Italské slunce ve Valticích a Velkém Meziříčí

2. červenec 2013, 0:00

Italské slunce ve Valticích a Velkém Meziříčí

Soubor Sezione Aure vzbudil na koncertě v Rájci-Jestřebí naprostou senzaci, já jsem jej slyšel až o den později v Tanečním sále zámku ve Valticích. Jejich barokní bigbít měl v sobě opravdu kus italského slunce, které si tento ročník Concentu Moraviae vzal jako podtitul. Program se věnoval formě triové sonáty – na řadu přišli letošní jubilanti Arcangelo Corelli (1653–1713) a Girolamo Frescobaldi (1583–1643), ale i méně známí italští autoři sedmnáctého století.

Sezione Aure jsou ansámbl stylově vyrovnaný, což je znát především na dvojici houslistů, kteří jsou v zásadě k nerozeznání. Na celkovém projevu je cítit, že mají hudebníci společně a jednotně vyřešený svůj princip interpretace barokní hudby. Na druhé straně je ale nutno říci, že se tento princip skládá z několika málo vzorců, které se opakují pořád dokola. Když jsme měli za sebou první polovinu večera, začalo být celkem jasné, jak hrají allegro, jak largo, a podoba dalších skladeb byla značně předvídatelná jen podle tempových označení jednotlivých vět. Koncert byl ale velmi krátký – bez přídavků trval necelou hodinu – takže k vyložené monotónnosti nesklouzl. Vlastně nepřekročil časovou hranici, kdy mě odhady výsledné interpretace ještě bavily. Přístup Sezione Aure je totiž skutečně bigbítový, se všemi jeho klady i zápory. Na jedné straně je tu skutečně nápor energie a přímý hudební tah umocněný tím, že všechny skladby hráli prakticky bez pauz mezi větami. Na druhé straně je to onen sklon k výrazovým klišé, která by na běžném celovečerním koncertu asi začala být značně otravná.

Zpětně se dá říci, že všechny manýry Sezione Aure byly obsaženy už v Sonátě g moll Giovanniho Maria Bononciniho. Pětivětá skladba vystřídala čtyři tempa (allegro, adagio, presto a grave) z nichž se dalo odvodit téměř všechno, co se dělo potom. Hudebníci hráli velmi energicky, tempa volili spíš rychlejší, i v grave ale zněli velmi lehce. Rád bych se dočkal jejich koncertu, až budou mít repertoár propracovanější – soubor vznikl teprve letos a veškerou kolektivní práci má vlastně ještě před sebou. V polyfonických pasážích Bassaniho Sonáty D dur se zřetelně projevila vyrovnanost obou houslistů, sekundoval jim výrazně melodický bas violoncella. Rytmičtější část continua (theorba nebo barokní kytara a cembalo) držela pocit trvale přítomné energie i v pomalých větách. V Mariniho Sonátě na melodii „Fuggi dolente“ mohli posluchači rozeznat téma Vltavy čili Kočka leze dírou. Zpozornět tedy mohli i příznivci konspiračních teorií a historek vycucaných z palce a přemýšlet, kdeže to ten Smetana vlastně vzal. Sonáta „La Ranuzza“ uzavřela první část večera. Ten sice neměl přestávku, ale v této chvíli už začalo být jasné, jak soubor hraje a jak tedy bude vypadat zbytek. Jak jsem ale řekl, Sezione Aure to uhráli na energický projev a přímočaré zaujetí hudbou, které se jim podařilo přenést i na publikum.

Martina Janková a Collegium 1704

Závěrečný koncert Concentu Moraviae se odehrál v krásném sále Luteránského gymnázia ve Velkém Meziříčí. Protagonisty byli sopranistka Martina JankováCollegium 1704 se svým uměleckým vedoucím a dramaturgem festivalu Václavem Luksem.

Instrumentální úvod obstaralo Concerto grosso č. 1 D dur Arcangela Corelliho. Collegium 1704 možná nepůsobilo tak prvoplánově energicky jako Sezione Aure, jeho projev je ale usazenější, pestřejší a ve výsledku působivější. Nedostavuje se u něj pocit předvídatelnosti a krátká stopáž koncertu byla tentokrát spíš na závadu – rád bych si ho užil i déle. Hned na začátku se také zmíním o jedné negativní drobnosti – především proto, abych jí nemusel končit. Publikum si vytleskalo přídavek, v němž se dočkalo pouze opakovaného závěru Händelova Gloria. K opakování dosavadního repertoáru v přídavcích došlo i na výše recenzovaném koncertě ve Valticích. Jsem téměř přesvědčen, že by se taková věc měla umělcům smluvně zakázat. Chápu, že žijí z úspěchu a chtějí vyjít vstříc nadšenému publiku, ale mohli by mít pro tyto účely nastudovanou jednu maličkost navíc, zvlášť když samotný koncert trvá pouhých pětapadesát minut. Ale dost šťourání v přídavcích, které nakonec páteř koncertu netvoří – Collegium 1704 hrálo výborně a Martina Janková stejně tak zpívala.

