Italské slunce ve Valticích a Velkém Meziříčí

2. červenec 2013, 0:00

Italské slunce ve Valticích a Velkém Meziříčí

Soubor Sezione Aure vzbudil na koncertě v Rájci-Jestřebí naprostou senzaci, já jsem jej slyšel až o den později v Tanečním sále zámku ve Valticích. Jejich barokní bigbít měl v sobě opravdu kus italského slunce, které si tento ročník Concentu Moraviae vzal jako podtitul. Program se věnoval formě triové sonáty – na řadu přišli letošní jubilanti Arcangelo Corelli (1653–1713) a Girolamo Frescobaldi (1583–1643), ale i méně známí italští autoři sedmnáctého století.

Sezione Aure jsou ansámbl stylově vyrovnaný, což je znát především na dvojici houslistů, kteří jsou v zásadě k nerozeznání. Na celkovém projevu je cítit, že mají hudebníci společně a jednotně vyřešený svůj princip interpretace barokní hudby. Na druhé straně je ale nutno říci, že se tento princip skládá z několika málo vzorců, které se opakují pořád dokola. Když jsme měli za sebou první polovinu večera, začalo být celkem jasné, jak hrají allegro, jak largo, a podoba dalších skladeb byla značně předvídatelná jen podle tempových označení jednotlivých vět. Koncert byl ale velmi krátký – bez přídavků trval necelou hodinu – takže k vyložené monotónnosti nesklouzl. Vlastně nepřekročil časovou hranici, kdy mě odhady výsledné interpretace ještě bavily. Přístup Sezione Aure je totiž skutečně bigbítový, se všemi jeho klady i zápory. Na jedné straně je tu skutečně nápor energie a přímý hudební tah umocněný tím, že všechny skladby hráli prakticky bez pauz mezi větami. Na druhé straně je to onen sklon k výrazovým klišé, která by na běžném celovečerním koncertu asi začala být značně otravná.

Zpětně se dá říci, že všechny manýry Sezione Aure byly obsaženy už v Sonátě g moll Giovanniho Maria Bononciniho. Pětivětá skladba vystřídala čtyři tempa (allegro, adagio, presto a grave) z nichž se dalo odvodit téměř všechno, co se dělo potom. Hudebníci hráli velmi energicky, tempa volili spíš rychlejší, i v grave ale zněli velmi lehce. Rád bych se dočkal jejich koncertu, až budou mít repertoár propracovanější – soubor vznikl teprve letos a veškerou kolektivní práci má vlastně ještě před sebou. V polyfonických pasážích Bassaniho Sonáty D dur se zřetelně projevila vyrovnanost obou houslistů, sekundoval jim výrazně melodický bas violoncella. Rytmičtější část continua (theorba nebo barokní kytara a cembalo) držela pocit trvale přítomné energie i v pomalých větách. V Mariniho Sonátě na melodii „Fuggi dolente“ mohli posluchači rozeznat téma Vltavy čili Kočka leze dírou. Zpozornět tedy mohli i příznivci konspiračních teorií a historek vycucaných z palce a přemýšlet, kdeže to ten Smetana vlastně vzal. Sonáta „La Ranuzza“ uzavřela první část večera. Ten sice neměl přestávku, ale v této chvíli už začalo být jasné, jak soubor hraje a jak tedy bude vypadat zbytek. Jak jsem ale řekl, Sezione Aure to uhráli na energický projev a přímočaré zaujetí hudbou, které se jim podařilo přenést i na publikum.

Martina Janková a Collegium 1704

Závěrečný koncert Concentu Moraviae se odehrál v krásném sále Luteránského gymnázia ve Velkém Meziříčí. Protagonisty byli sopranistka Martina JankováCollegium 1704 se svým uměleckým vedoucím a dramaturgem festivalu Václavem Luksem.

Instrumentální úvod obstaralo Concerto grosso č. 1 D dur Arcangela Corelliho. Collegium 1704 možná nepůsobilo tak prvoplánově energicky jako Sezione Aure, jeho projev je ale usazenější, pestřejší a ve výsledku působivější. Nedostavuje se u něj pocit předvídatelnosti a krátká stopáž koncertu byla tentokrát spíš na závadu – rád bych si ho užil i déle. Hned na začátku se také zmíním o jedné negativní drobnosti – především proto, abych jí nemusel končit. Publikum si vytleskalo přídavek, v němž se dočkalo pouze opakovaného závěru Händelova Gloria. K opakování dosavadního repertoáru v přídavcích došlo i na výše recenzovaném koncertě ve Valticích. Jsem téměř přesvědčen, že by se taková věc měla umělcům smluvně zakázat. Chápu, že žijí z úspěchu a chtějí vyjít vstříc nadšenému publiku, ale mohli by mít pro tyto účely nastudovanou jednu maličkost navíc, zvlášť když samotný koncert trvá pouhých pětapadesát minut. Ale dost šťourání v přídavcích, které nakonec páteř koncertu netvoří – Collegium 1704 hrálo výborně a Martina Janková stejně tak zpívala.

