Italské slunce ve Valticích a Velkém Meziříčí

2. červenec 2013, 0:00

Italské slunce ve Valticích a Velkém Meziříčí

Soubor Sezione Aure vzbudil na koncertě v Rájci-Jestřebí naprostou senzaci, já jsem jej slyšel až o den později v Tanečním sále zámku ve Valticích. Jejich barokní bigbít měl v sobě opravdu kus italského slunce, které si tento ročník Concentu Moraviae vzal jako podtitul. Program se věnoval formě triové sonáty – na řadu přišli letošní jubilanti Arcangelo Corelli (1653–1713) a Girolamo Frescobaldi (1583–1643), ale i méně známí italští autoři sedmnáctého století.

Sezione Aure jsou ansámbl stylově vyrovnaný, což je znát především na dvojici houslistů, kteří jsou v zásadě k nerozeznání. Na celkovém projevu je cítit, že mají hudebníci společně a jednotně vyřešený svůj princip interpretace barokní hudby. Na druhé straně je ale nutno říci, že se tento princip skládá z několika málo vzorců, které se opakují pořád dokola. Když jsme měli za sebou první polovinu večera, začalo být celkem jasné, jak hrají allegro, jak largo, a podoba dalších skladeb byla značně předvídatelná jen podle tempových označení jednotlivých vět. Koncert byl ale velmi krátký – bez přídavků trval necelou hodinu – takže k vyložené monotónnosti nesklouzl. Vlastně nepřekročil časovou hranici, kdy mě odhady výsledné interpretace ještě bavily. Přístup Sezione Aure je totiž skutečně bigbítový, se všemi jeho klady i zápory. Na jedné straně je tu skutečně nápor energie a přímý hudební tah umocněný tím, že všechny skladby hráli prakticky bez pauz mezi větami. Na druhé straně je to onen sklon k výrazovým klišé, která by na běžném celovečerním koncertu asi začala být značně otravná.

Zpětně se dá říci, že všechny manýry Sezione Aure byly obsaženy už v Sonátě g moll Giovanniho Maria Bononciniho. Pětivětá skladba vystřídala čtyři tempa (allegro, adagio, presto a grave) z nichž se dalo odvodit téměř všechno, co se dělo potom. Hudebníci hráli velmi energicky, tempa volili spíš rychlejší, i v grave ale zněli velmi lehce. Rád bych se dočkal jejich koncertu, až budou mít repertoár propracovanější – soubor vznikl teprve letos a veškerou kolektivní práci má vlastně ještě před sebou. V polyfonických pasážích Bassaniho Sonáty D dur se zřetelně projevila vyrovnanost obou houslistů, sekundoval jim výrazně melodický bas violoncella. Rytmičtější část continua (theorba nebo barokní kytara a cembalo) držela pocit trvale přítomné energie i v pomalých větách. V Mariniho Sonátě na melodii „Fuggi dolente“ mohli posluchači rozeznat téma Vltavy čili Kočka leze dírou. Zpozornět tedy mohli i příznivci konspiračních teorií a historek vycucaných z palce a přemýšlet, kdeže to ten Smetana vlastně vzal. Sonáta „La Ranuzza“ uzavřela první část večera. Ten sice neměl přestávku, ale v této chvíli už začalo být jasné, jak soubor hraje a jak tedy bude vypadat zbytek. Jak jsem ale řekl, Sezione Aure to uhráli na energický projev a přímočaré zaujetí hudbou, které se jim podařilo přenést i na publikum.

Martina Janková a Collegium 1704

Závěrečný koncert Concentu Moraviae se odehrál v krásném sále Luteránského gymnázia ve Velkém Meziříčí. Protagonisty byli sopranistka Martina JankováCollegium 1704 se svým uměleckým vedoucím a dramaturgem festivalu Václavem Luksem.

Instrumentální úvod obstaralo Concerto grosso č. 1 D dur Arcangela Corelliho. Collegium 1704 možná nepůsobilo tak prvoplánově energicky jako Sezione Aure, jeho projev je ale usazenější, pestřejší a ve výsledku působivější. Nedostavuje se u něj pocit předvídatelnosti a krátká stopáž koncertu byla tentokrát spíš na závadu – rád bych si ho užil i déle. Hned na začátku se také zmíním o jedné negativní drobnosti – především proto, abych jí nemusel končit. Publikum si vytleskalo přídavek, v němž se dočkalo pouze opakovaného závěru Händelova Gloria. K opakování dosavadního repertoáru v přídavcích došlo i na výše recenzovaném koncertě ve Valticích. Jsem téměř přesvědčen, že by se taková věc měla umělcům smluvně zakázat. Chápu, že žijí z úspěchu a chtějí vyjít vstříc nadšenému publiku, ale mohli by mít pro tyto účely nastudovanou jednu maličkost navíc, zvlášť když samotný koncert trvá pouhých pětapadesát minut. Ale dost šťourání v přídavcích, které nakonec páteř koncertu netvoří – Collegium 1704 hrálo výborně a Martina Janková stejně tak zpívala.