Ve Velkém Meziříčí provedla dvě rozsáhlejší sólové kantáty, tou první byla Vengo a voi luci adorate (Přicházím k vám, zbožňované zraky) Antonia Vivaldiho. Tvoří ji dvě árie spojené krátkým recitativem. Dohromady vytvářejí dramatický celek, který z naléhavého úvodu přes prosebný recitativ vyvrcholí frenetickým vyjádřením nekonečného utrpení z neopětované lásky. Collegium 1704 bylo v krátkém úvodu maličko nesehrané, ale rychle se srovnalo. Martina Janková má krásný, svítivý soprán a výbornou koloraturní techniku, kterou po celý večer ani v nejmenším nešetřila. Poslouchat ji byl opravdový požitek, i když se mi místy až zastesklo po kousku rovného tónu. Recitativ byl krátký, ale hezky promyšlený i provedený, což se u nás bohužel stále neslyší moc často. Poryv citů v závěru kantáty zasáhl podle mého názoru úplně všechny. Sinfonia G dur uzavřela vivaldiovský blok uprostřed večera, v Andante ukázalo Collegium krásně zvučné a ušlechtilé pizzicato.

Závěr koncertu patřil Georgu Fridrichu Händelovi a jeho zpracování části latinské mše Gloria. Martina Janková jej provedla s velkou dávkou temperamentu a nakažlivé radosti, která působila zcela světsky a bezprostředně. Byl jsem ale velmi vděčný za klidnější pasáže Et in terra pax či Qui tollis peccata mundi, v nichž lépe vynikl také její lyrický projev a barva hlasu. Tempově i emocionálně vystupňovaný závěr Quoniam tu solusCum sancto spiritu měl v sobě samozřejmě i duchovní obsah, ale přebila jej veselá interpretace, jako by letošní ročník festivalu Concentus Moraviae už spěchal do prázdnin. Velmi vydařený ročník, musím ještě dodat.

Z Benátek do Říma ve zlatém 17. století. Giovanni Maria Bononcini: Sonata a tre g moll, Giovanni Battista Bassani: Sonata a tre D dur, Biago Marini: Sonata sopra „Fuggi dolente“, Maurizio Cazzati: Sonata a tre „La Ranuzza“, Giovanni Legrenzi: Sonata a tre „La Bonacossa“, Girolamo Frescobaldi: Canzon Seconda à 3. Due Canti e Basso. „Detta la Boccellina“, Antonio Veracini: Sonata Prima in Re maggiore, Arcangelo Corelli: Triová sonáta op. 3 č. 7. Sezione Aure, umělecký vedoucí Luca Giardini. 28. 6. 2013, Valtice, zámek, Taneční sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Arcangelo Corelli (1653 – 1713): Concerto grosso op. 6. č. 1 D dur, Antonio Vivaldi (1678 – 1741): Vengo a voi luci adorate RV 628, Sinfonia G dur RV 149 (Il coro delle muse), Georg Friedrich Händel (1685–1759): Gloria. Collegium 1704, Václav Luks / umělecký vedoucí, Martina Janková / soprán. 29. 6. 2013, Velké Meziříčí, Luteránské gymnázium. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

I přes komorní obsazení orchestru a loutkovou inscenaci jsme viděli velké hudební divadlo. Zámecký sál v Mikulově ožil uvedením barokní opery La Calistovíce

Festival Concentus Moraviae zahájil soubor Accordone v Moravském Krumlově. Publikum si bezpochyby nejvíce všímalo zpěváka souboru Marca Beasleyho, jehož pódiové manýry se blíží víc k rockové hvězdě než k interpretovi vážné hudby.  více

Rozhovor s dramaturgem letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae Václavem Luksem o úniku z každodenní reality, kosmopolitní Evropě a nadčasové přitažlivosti barokního umění pro dnešního posluchače.  více


Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více