Italské slunce ve Valticích a Velkém Meziříčí

2. červenec 2013, 0:00

Italské slunce ve Valticích a Velkém Meziříčí

Soubor Sezione Aure vzbudil na koncertě v Rájci-Jestřebí naprostou senzaci, já jsem jej slyšel až o den později v Tanečním sále zámku ve Valticích. Jejich barokní bigbít měl v sobě opravdu kus italského slunce, které si tento ročník Concentu Moraviae vzal jako podtitul. Program se věnoval formě triové sonáty – na řadu přišli letošní jubilanti Arcangelo Corelli (1653–1713) a Girolamo Frescobaldi (1583–1643), ale i méně známí italští autoři sedmnáctého století.

Sezione Aure jsou ansámbl stylově vyrovnaný, což je znát především na dvojici houslistů, kteří jsou v zásadě k nerozeznání. Na celkovém projevu je cítit, že mají hudebníci společně a jednotně vyřešený svůj princip interpretace barokní hudby. Na druhé straně je ale nutno říci, že se tento princip skládá z několika málo vzorců, které se opakují pořád dokola. Když jsme měli za sebou první polovinu večera, začalo být celkem jasné, jak hrají allegro, jak largo, a podoba dalších skladeb byla značně předvídatelná jen podle tempových označení jednotlivých vět. Koncert byl ale velmi krátký – bez přídavků trval necelou hodinu – takže k vyložené monotónnosti nesklouzl. Vlastně nepřekročil časovou hranici, kdy mě odhady výsledné interpretace ještě bavily. Přístup Sezione Aure je totiž skutečně bigbítový, se všemi jeho klady i zápory. Na jedné straně je tu skutečně nápor energie a přímý hudební tah umocněný tím, že všechny skladby hráli prakticky bez pauz mezi větami. Na druhé straně je to onen sklon k výrazovým klišé, která by na běžném celovečerním koncertu asi začala být značně otravná.

Zpětně se dá říci, že všechny manýry Sezione Aure byly obsaženy už v Sonátě g moll Giovanniho Maria Bononciniho. Pětivětá skladba vystřídala čtyři tempa (allegro, adagio, presto a grave) z nichž se dalo odvodit téměř všechno, co se dělo potom. Hudebníci hráli velmi energicky, tempa volili spíš rychlejší, i v grave ale zněli velmi lehce. Rád bych se dočkal jejich koncertu, až budou mít repertoár propracovanější – soubor vznikl teprve letos a veškerou kolektivní práci má vlastně ještě před sebou. V polyfonických pasážích Bassaniho Sonáty D dur se zřetelně projevila vyrovnanost obou houslistů, sekundoval jim výrazně melodický bas violoncella. Rytmičtější část continua (theorba nebo barokní kytara a cembalo) držela pocit trvale přítomné energie i v pomalých větách. V Mariniho Sonátě na melodii „Fuggi dolente“ mohli posluchači rozeznat téma Vltavy čili Kočka leze dírou. Zpozornět tedy mohli i příznivci konspiračních teorií a historek vycucaných z palce a přemýšlet, kdeže to ten Smetana vlastně vzal. Sonáta „La Ranuzza“ uzavřela první část večera. Ten sice neměl přestávku, ale v této chvíli už začalo být jasné, jak soubor hraje a jak tedy bude vypadat zbytek. Jak jsem ale řekl, Sezione Aure to uhráli na energický projev a přímočaré zaujetí hudbou, které se jim podařilo přenést i na publikum.

Martina Janková a Collegium 1704

Závěrečný koncert Concentu Moraviae se odehrál v krásném sále Luteránského gymnázia ve Velkém Meziříčí. Protagonisty byli sopranistka Martina JankováCollegium 1704 se svým uměleckým vedoucím a dramaturgem festivalu Václavem Luksem.

Instrumentální úvod obstaralo Concerto grosso č. 1 D dur Arcangela Corelliho. Collegium 1704 možná nepůsobilo tak prvoplánově energicky jako Sezione Aure, jeho projev je ale usazenější, pestřejší a ve výsledku působivější. Nedostavuje se u něj pocit předvídatelnosti a krátká stopáž koncertu byla tentokrát spíš na závadu – rád bych si ho užil i déle. Hned na začátku se také zmíním o jedné negativní drobnosti – především proto, abych jí nemusel končit. Publikum si vytleskalo přídavek, v němž se dočkalo pouze opakovaného závěru Händelova Gloria. K opakování dosavadního repertoáru v přídavcích došlo i na výše recenzovaném koncertě ve Valticích. Jsem téměř přesvědčen, že by se taková věc měla umělcům smluvně zakázat. Chápu, že žijí z úspěchu a chtějí vyjít vstříc nadšenému publiku, ale mohli by mít pro tyto účely nastudovanou jednu maličkost navíc, zvlášť když samotný koncert trvá pouhých pětapadesát minut. Ale dost šťourání v přídavcích, které nakonec páteř koncertu netvoří – Collegium 1704 hrálo výborně a Martina Janková stejně tak zpívala.

