Italské slunce ve Valticích a Velkém Meziříčí

2. červenec 2013, 0:00

Italské slunce ve Valticích a Velkém Meziříčí

Soubor Sezione Aure vzbudil na koncertě v Rájci-Jestřebí naprostou senzaci, já jsem jej slyšel až o den později v Tanečním sále zámku ve Valticích. Jejich barokní bigbít měl v sobě opravdu kus italského slunce, které si tento ročník Concentu Moraviae vzal jako podtitul. Program se věnoval formě triové sonáty – na řadu přišli letošní jubilanti Arcangelo Corelli (1653–1713) a Girolamo Frescobaldi (1583–1643), ale i méně známí italští autoři sedmnáctého století.

Sezione Aure jsou ansámbl stylově vyrovnaný, což je znát především na dvojici houslistů, kteří jsou v zásadě k nerozeznání. Na celkovém projevu je cítit, že mají hudebníci společně a jednotně vyřešený svůj princip interpretace barokní hudby. Na druhé straně je ale nutno říci, že se tento princip skládá z několika málo vzorců, které se opakují pořád dokola. Když jsme měli za sebou první polovinu večera, začalo být celkem jasné, jak hrají allegro, jak largo, a podoba dalších skladeb byla značně předvídatelná jen podle tempových označení jednotlivých vět. Koncert byl ale velmi krátký – bez přídavků trval necelou hodinu – takže k vyložené monotónnosti nesklouzl. Vlastně nepřekročil časovou hranici, kdy mě odhady výsledné interpretace ještě bavily. Přístup Sezione Aure je totiž skutečně bigbítový, se všemi jeho klady i zápory. Na jedné straně je tu skutečně nápor energie a přímý hudební tah umocněný tím, že všechny skladby hráli prakticky bez pauz mezi větami. Na druhé straně je to onen sklon k výrazovým klišé, která by na běžném celovečerním koncertu asi začala být značně otravná.

Zpětně se dá říci, že všechny manýry Sezione Aure byly obsaženy už v Sonátě g moll Giovanniho Maria Bononciniho. Pětivětá skladba vystřídala čtyři tempa (allegro, adagio, presto a grave) z nichž se dalo odvodit téměř všechno, co se dělo potom. Hudebníci hráli velmi energicky, tempa volili spíš rychlejší, i v grave ale zněli velmi lehce. Rád bych se dočkal jejich koncertu, až budou mít repertoár propracovanější – soubor vznikl teprve letos a veškerou kolektivní práci má vlastně ještě před sebou. V polyfonických pasážích Bassaniho Sonáty D dur se zřetelně projevila vyrovnanost obou houslistů, sekundoval jim výrazně melodický bas violoncella. Rytmičtější část continua (theorba nebo barokní kytara a cembalo) držela pocit trvale přítomné energie i v pomalých větách. V Mariniho Sonátě na melodii „Fuggi dolente“ mohli posluchači rozeznat téma Vltavy čili Kočka leze dírou. Zpozornět tedy mohli i příznivci konspiračních teorií a historek vycucaných z palce a přemýšlet, kdeže to ten Smetana vlastně vzal. Sonáta „La Ranuzza“ uzavřela první část večera. Ten sice neměl přestávku, ale v této chvíli už začalo být jasné, jak soubor hraje a jak tedy bude vypadat zbytek. Jak jsem ale řekl, Sezione Aure to uhráli na energický projev a přímočaré zaujetí hudbou, které se jim podařilo přenést i na publikum.

Martina Janková a Collegium 1704

Závěrečný koncert Concentu Moraviae se odehrál v krásném sále Luteránského gymnázia ve Velkém Meziříčí. Protagonisty byli sopranistka Martina JankováCollegium 1704 se svým uměleckým vedoucím a dramaturgem festivalu Václavem Luksem.

Instrumentální úvod obstaralo Concerto grosso č. 1 D dur Arcangela Corelliho. Collegium 1704 možná nepůsobilo tak prvoplánově energicky jako Sezione Aure, jeho projev je ale usazenější, pestřejší a ve výsledku působivější. Nedostavuje se u něj pocit předvídatelnosti a krátká stopáž koncertu byla tentokrát spíš na závadu – rád bych si ho užil i déle. Hned na začátku se také zmíním o jedné negativní drobnosti – především proto, abych jí nemusel končit. Publikum si vytleskalo přídavek, v němž se dočkalo pouze opakovaného závěru Händelova Gloria. K opakování dosavadního repertoáru v přídavcích došlo i na výše recenzovaném koncertě ve Valticích. Jsem téměř přesvědčen, že by se taková věc měla umělcům smluvně zakázat. Chápu, že žijí z úspěchu a chtějí vyjít vstříc nadšenému publiku, ale mohli by mít pro tyto účely nastudovanou jednu maličkost navíc, zvlášť když samotný koncert trvá pouhých pětapadesát minut. Ale dost šťourání v přídavcích, které nakonec páteř koncertu netvoří – Collegium 1704 hrálo výborně a Martina Janková stejně tak zpívala.

