Cesta Michala Horáčka za kvalitním popovým písničkářstvím

25. duben 2016, 0:57
Cesta Michala Horáčka za kvalitním popovým písničkářstvím

Michal Horáček se svou „kočovnou společností“ slavil v brněnském Sono Centru zasloužený úspěch. Pětice špičkových muzikantů, tři zpěváci, zvukař plus autor všech odzpívaných textů nabídli reprezentativní průřez Horáčkovou tvorbou za bezmála třicetiletí jeho tvorby.

Už podruhé ve stejném sále, ale s obměněnou sestavou, představil v Brně svůj další cestovní projekt textař a vydavatel Michal Horáček. Pořad Na cestěuváděl minulý rok cestovní podobu debutového alba Františka Segrada s jeho hosty. Letošní verze s totožným názvem představila trojici zpěváků svázanou s několika Horáčkovými projekty. Tradiční oporu písňového recitálu Františka Segrada a dva rodáky z Brna: Lenku Novou a Jana Sklenáře.

Horáčkovy sázky na koně jsou příslovečné a daří se mu sázet i na ty muzikantské: trojice zpěváckých osobností se na jevišti výborně doplňovala, empaticky doprovázená pětičlenným ansámblem snů. Od různých kytar (ale i banja) minibandu šéfuje univerzální multiinstrumentalista, aranžér a vyhledávaný studiový hráč Josef Štěpánek. Doplňuje ho skvělá cellistka Petra Malíšková a tři výteční jazzmani: pianista Jan Steindorfer, kontrabasista Jan Tengler a bubeník Pavel Bady Zbořil.

Skromná sestava si troufá na třicetiletou retrospektivu tvorby textaře Michala Horáčka počínaje prvním společným albem s Petrem Hapkou pro Hanu Hegerovou Potměšilý host z roku 1987 až k písním na chystané album Lenky Nové 40, které by mělo vyjít na konci roku (Poslední noc, Čtyřicet, Zabijte ji tiše, Postrádám), ze kterých v rámci pořadu pro Lenku vznikl malý kompaktní ochutnávkový recitál.

Dominantní pro pořad Na cestě je pochopitelně společná Horáčkova tvorba s Petrem Hapkou, už ale zdaleka není výlučná. Právě Lenka Nová se autorsky (i pěvecky, samozřejmě) prosadila už na album Ohrožený druh a zhudebnila i některé písně na své chystané třetí album. Spolu s Janou Amrichovou nejcharismatičtější „Laura“ s vizáží femme fatale ke krásnému tmavému hlasovému témbru postupně přidává výrazovou pevnost a probarvující valéry hlasu s reflexí prožitých zkušeností.

K Horáčkovým „úlovkům“ ostatně patří i původem a vzděláním brněnský herec a klasicky školený zpěvák Jan Sklenář; představitel Štamgasta v muzikálu Kudykam se bez naděje na alternaci naučil titulní roli – a Horáček umí respekt a píli ocenit, takže se své šance na scéně dočkal a zazpíval si později i v Českém kalendáři. Jeho projev je herecky civilní, přesto se ctí zvládl přezpívat i part Richarda Müllera v písni Pod plynárnou z CD Citová investice i Kocábova SebastiánaStáří. Po svém, s respektem, ale bez zbytečných úliteb svým slavným předchůdcům.

Nejhotovějším (myšleno nejdůvěryhodnějším) zpěvákem z trojice je František Segrado. Od první chvíle spolupráce s Michalem Horáčkem na albu Tak to chodí (2003) jedou na společné vlně pochopení textu do nejmenších nuancí a Segradova sdělnost a neokázalost projevu Horáčkově poetice pokorně slouží. Titulní píseň z alba Strážce plamene je mu psaná na míru – zasloužila by si empatičtější videoklip, Segrado je navíc dobrý herec. Za oněch třináct let se vypracoval především jako suverénní zpěvák se širokým výrazovým rejstříkem a potvrdil Horáčkovu úspěšnost i na poli sázek na starší koně: jeho předloňské album Segrado je platinové a Horáčkovy texty na písně Paola Conteho, Peppe Voltarelliho, Toma Waitse a Billy Joela (na koncertě zazněl Piano Man s textem Se štěstím mohly by být) patří k tomu nejlepšímu z Horáčkovy éry „po Hapkovi“.

Výborný nápad byl na albu zachovat v nových aranžích oba nadčasové texty s hudbou Jaroslava „Trabanda“ Svobody: Prahua Něco hezkého; obě písně také na koncertě sklidily největší ovace, a nejen kvůli aktuálním politickým konotacím. U Segrada navíc nehrozí nápodoba kohokoliv ani náhodou, prostě to neumí a především nechce. Po svém si zfrázoval druhdy Müllerovo Štěstí je krásná věc, do Stáří vysyčel povedený pendant recitativu Josefa Kemra, věrohodně podal i píseň pro Hanu Hegerovou Žít a nechat žít. Naprosto nečekaně se ovšem vypořádal s dvouoktávovou, kantilénově vystavěnou finální skladbou z Kudykama Tante cose da veder’s náročnou gradací. Slušela mu právě pro onu empatii, patrnost prožitků a zkušeností let, které sděluje text.

Na kvalitě hudebních úprav starších i novějších skladeb mají výrazný společný podíl dva nejméně nápadní členové koncertního týmu: již zmíněný kytarista Josef Štěpánek a mistr zvuku Michal Pekárek, Horáčkův dlouholetý souputník.

Zkušenost a empatii projevil – last but not least – i průvodce večerem Michal Horáček, který oproti dřívějším projektům ku prospěchu věci významně zredukoval svůj slovní příspěvek. Mluvené slovo v jeho podání provázelo večerem nejen životními moudry, ale především humorem s nádechem sebeironie.

Na cestě. Michal Horáček a hosté – František Segrado, Lenka Nová, Jan Sklenář. 21. dubna 2016, Sono Centrum, Brno.

Foto Ilona Pavlátová a Tomáš Svoboda

Komentáře

Reagovat
  • Eva a Míťa Flajšmannovi

    30. duben 2016, 15:38
    Vážený pane Horáčku, velmi jsme se těšili na koncert do SONO,21.4.2016.Ale byli jsme velice zklamaní,že nepřijel Ondřej Ruml a vůbec nebyl omluven.Slouží Vám jeho jméno pouze jako reklama?Také se nám nelíbilo zpolitizování.(Narážky na současnou vládu).Pan František Segrado má velmi dobrý hlas,jediný, který se nám líbil.Avšak píseň o Praze a narážka na Hrad také nebyla dost fér.Obzvláště nás urazilo zaznění melodie Státní hymny,vůbec se to nehodilo do zábavného programu.Vás jsme si vždy vážili jako filosofa, ale to co jste předvedl (Skákal pes přes oves a Měla babka čtyři jabka) byly bláboly.Snad to způsobilo víno,kterého jste vypili až na scéně přespříliš.A to se nebudeme vyjadřovat o zpěvačce Lence Nové, která by ve svých 42 letech mohla být více vyzpívaná. Moc nás mrzí to,co jsme Vám museli upřímně sdělit. Zdraví Eva a Míťa Flajšmannovi P.S.Jsme lidé, kteří navštěvují divadla a koncerty a to, co jsme shlédli nás zklamalo.
    • Sam

      10. květen 2016, 23:30
      To jsou kecy jezis maria. Lenka bola hodne dobra a politicke narazky byli asi az prilis na miste a aktualni.




Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Nejčtenější

Kritika

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více