Jarda Svoboda. Tentokrát Solo bez Trabandu

Jarda Svoboda. Tentokrát Solo bez Trabandu

Sólové album si ke svým padesátým narozeninám nadělil Jarda Svoboda. Kapelník Trabandu má stále co říct a se zvyšujícím se věkem se rozhodně nevyčerpává.

V roce 2006 kapelník skupiny Traband Jarda Svoboda, v té době čerstvý čtyřicátník, připravoval nový repertoár a sliboval nový zvuk. Zatímco na předchozím řadovém albu Hyjé! objevoval zvukové možnosti baskytary, po pauze se mělo jeho hlavním nástrojem stát harmonium. Půdu si připravoval mimo jiné demonahrávkou, která kolovala mezi známými a na které byste už našli všechny zásadní skladby alba Přítel člověka, s nímž se Traband v roce 2007 ve velkém stylu vrátil na scénu.

Svobodovo demo však vedle písní jako V hořícím keři, Tichý muž, Dej mi, Bože, dobrou ženu, Milovaný syn nebo Partyzán obsahovalo i písně, které se na Přítele člověka nevešly. Zatímco Princezna Lada se objevila v roce 2011 na albu Neslýchané!, skladby Jsi a především zásadní vyznání Moje volba čekaly na oficiální zveřejnění až do dne autorových padesátin. Právě 31. května 2016 totiž vychází první sólové album Jardy Svobody.

Píseň Moje volba je osobním manifestem, který slušel Svobodovi čtyřicátníkovi, člověku v plné síle, ale výtečně se hodí i k padesátiletému autorovi, který – slovy stejně starého Marka Orka Váchy – „pomalu začíná sestupovat po svahu dolů“. Přitom zdůrazňuji slovo „pomalu“ – nejen vzhledem k převažujícímu tempu Jardova sólového alba, ale i proto, že jako textař a hudebník-kazatel má kapelník Trabandu stále co říct a se zvyšujícím se věkem se rozhodně nevyčerpává. „Dobře je mi na světě bez opratí / bez chomoutu bez vozky a bez biče,“ zpívá svobodomyslně, přičemž svobodu (nomen omen!) obsahovou pojí se svobodou formální – ve svých verších sice pracuje s rýmy (nebo velmi často s asonancemi), ale nedělá si starosti s chybějící nebo přebývající slabikou. Zdánlivě klopýtající rytmus hravě vyfrázuje tak, že výpověď zní přirozeně.

Ale zpět k vyznáním. Duchovní tematika se na Svobodových albech, minimálně v druhém či třetím plánu, vždy objevovala. Zde autor své směřování jasně deklaruje veršem „A když pána, tak jen toho s pastýřskou holí / co člověka nenutí jít sehnutý / který k sobě volá všechny ztahaný voly / Pojďte ke mně, dám vám odpočinutí!“ Píseň pak končí starozákonním zvoláním „Na pastvách zelených / k vodám tichým“, které navazuje na jiný obraz z žalmu, kterým Jarda celé album zahájil: „Pozvedám své oči k horám.“

Úvodní píseň K horám je mimořádně dobře vybraná nejen pro tento biblický verš, ale i celkově pro obraz krajiny, důležité topos Svobodovy tvorby. „Fotografické“ záběry ze svých starších písní Krajina v obrazech nebo V oku dravce zde autor nahrazuje „vyostřenou“ metaforou („Země se točí jako kotouč pily / hory si zuby nebrousily“), která krásně vyvažuje umírněné aranže alba. Závěrečná sloka o tom, jak „hora mraku břicho rozpárá a dál po nebi letí mraky dva“, pak otevírá prostor dalšímu tématu, který je – nejen – pro Jardu Svobodu klíčový, životu ve dvou.

O lásce k ženě zpíval kapelník Trabandu nejrůznějším způsobem – od parafráze starozákonní Písně písní až po kontroverzní příběh Kalná řeka – a svůj vztah k ženě i v rámci jedné písně propojoval se vztahem k Bohu (dvojí možné čtení textu Tak to mám rád). Na novém albu se k intimnímu tématu vrací Svatební písní s refrénem „Mě nesmyješ, mě nevypereš, mě ze sebe nesmažeš“, jako by tím reagoval na vzpomínky osamělého Černého pasažéra z alba Hyjé! na ztracenou rodinu. Velmi silným (prozatímním?) završením tématu je pak epicko-lyrické vyznání Kristýno!, jejíž hrdina „v náručích žen všech barev a vůní / ovíván vějíři nahých stehen a paží / všechny opojné nápoje světa okusil“, než si uvědomil, „jak jsem sám sobě pro smích“.

Název alba Solo v sobě skrývá intimitu výpovědi člověka samotného, bez kapely. Ale podvědomě si jej spojujeme také se zápalkami a píseň Otče ohně! je dalším Svobodovým vyznáním, tentokrát nikoli člověku nebo personifikovanému Bohu, ale silám přírody. Jak už víme ze starší písně Trabandu, není dobře, když člověk „pálí, doutná, nehoří“.

Jardův důvěrně známý hlas a dikce i zvuk harmonia spojují toto intimní album s tvorbou Trabandu. Klidné tempo, minimalistické aranže a už zmíněná formální rozvolněnost však vyžadují jiný poslech. Že na sólové skladby Jardy Svobody nebudou fanoušci divoce tančit, se rozumí samo sebou. Možná k nim celkově budou hledat cestu hůře, nebudou si je prozpěvovat jako Černého pasažéra nebo Partyzána.

Na druhou stranu Solo není čistě sólová nahrávka. Svoboda si dovolil lehce narušit její intimitu přizváním několika málo hostů. Z nich je nejdůležitějším písničkář a muzikant Fanda Holý, který do písní nahrál baskytaru a – což je na Jardových albech novinka – autoharfu. Například ve skladbě Slova, věnované Václavu Havlovi, vytváří propojení harmonia, autoharfy a houslí (také Fanda Holý) velmi originální doprovod v pozadí za zásadním textem. Přitom navzdory hyperkorektní výslovnosti [slova jsou…] a zmíněnému doprovodu zde nejde o formu, ale opět především o obsah, který tentokrát čerpá z novozákonního poselství: „Slova jsou zrnka obilí, který zasívat chcem / Jen jestli padnou, nebo nepadnou na úrodnou zem? […] Slova jsou milosrdní Samaritáni / kteří se k tobě skloní, když tě bolest poraní.“

Že však ani slova někdy nestačí, dokládá Jarda Svoboda závěrečnou písní Jsi, která se po letech stala šťastnou syntézou jeho prvního sólového alba. Znovu se zde objevuje oheň, „mužova síla i ženin klín“, krajina protkaná řekami plynoucími do moře a „nekonečnou cestou plnou překážek“. A vše končí naprosto jasným: „Jsi otázka, která se v odpověď nemění. Jsi mlčení.“ Dál už opravdu není třeba slov.

Jarda Svoboda – Solo; vydavatel: Indies Scope 2016. 10 skladeb, celková stopáž: 37:16

Foto Cermaque

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více