Ve Velkém Meziříčí provedla dvě rozsáhlejší sólové kantáty, tou první byla Vengo a voi luci adorate (Přicházím k vám, zbožňované zraky) Antonia Vivaldiho. Tvoří ji dvě árie spojené krátkým recitativem. Dohromady vytvářejí dramatický celek, který z naléhavého úvodu přes prosebný recitativ vyvrcholí frenetickým vyjádřením nekonečného utrpení z neopětované lásky. Collegium 1704 bylo v krátkém úvodu maličko nesehrané, ale rychle se srovnalo. Martina Janková má krásný, svítivý soprán a výbornou koloraturní techniku, kterou po celý večer ani v nejmenším nešetřila. Poslouchat ji byl opravdový požitek, i když se mi místy až zastesklo po kousku rovného tónu. Recitativ byl krátký, ale hezky promyšlený i provedený, což se u nás bohužel stále neslyší moc často. Poryv citů v závěru kantáty zasáhl podle mého názoru úplně všechny. Sinfonia G dur uzavřela vivaldiovský blok uprostřed večera, v Andante ukázalo Collegium krásně zvučné a ušlechtilé pizzicato.

Závěr koncertu patřil Georgu Fridrichu Händelovi a jeho zpracování části latinské mše Gloria. Martina Janková jej provedla s velkou dávkou temperamentu a nakažlivé radosti, která působila zcela světsky a bezprostředně. Byl jsem ale velmi vděčný za klidnější pasáže Et in terra pax či Qui tollis peccata mundi, v nichž lépe vynikl také její lyrický projev a barva hlasu. Tempově i emocionálně vystupňovaný závěr Quoniam tu solusCum sancto spiritu měl v sobě samozřejmě i duchovní obsah, ale přebila jej veselá interpretace, jako by letošní ročník festivalu Concentus Moraviae už spěchal do prázdnin. Velmi vydařený ročník, musím ještě dodat.

Z Benátek do Říma ve zlatém 17. století. Giovanni Maria Bononcini: Sonata a tre g moll, Giovanni Battista Bassani: Sonata a tre D dur, Biago Marini: Sonata sopra „Fuggi dolente“, Maurizio Cazzati: Sonata a tre „La Ranuzza“, Giovanni Legrenzi: Sonata a tre „La Bonacossa“, Girolamo Frescobaldi: Canzon Seconda à 3. Due Canti e Basso. „Detta la Boccellina“, Antonio Veracini: Sonata Prima in Re maggiore, Arcangelo Corelli: Triová sonáta op. 3 č. 7. Sezione Aure, umělecký vedoucí Luca Giardini. 28. 6. 2013, Valtice, zámek, Taneční sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Arcangelo Corelli (1653 – 1713): Concerto grosso op. 6. č. 1 D dur, Antonio Vivaldi (1678 – 1741): Vengo a voi luci adorate RV 628, Sinfonia G dur RV 149 (Il coro delle muse), Georg Friedrich Händel (1685–1759): Gloria. Collegium 1704, Václav Luks / umělecký vedoucí, Martina Janková / soprán. 29. 6. 2013, Velké Meziříčí, Luteránské gymnázium. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

I přes komorní obsazení orchestru a loutkovou inscenaci jsme viděli velké hudební divadlo. Zámecký sál v Mikulově ožil uvedením barokní opery La Calistovíce

Festival Concentus Moraviae zahájil soubor Accordone v Moravském Krumlově. Publikum si bezpochyby nejvíce všímalo zpěváka souboru Marca Beasleyho, jehož pódiové manýry se blíží víc k rockové hvězdě než k interpretovi vážné hudby.  více

Rozhovor s dramaturgem letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae Václavem Luksem o úniku z každodenní reality, kosmopolitní Evropě a nadčasové přitažlivosti barokního umění pro dnešního posluchače.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více