Jarda Svoboda. Tentokrát Solo bez Trabandu

Jarda Svoboda. Tentokrát Solo bez Trabandu

Sólové album si ke svým padesátým narozeninám nadělil Jarda Svoboda. Kapelník Trabandu má stále co říct a se zvyšujícím se věkem se rozhodně nevyčerpává.

V roce 2006 kapelník skupiny Traband Jarda Svoboda, v té době čerstvý čtyřicátník, připravoval nový repertoár a sliboval nový zvuk. Zatímco na předchozím řadovém albu Hyjé! objevoval zvukové možnosti baskytary, po pauze se mělo jeho hlavním nástrojem stát harmonium. Půdu si připravoval mimo jiné demonahrávkou, která kolovala mezi známými a na které byste už našli všechny zásadní skladby alba Přítel člověka, s nímž se Traband v roce 2007 ve velkém stylu vrátil na scénu.

Svobodovo demo však vedle písní jako V hořícím keři, Tichý muž, Dej mi, Bože, dobrou ženu, Milovaný syn nebo Partyzán obsahovalo i písně, které se na Přítele člověka nevešly. Zatímco Princezna Lada se objevila v roce 2011 na albu Neslýchané!, skladby Jsi a především zásadní vyznání Moje volba čekaly na oficiální zveřejnění až do dne autorových padesátin. Právě 31. května 2016 totiž vychází první sólové album Jardy Svobody.

Píseň Moje volba je osobním manifestem, který slušel Svobodovi čtyřicátníkovi, člověku v plné síle, ale výtečně se hodí i k padesátiletému autorovi, který – slovy stejně starého Marka Orka Váchy – „pomalu začíná sestupovat po svahu dolů“. Přitom zdůrazňuji slovo „pomalu“ – nejen vzhledem k převažujícímu tempu Jardova sólového alba, ale i proto, že jako textař a hudebník-kazatel má kapelník Trabandu stále co říct a se zvyšujícím se věkem se rozhodně nevyčerpává. „Dobře je mi na světě bez opratí / bez chomoutu bez vozky a bez biče,“ zpívá svobodomyslně, přičemž svobodu (nomen omen!) obsahovou pojí se svobodou formální – ve svých verších sice pracuje s rýmy (nebo velmi často s asonancemi), ale nedělá si starosti s chybějící nebo přebývající slabikou. Zdánlivě klopýtající rytmus hravě vyfrázuje tak, že výpověď zní přirozeně.

Ale zpět k vyznáním. Duchovní tematika se na Svobodových albech, minimálně v druhém či třetím plánu, vždy objevovala. Zde autor své směřování jasně deklaruje veršem „A když pána, tak jen toho s pastýřskou holí / co člověka nenutí jít sehnutý / který k sobě volá všechny ztahaný voly / Pojďte ke mně, dám vám odpočinutí!“ Píseň pak končí starozákonním zvoláním „Na pastvách zelených / k vodám tichým“, které navazuje na jiný obraz z žalmu, kterým Jarda celé album zahájil: „Pozvedám své oči k horám.“

Úvodní píseň K horám je mimořádně dobře vybraná nejen pro tento biblický verš, ale i celkově pro obraz krajiny, důležité topos Svobodovy tvorby. „Fotografické“ záběry ze svých starších písní Krajina v obrazech nebo V oku dravce zde autor nahrazuje „vyostřenou“ metaforou („Země se točí jako kotouč pily / hory si zuby nebrousily“), která krásně vyvažuje umírněné aranže alba. Závěrečná sloka o tom, jak „hora mraku břicho rozpárá a dál po nebi letí mraky dva“, pak otevírá prostor dalšímu tématu, který je – nejen – pro Jardu Svobodu klíčový, životu ve dvou.

O lásce k ženě zpíval kapelník Trabandu nejrůznějším způsobem – od parafráze starozákonní Písně písní až po kontroverzní příběh Kalná řeka – a svůj vztah k ženě i v rámci jedné písně propojoval se vztahem k Bohu (dvojí možné čtení textu Tak to mám rád). Na novém albu se k intimnímu tématu vrací Svatební písní s refrénem „Mě nesmyješ, mě nevypereš, mě ze sebe nesmažeš“, jako by tím reagoval na vzpomínky osamělého Černého pasažéra z alba Hyjé! na ztracenou rodinu. Velmi silným (prozatímním?) završením tématu je pak epicko-lyrické vyznání Kristýno!, jejíž hrdina „v náručích žen všech barev a vůní / ovíván vějíři nahých stehen a paží / všechny opojné nápoje světa okusil“, než si uvědomil, „jak jsem sám sobě pro smích“.

Název alba Solo v sobě skrývá intimitu výpovědi člověka samotného, bez kapely. Ale podvědomě si jej spojujeme také se zápalkami a píseň Otče ohně! je dalším Svobodovým vyznáním, tentokrát nikoli člověku nebo personifikovanému Bohu, ale silám přírody. Jak už víme ze starší písně Trabandu, není dobře, když člověk „pálí, doutná, nehoří“.

Jardův důvěrně známý hlas a dikce i zvuk harmonia spojují toto intimní album s tvorbou Trabandu. Klidné tempo, minimalistické aranže a už zmíněná formální rozvolněnost však vyžadují jiný poslech. Že na sólové skladby Jardy Svobody nebudou fanoušci divoce tančit, se rozumí samo sebou. Možná k nim celkově budou hledat cestu hůře, nebudou si je prozpěvovat jako Černého pasažéra nebo Partyzána.

Na druhou stranu Solo není čistě sólová nahrávka. Svoboda si dovolil lehce narušit její intimitu přizváním několika málo hostů. Z nich je nejdůležitějším písničkář a muzikant Fanda Holý, který do písní nahrál baskytaru a – což je na Jardových albech novinka – autoharfu. Například ve skladbě Slova, věnované Václavu Havlovi, vytváří propojení harmonia, autoharfy a houslí (také Fanda Holý) velmi originální doprovod v pozadí za zásadním textem. Přitom navzdory hyperkorektní výslovnosti [slova jsou…] a zmíněnému doprovodu zde nejde o formu, ale opět především o obsah, který tentokrát čerpá z novozákonního poselství: „Slova jsou zrnka obilí, který zasívat chcem / Jen jestli padnou, nebo nepadnou na úrodnou zem? […] Slova jsou milosrdní Samaritáni / kteří se k tobě skloní, když tě bolest poraní.“

Že však ani slova někdy nestačí, dokládá Jarda Svoboda závěrečnou písní Jsi, která se po letech stala šťastnou syntézou jeho prvního sólového alba. Znovu se zde objevuje oheň, „mužova síla i ženin klín“, krajina protkaná řekami plynoucími do moře a „nekonečnou cestou plnou překážek“. A vše končí naprosto jasným: „Jsi otázka, která se v odpověď nemění. Jsi mlčení.“ Dál už opravdu není třeba slov.

Jarda Svoboda – Solo; vydavatel: Indies Scope 2016. 10 skladeb, celková stopáž: 37:16

Foto Cermaque

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více