Ve Velkém Meziříčí provedla dvě rozsáhlejší sólové kantáty, tou první byla Vengo a voi luci adorate (Přicházím k vám, zbožňované zraky) Antonia Vivaldiho. Tvoří ji dvě árie spojené krátkým recitativem. Dohromady vytvářejí dramatický celek, který z naléhavého úvodu přes prosebný recitativ vyvrcholí frenetickým vyjádřením nekonečného utrpení z neopětované lásky. Collegium 1704 bylo v krátkém úvodu maličko nesehrané, ale rychle se srovnalo. Martina Janková má krásný, svítivý soprán a výbornou koloraturní techniku, kterou po celý večer ani v nejmenším nešetřila. Poslouchat ji byl opravdový požitek, i když se mi místy až zastesklo po kousku rovného tónu. Recitativ byl krátký, ale hezky promyšlený i provedený, což se u nás bohužel stále neslyší moc často. Poryv citů v závěru kantáty zasáhl podle mého názoru úplně všechny. Sinfonia G dur uzavřela vivaldiovský blok uprostřed večera, v Andante ukázalo Collegium krásně zvučné a ušlechtilé pizzicato.

Závěr koncertu patřil Georgu Fridrichu Händelovi a jeho zpracování části latinské mše Gloria. Martina Janková jej provedla s velkou dávkou temperamentu a nakažlivé radosti, která působila zcela světsky a bezprostředně. Byl jsem ale velmi vděčný za klidnější pasáže Et in terra pax či Qui tollis peccata mundi, v nichž lépe vynikl také její lyrický projev a barva hlasu. Tempově i emocionálně vystupňovaný závěr Quoniam tu solusCum sancto spiritu měl v sobě samozřejmě i duchovní obsah, ale přebila jej veselá interpretace, jako by letošní ročník festivalu Concentus Moraviae už spěchal do prázdnin. Velmi vydařený ročník, musím ještě dodat.

Z Benátek do Říma ve zlatém 17. století. Giovanni Maria Bononcini: Sonata a tre g moll, Giovanni Battista Bassani: Sonata a tre D dur, Biago Marini: Sonata sopra „Fuggi dolente“, Maurizio Cazzati: Sonata a tre „La Ranuzza“, Giovanni Legrenzi: Sonata a tre „La Bonacossa“, Girolamo Frescobaldi: Canzon Seconda à 3. Due Canti e Basso. „Detta la Boccellina“, Antonio Veracini: Sonata Prima in Re maggiore, Arcangelo Corelli: Triová sonáta op. 3 č. 7. Sezione Aure, umělecký vedoucí Luca Giardini. 28. 6. 2013, Valtice, zámek, Taneční sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Arcangelo Corelli (1653 – 1713): Concerto grosso op. 6. č. 1 D dur, Antonio Vivaldi (1678 – 1741): Vengo a voi luci adorate RV 628, Sinfonia G dur RV 149 (Il coro delle muse), Georg Friedrich Händel (1685–1759): Gloria. Collegium 1704, Václav Luks / umělecký vedoucí, Martina Janková / soprán. 29. 6. 2013, Velké Meziříčí, Luteránské gymnázium. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

I přes komorní obsazení orchestru a loutkovou inscenaci jsme viděli velké hudební divadlo. Zámecký sál v Mikulově ožil uvedením barokní opery La Calistovíce

Festival Concentus Moraviae zahájil soubor Accordone v Moravském Krumlově. Publikum si bezpochyby nejvíce všímalo zpěváka souboru Marca Beasleyho, jehož pódiové manýry se blíží víc k rockové hvězdě než k interpretovi vážné hudby.  více

Rozhovor s dramaturgem letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae Václavem Luksem o úniku z každodenní reality, kosmopolitní Evropě a nadčasové přitažlivosti barokního umění pro dnešního posluchače.  více