Ve Velkém Meziříčí provedla dvě rozsáhlejší sólové kantáty, tou první byla Vengo a voi luci adorate (Přicházím k vám, zbožňované zraky) Antonia Vivaldiho. Tvoří ji dvě árie spojené krátkým recitativem. Dohromady vytvářejí dramatický celek, který z naléhavého úvodu přes prosebný recitativ vyvrcholí frenetickým vyjádřením nekonečného utrpení z neopětované lásky. Collegium 1704 bylo v krátkém úvodu maličko nesehrané, ale rychle se srovnalo. Martina Janková má krásný, svítivý soprán a výbornou koloraturní techniku, kterou po celý večer ani v nejmenším nešetřila. Poslouchat ji byl opravdový požitek, i když se mi místy až zastesklo po kousku rovného tónu. Recitativ byl krátký, ale hezky promyšlený i provedený, což se u nás bohužel stále neslyší moc často. Poryv citů v závěru kantáty zasáhl podle mého názoru úplně všechny. Sinfonia G dur uzavřela vivaldiovský blok uprostřed večera, v Andante ukázalo Collegium krásně zvučné a ušlechtilé pizzicato.

Závěr koncertu patřil Georgu Fridrichu Händelovi a jeho zpracování části latinské mše Gloria. Martina Janková jej provedla s velkou dávkou temperamentu a nakažlivé radosti, která působila zcela světsky a bezprostředně. Byl jsem ale velmi vděčný za klidnější pasáže Et in terra pax či Qui tollis peccata mundi, v nichž lépe vynikl také její lyrický projev a barva hlasu. Tempově i emocionálně vystupňovaný závěr Quoniam tu solusCum sancto spiritu měl v sobě samozřejmě i duchovní obsah, ale přebila jej veselá interpretace, jako by letošní ročník festivalu Concentus Moraviae už spěchal do prázdnin. Velmi vydařený ročník, musím ještě dodat.

Z Benátek do Říma ve zlatém 17. století. Giovanni Maria Bononcini: Sonata a tre g moll, Giovanni Battista Bassani: Sonata a tre D dur, Biago Marini: Sonata sopra „Fuggi dolente“, Maurizio Cazzati: Sonata a tre „La Ranuzza“, Giovanni Legrenzi: Sonata a tre „La Bonacossa“, Girolamo Frescobaldi: Canzon Seconda à 3. Due Canti e Basso. „Detta la Boccellina“, Antonio Veracini: Sonata Prima in Re maggiore, Arcangelo Corelli: Triová sonáta op. 3 č. 7. Sezione Aure, umělecký vedoucí Luca Giardini. 28. 6. 2013, Valtice, zámek, Taneční sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Arcangelo Corelli (1653 – 1713): Concerto grosso op. 6. č. 1 D dur, Antonio Vivaldi (1678 – 1741): Vengo a voi luci adorate RV 628, Sinfonia G dur RV 149 (Il coro delle muse), Georg Friedrich Händel (1685–1759): Gloria. Collegium 1704, Václav Luks / umělecký vedoucí, Martina Janková / soprán. 29. 6. 2013, Velké Meziříčí, Luteránské gymnázium. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

I přes komorní obsazení orchestru a loutkovou inscenaci jsme viděli velké hudební divadlo. Zámecký sál v Mikulově ožil uvedením barokní opery La Calistovíce

Festival Concentus Moraviae zahájil soubor Accordone v Moravském Krumlově. Publikum si bezpochyby nejvíce všímalo zpěváka souboru Marca Beasleyho, jehož pódiové manýry se blíží víc k rockové hvězdě než k interpretovi vážné hudby.  více

Rozhovor s dramaturgem letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae Václavem Luksem o úniku z každodenní reality, kosmopolitní Evropě a nadčasové přitažlivosti barokního umění pro dnešního posluchače.  více


Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více