Jarda Svoboda. Tentokrát Solo bez Trabandu

Jarda Svoboda. Tentokrát Solo bez Trabandu

Sólové album si ke svým padesátým narozeninám nadělil Jarda Svoboda. Kapelník Trabandu má stále co říct a se zvyšujícím se věkem se rozhodně nevyčerpává.

V roce 2006 kapelník skupiny Traband Jarda Svoboda, v té době čerstvý čtyřicátník, připravoval nový repertoár a sliboval nový zvuk. Zatímco na předchozím řadovém albu Hyjé! objevoval zvukové možnosti baskytary, po pauze se mělo jeho hlavním nástrojem stát harmonium. Půdu si připravoval mimo jiné demonahrávkou, která kolovala mezi známými a na které byste už našli všechny zásadní skladby alba Přítel člověka, s nímž se Traband v roce 2007 ve velkém stylu vrátil na scénu.

Svobodovo demo však vedle písní jako V hořícím keři, Tichý muž, Dej mi, Bože, dobrou ženu, Milovaný syn nebo Partyzán obsahovalo i písně, které se na Přítele člověka nevešly. Zatímco Princezna Lada se objevila v roce 2011 na albu Neslýchané!, skladby Jsi a především zásadní vyznání Moje volba čekaly na oficiální zveřejnění až do dne autorových padesátin. Právě 31. května 2016 totiž vychází první sólové album Jardy Svobody.

Píseň Moje volba je osobním manifestem, který slušel Svobodovi čtyřicátníkovi, člověku v plné síle, ale výtečně se hodí i k padesátiletému autorovi, který – slovy stejně starého Marka Orka Váchy – „pomalu začíná sestupovat po svahu dolů“. Přitom zdůrazňuji slovo „pomalu“ – nejen vzhledem k převažujícímu tempu Jardova sólového alba, ale i proto, že jako textař a hudebník-kazatel má kapelník Trabandu stále co říct a se zvyšujícím se věkem se rozhodně nevyčerpává. „Dobře je mi na světě bez opratí / bez chomoutu bez vozky a bez biče,“ zpívá svobodomyslně, přičemž svobodu (nomen omen!) obsahovou pojí se svobodou formální – ve svých verších sice pracuje s rýmy (nebo velmi často s asonancemi), ale nedělá si starosti s chybějící nebo přebývající slabikou. Zdánlivě klopýtající rytmus hravě vyfrázuje tak, že výpověď zní přirozeně.

Ale zpět k vyznáním. Duchovní tematika se na Svobodových albech, minimálně v druhém či třetím plánu, vždy objevovala. Zde autor své směřování jasně deklaruje veršem „A když pána, tak jen toho s pastýřskou holí / co člověka nenutí jít sehnutý / který k sobě volá všechny ztahaný voly / Pojďte ke mně, dám vám odpočinutí!“ Píseň pak končí starozákonním zvoláním „Na pastvách zelených / k vodám tichým“, které navazuje na jiný obraz z žalmu, kterým Jarda celé album zahájil: „Pozvedám své oči k horám.“

Úvodní píseň K horám je mimořádně dobře vybraná nejen pro tento biblický verš, ale i celkově pro obraz krajiny, důležité topos Svobodovy tvorby. „Fotografické“ záběry ze svých starších písní Krajina v obrazech nebo V oku dravce zde autor nahrazuje „vyostřenou“ metaforou („Země se točí jako kotouč pily / hory si zuby nebrousily“), která krásně vyvažuje umírněné aranže alba. Závěrečná sloka o tom, jak „hora mraku břicho rozpárá a dál po nebi letí mraky dva“, pak otevírá prostor dalšímu tématu, který je – nejen – pro Jardu Svobodu klíčový, životu ve dvou.

O lásce k ženě zpíval kapelník Trabandu nejrůznějším způsobem – od parafráze starozákonní Písně písní až po kontroverzní příběh Kalná řeka – a svůj vztah k ženě i v rámci jedné písně propojoval se vztahem k Bohu (dvojí možné čtení textu Tak to mám rád). Na novém albu se k intimnímu tématu vrací Svatební písní s refrénem „Mě nesmyješ, mě nevypereš, mě ze sebe nesmažeš“, jako by tím reagoval na vzpomínky osamělého Černého pasažéra z alba Hyjé! na ztracenou rodinu. Velmi silným (prozatímním?) završením tématu je pak epicko-lyrické vyznání Kristýno!, jejíž hrdina „v náručích žen všech barev a vůní / ovíván vějíři nahých stehen a paží / všechny opojné nápoje světa okusil“, než si uvědomil, „jak jsem sám sobě pro smích“.

Název alba Solo v sobě skrývá intimitu výpovědi člověka samotného, bez kapely. Ale podvědomě si jej spojujeme také se zápalkami a píseň Otče ohně! je dalším Svobodovým vyznáním, tentokrát nikoli člověku nebo personifikovanému Bohu, ale silám přírody. Jak už víme ze starší písně Trabandu, není dobře, když člověk „pálí, doutná, nehoří“.

Jardův důvěrně známý hlas a dikce i zvuk harmonia spojují toto intimní album s tvorbou Trabandu. Klidné tempo, minimalistické aranže a už zmíněná formální rozvolněnost však vyžadují jiný poslech. Že na sólové skladby Jardy Svobody nebudou fanoušci divoce tančit, se rozumí samo sebou. Možná k nim celkově budou hledat cestu hůře, nebudou si je prozpěvovat jako Černého pasažéra nebo Partyzána.

Na druhou stranu Solo není čistě sólová nahrávka. Svoboda si dovolil lehce narušit její intimitu přizváním několika málo hostů. Z nich je nejdůležitějším písničkář a muzikant Fanda Holý, který do písní nahrál baskytaru a – což je na Jardových albech novinka – autoharfu. Například ve skladbě Slova, věnované Václavu Havlovi, vytváří propojení harmonia, autoharfy a houslí (také Fanda Holý) velmi originální doprovod v pozadí za zásadním textem. Přitom navzdory hyperkorektní výslovnosti [slova jsou…] a zmíněnému doprovodu zde nejde o formu, ale opět především o obsah, který tentokrát čerpá z novozákonního poselství: „Slova jsou zrnka obilí, který zasívat chcem / Jen jestli padnou, nebo nepadnou na úrodnou zem? […] Slova jsou milosrdní Samaritáni / kteří se k tobě skloní, když tě bolest poraní.“

Že však ani slova někdy nestačí, dokládá Jarda Svoboda závěrečnou písní Jsi, která se po letech stala šťastnou syntézou jeho prvního sólového alba. Znovu se zde objevuje oheň, „mužova síla i ženin klín“, krajina protkaná řekami plynoucími do moře a „nekonečnou cestou plnou překážek“. A vše končí naprosto jasným: „Jsi otázka, která se v odpověď nemění. Jsi mlčení.“ Dál už opravdu není třeba slov.

Jarda Svoboda – Solo; vydavatel: Indies Scope 2016. 10 skladeb, celková stopáž: 37:16

Foto Cermaque

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více