Vlakem sice už dávno nejezdím denně, ale coby nemotorista z přesvědčení využívám služeb Českých drah nebo alternativních dopravců poměrně často. A z mých „vlakových“ zážitků, nahromaděných za všechna ta léta od střední školy do současnosti, by se jistě dala sestavit sbírka povídek nebo básní. Martin E. Kyšperský napsal soubor textů, které následně zhudebnil, během jediné cesty vlakem. Začal psát v Praze, ještě než se souprava rozjela, a skončil při průjezdů vsí Bezpráví, pár kilometrů před Ústím nad Orlicí. Do Brna mu tedy ještě kus cesty zbýval, ale Martin prý ve vlaku nespí. Možná tedy na trase Česká Třebová – Svitavy – Blansko – Brno přemýšlel, co s hotovými volnými verši provede.  více

Často slýcháme o skvostné dramaturgické práci orchestru Filharmonie Brno. Chvála je namístě a neomrzí, ovšem vedle fascinujících nových kontextů, v nichž se prověřené repertoárové kusy ocitají, je třeba zdůraznit také průběžně rostoucí úroveň dirigentů, kteří s orchestrem spolupracují. Jedním z nich je i osmačtyřicetiletý Němec Alexander Liebreich, který nastudoval velmi zdařilého Mahlera: nekompromisního, krásně rozezpívaného, přitom ale vojensky disciplinovaného. Po slabém výkonu na prosincovém koncertě (Musorgskij) se tentokrát kyvadlo vychýlilo na druhou stranu. Filharmonie Brno pod Liebreichovou charismatickou taktovkou vykouzlila nezapomenutelný večer s Mahlerovou Symfonie č. 4 G dur, kterou doplnily Čtyři poslední písně od Richarda Strausse.  více

Svěží čerstvý vítr přinesla na brněnskou scénu svým debutovým albem slovensko-česká skupina Carpet Cabinet. Sedmičlenná formace působí v jihomoravské metropoli od roku 2013 a spolu s několika zajímavými hosty přináší ve dvanácti skladbách profesionálně zahranou a nahranou směs moderních i tradičních žánrů, smršť rytmů a kaleidoskop barev. V oficiální tiskové zprávě hudebníci hovoří o inspiraci „od hiphopu po soul a R&B až k například drum’n’bassu a elektru“, ale pod všemi těmito žánry a jejich kombinacemi zurčí a bublá jazzový základ. Carpet Cabinet sice není čistě jazzová skupina, ale svou tvorbou ukazuje na jednu z cest, kterými se dnes jazz ve světě ubírá. Podobně jako Robert Glasper se svým nadžánrovým elektro-koktejlem loni zazářil na festivalu JazzFestBrno, září Carpet Cabinet na domácí scéně. Září pochopitelně zatím skromněji, ale k jakýmkoli náznakům provinčnosti má jejich album daleko.  více

Relax, pohoda, souznění, ale také energie nebo slast z nesouhlasu – to jsou některé z kategorií, které v nás mohou vyvolávat nebo posilovat libovolná umělecká nebo popkulturní díla. O stupeň výše řadí takové umělecké výtvory, které člověku dávají odpovědi na jeho otázky. A úplně nejvýš pak stojí kategorii artefaktů, které doplňují otázky k našim odpovědím. A i když to, co se svou čistě mužskou doprovodnou kapelou produkuje zpěvačka Nikola Mucha, zní na první poslech jako útok na první signální, nové album Nána ve skutečnosti nabízí spoustu zásadních otázek.  více

Má sedmadvacet let a je talentovaný barytonista. Jmenuje se Roman Hoza. V posledních letech se řadí k nejvíce sledovaným českým pěvcům své generace. Laureát několika mezinárodních soutěží se mimo jiné představil třeba na prestižním Salcburském festivalu či na festivalu Pražské jaro. Absolvoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně a roční stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Od letošní sezony je stálým členem souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Během ledna bude v brněnské opeře debutovat jako svůdník Don Giovanni.  více

Pro Martina Kyšperského byl závěr roku 2016 velmi plodný. V době, kdy připravuje novou desku s novou sestavou kapely Květy, vyšly hned tři tituly, na kterých se výrazně podílel – sólové koncepční album Vlakem, sbírka surrealistických básní Marťanské lodě a také debutové album projektu Prune. Prune je nová hudební identita písničkářky Lucie Krpalové, nicméně Martin Kyšperský jí album Kruhy aranžoval, produkoval a nahrál. Je to tedy z velké části i jeho dílo a Lucie mu za to, „že tohle dobrodružství nastartoval a z velké části pomohl zhmotnit“, v bookletu CD děkuje.  více

