ch'è tolto è la lingua (Protože jazyk je zbaven moci), kterou přednesli oba interpreti společně.

Druhou část koncertu otevřela Ninna nanna (Ukolébavka!), Roberta Invernizzi předvedla bezvadná pianissima a schopnost i v nejtišší dynamice zřetelně vyjadřovat emoce, občas se ale dostávala pod tón. Krásnou práci s barvou hlasu předvedla v následujících L’Eraclito Amoroso (Zamilovaný Herakleitos) a Mi fà rider la speranza (Ta naděje je mi k smíchu). Tomáš Král se ve druhé polovině téměř nedostal sólově ke slovu, program byl přece jen zaměřen na hostující hvězdu. Jedinou výjimkou byla O, perdutti diletti (Ach, zmizelé radosti). Roberta Invernizzi poté provedla ještě Folle è ben chi si crede (Je blázen, kdo si myslí) a Voglio di vita uscir (Z žití chci uniknout). Na závěr zaznělo ve společném provedení obou pěvců Viver tra pianti (Žití mezi nářky). V duetu jsme vyslechli i přídavek O come sei gentile (Jak jsi krásná) Claudia Monteverdiho.

Krásný koncert zaznamenával Český rozhlas, záznam bude vysílán ve čtvrtek 18. července 2013 ve 21.20 v rámci pořadu Musica Antiqua. Diváci byli proto žádáni o vypnutí mobilních telefonů důrazněji než jindy. Málokomu z nich ale došlo, že by nemuseli hlučet vůbec, tedy ani cvakat spouštěmi fotoaparátů – jeden dobrák si dokonce ani nevypnul blesk (agenturní fotograf se krčil v koutě a fotil jen v pauzách, jak sami vidíte). To samozřejmě není jen problém Milotic, děje se to prakticky všude. Concentus Moraviae dělá ohromnou práci, nevymlouvá se na nezkušené publikum a učí jej na maloměstských štacích poslouchat hudbu na nejvyšší úrovni. Jsem přesvědčený, že festival už se pomalu dostává do postavení, kdy by své publikum mohl začít také nenápadně učit, jak se na takových koncertech chovat.

Roberta Invernizzi – soprán, Tomáš Král – baryton, Craig Marchitelli, Jan Krejča – theorba. Giovanni Felice Sances (1600 – 1679): Occhi, occhi miei cari, Benedetto Ferrari (1603–1681): Amor tu m'hai pur, Giulio Romano (1551–1680): Strana armonia d’amore, Benedetto Ferrari: Son ruinato appassionato, Giovanni Girolamo Kapsperger (1580–1651): Passacaglia, Ballo, Alma che fai, Disperato dolore, Tuo piangendo i miei passati tempi, Camillo Orlandi: Poi ch'è tolto è la lingua, Giovanni Girolamo Kapsperger: Ninna Nanna, Barbara Strozzi (1619–1677): L’Eraclito Amoroso, Mi fà rider la speranza, Giovanni Felice Sances: O, perduti diletti fiamme, Tarquinio Merula (1595–1665): Folle è ben chi si crede, Claudio Monteverdi: Voglio di vita uscir, Giovanni Felice Sances: Viver tra pianti. 17. 6. 2013, Kyjov, Milotice, zámek, Freskový sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Foto Jiří Sláma

Hodnocení autora: 80 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

I přes komorní obsazení orchestru a loutkovou inscenaci jsme viděli velké hudební divadlo. Zámecký sál v Mikulově ožil uvedením barokní opery La Calistovíce

Koncerty v Moravském Krumlově a Doubravníku spojila osobnost dirigenta, cembalisty a varhaníka Andrey Marcona. V Krumlově řídil vystoupení Venice Baroque Orchestra s Magdalenou Koženou, v Doubravníku uvedl do života zrekonstruované varhany v kostele Povýšení svatého Kříže.  více

Festival Concentus Moraviae zahájil soubor Accordone v Moravském Krumlově. Publikum si bezpochyby nejvíce všímalo zpěváka souboru Marca Beasleyho, jehož pódiové manýry se blíží víc k rockové hvězdě než k interpretovi vážné hudby.  více


Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více