Ve Velkém Meziříčí provedla dvě rozsáhlejší sólové kantáty, tou první byla Vengo a voi luci adorate (Přicházím k vám, zbožňované zraky) Antonia Vivaldiho. Tvoří ji dvě árie spojené krátkým recitativem. Dohromady vytvářejí dramatický celek, který z naléhavého úvodu přes prosebný recitativ vyvrcholí frenetickým vyjádřením nekonečného utrpení z neopětované lásky. Collegium 1704 bylo v krátkém úvodu maličko nesehrané, ale rychle se srovnalo. Martina Janková má krásný, svítivý soprán a výbornou koloraturní techniku, kterou po celý večer ani v nejmenším nešetřila. Poslouchat ji byl opravdový požitek, i když se mi místy až zastesklo po kousku rovného tónu. Recitativ byl krátký, ale hezky promyšlený i provedený, což se u nás bohužel stále neslyší moc často. Poryv citů v závěru kantáty zasáhl podle mého názoru úplně všechny. Sinfonia G dur uzavřela vivaldiovský blok uprostřed večera, v Andante ukázalo Collegium krásně zvučné a ušlechtilé pizzicato.

Závěr koncertu patřil Georgu Fridrichu Händelovi a jeho zpracování části latinské mše Gloria. Martina Janková jej provedla s velkou dávkou temperamentu a nakažlivé radosti, která působila zcela světsky a bezprostředně. Byl jsem ale velmi vděčný za klidnější pasáže Et in terra pax či Qui tollis peccata mundi, v nichž lépe vynikl také její lyrický projev a barva hlasu. Tempově i emocionálně vystupňovaný závěr Quoniam tu solusCum sancto spiritu měl v sobě samozřejmě i duchovní obsah, ale přebila jej veselá interpretace, jako by letošní ročník festivalu Concentus Moraviae už spěchal do prázdnin. Velmi vydařený ročník, musím ještě dodat.

Z Benátek do Říma ve zlatém 17. století. Giovanni Maria Bononcini: Sonata a tre g moll, Giovanni Battista Bassani: Sonata a tre D dur, Biago Marini: Sonata sopra „Fuggi dolente“, Maurizio Cazzati: Sonata a tre „La Ranuzza“, Giovanni Legrenzi: Sonata a tre „La Bonacossa“, Girolamo Frescobaldi: Canzon Seconda à 3. Due Canti e Basso. „Detta la Boccellina“, Antonio Veracini: Sonata Prima in Re maggiore, Arcangelo Corelli: Triová sonáta op. 3 č. 7. Sezione Aure, umělecký vedoucí Luca Giardini. 28. 6. 2013, Valtice, zámek, Taneční sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Arcangelo Corelli (1653 – 1713): Concerto grosso op. 6. č. 1 D dur, Antonio Vivaldi (1678 – 1741): Vengo a voi luci adorate RV 628, Sinfonia G dur RV 149 (Il coro delle muse), Georg Friedrich Händel (1685–1759): Gloria. Collegium 1704, Václav Luks / umělecký vedoucí, Martina Janková / soprán. 29. 6. 2013, Velké Meziříčí, Luteránské gymnázium. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

I přes komorní obsazení orchestru a loutkovou inscenaci jsme viděli velké hudební divadlo. Zámecký sál v Mikulově ožil uvedením barokní opery La Calistovíce

Festival Concentus Moraviae zahájil soubor Accordone v Moravském Krumlově. Publikum si bezpochyby nejvíce všímalo zpěváka souboru Marca Beasleyho, jehož pódiové manýry se blíží víc k rockové hvězdě než k interpretovi vážné hudby.  více

Rozhovor s dramaturgem letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae Václavem Luksem o úniku z každodenní reality, kosmopolitní Evropě a nadčasové přitažlivosti barokního umění pro dnešního posluchače.  více


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více