Hana a Petr Ulrychovi, Tata Bojs, izraelská zpěvačka Noa nebo jazzová hvězda Patricia Barber. To jsou někteří z interpretů, které na počátku roku 2017 na svých prknech přivítá Národní divadlo Brno. O koncertech v Mahenově a v Janáčkově divadle hovoříme s jejich dramaturgem Filipem Habrmanem.  více

Před zaplněným hledištěm, ve formě a s vysílačem energie zapnutým na plný výkon oslavil brněnský B-Side Band dirigovaný svým zakladatelem, bandleaderem a trumpetistou Josefem Buchtou své desáté narozeniny. Diváci si vychutnali nepřetržitý proud muzikantského nasazení a pohodovou atmosféru brněnského Metro Music Baru, který je pro B-Side Band domovskou scénou i zkušebnou v jednom. Slavnostní atmosféra na pódiu a vstřícnost návštěvníků koncertu pod pódiem vyburcovala kapelu k výbornému výkonu podpořenému hvězdnými hosty.  více

Dalšímu z unikátních večerů sdružení pro novější hudbu Brno Contemporary Orchestra (BCO) patřil středeční večer v Besedním domě. Orchestr především díky svému zakladateli Pavlu Šnajdrovi v Brně již pět let provozuje hudbu 20. a 21. století s důrazem na díla instrumentačně atypická, výstřední či z jiných důvodů pro standardní symfonické orchestry provozně nevhodná, díla, která jsou přesto unikátní svojí hodnotou osvětovou i ryze hudební. Dramaturgie recenzovaného večera byla jedinečná a umocnil ji ještě malý předkoncert.  více

Brněnská náměstí Svobody, Moravské náměstí a Zelný trh jsme si už za několik posledních let zvykli v předvánočním čase vnímat jako tržiště, na nichž se lze setkat s přáteli, popít, pojíst, koupit maličkost sobě či přátelům jako dárek. Nedílnou součástí adventní nabídky však je i hudební produkce na jmenovaných náměstích, které jsou pro jedny vítanou, pro druhé pouze trpěnou tradicí s velmi proměnlivou kvalitativní úrovní. Kaleidoskop je letos ústředním motivem brněnských Vánoc, které tak tvoří pestrá mozaika žánrů i vystoupení na všech třech pódiích po dobu konání trhů čili do 23. prosince.  více

Zábavná, milá, pozitivní a opravdu pohádková – nová brněnská inscenace Dvořákovy opery Čert a Káča potěší a pobaví. Jiří Heřman při její režii naplno projevil dosud spíše skrývané komediální sklony.  více

S více jak půlročním odstupem se na prkna Janáčkova divadla s Filharmonií Brno vrátil kazachstánský dirigent Alan Buribajev. Orchestr a sólista Matthew Barley pod jeho vedením podali v netypickém multimediálním koncertu čínského skladatele Tan Duna výborný výkon. O poznání menší úspěch se pak dostavil v provedení Musorgského Obrázků z výstavy.  více

Propojení moderního jazzu s trampskou písní je na první pohled šílenost nebo – jak s oblibou říká Vilém Spilka – dílo s „cimrmanovským elementem“. Ve skutečnosti je však Spilkovo nové album Podvod s úpravami písní Honzy Nedvěda sice projektem překvapivým, ale z hlediska hudební tradice naprosto pochopitelným.  více

Téměř šedesát studentů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně spojilo síly při uvedení dvou oper ve svém kmenovém Divadle na Orlí. Večer patřil dvojici komorních operních děl. Premiérově byla uvedena krátká opera Mistrová aneb Když Bolševici zrušili Vánoce Petra Haly. A po téměř čtyřiceti letech zazněla opera Malý princ od Miroslava Háby.  více

Baletní inscenace Chvění je volně inspirována básní Poslední list od Vladimíra Holana. Původní balet choreografa a režiséra Petra Zusky vznikl ve spolupráci s baletem Národního divadla Brno. Na hudbu Henryka Góreckého a Jiřího Pavlici tančí dvanáct tanečnic a dvanáct tanečníků v čele s hlavními postavami, které zastupují ženský a mužský element v roli ONA a ON.  více