Melodie východu a divoká oslava tance. V hlavní trojroli Benjamin Jusupov

Melodie východu a divoká oslava tance. V hlavní trojroli Benjamin Jusupov

Benjamin Jusupov se včera s Filharmonií Brno představil ve všech třech rolích, které v hudebním životě zastává, tedy jako dirigent, skladatel a klavírista. Pořadí neuvádím náhodně – myslím, že v něm na publikum i zapůsobil.

Dramaturgie koncertu spojila dvě Jusupovovy kompozice s klasickou protiváhou, jíž byla Beethovenova Symfonie č. 7. Benjamin Jusupov je rezidenčním sólistou této sezóny, jako skladatel se představil již na zahajovacím večeru svým violoncellovým koncertem a bylo to představení úspěšné. Na vstřícném přijetí měl jistě podíl i efektní violoncellový part a výborný sólista Alexandr Kňazev. To se opakovalo i včera při koncertu Nola pro flétny a smyčcový orchestr. Jeho nadšené přijetí bylo z velké části věnováno sólistovi Matthiasi Zieglerovi, který oslnil jak neobvyklou sbírkou nástrojů, tak jejich perfektním zvládnutím. Kontrabasová flétna vypadá majestátně už na pohled, její krásný hluboký zvuk odpovídá polohou fagotu, ale zároveň nepostrádá flétnovou jemnost. Při zesílení přes mikrofon se zvuk blížil hlubokým smyčcům. Další specialitou byla běžná příčná flétna doplněná o membránu, která její zvuk posouvala někam mezi hoboj a kazoo. Příčná flétna, basová flétna a elektronika ale dotvářely pouze základ pro pestrou práci se zvukovými barvami, kterou Matthias Ziegler dokonale ovládá a stála jako inspirace také u samotného vzniku skladby. Jeho flétny vedly neustálý dialog s orchestrem Filharmonie Brno, který v barevnosti a jejích jemných proměnách nezůstával pozadu.

Skladba samotná je pro Benjamina Jusupova typická: melodické uvažování vychází z jeho východních kořenů, samotná kompozice ale pracuje se všemi výdobytky západního uvažování v harmoniích, ozvou se prvky minimalismu, jemné proměny zvukových barev připomenou spektralismus. Jednotlivé prvky ale vytvářejí soudržný tvar, netrčí z něj jako osamělé nápady. Jusupovův skladatelský rukopis se v kompaktnější formě projevil v úvodní skladbě Con moto pro klavír a orchestr, v níž se sólistický part poněkud ztrácí, není prvoplánově efektní a hodně zapadá do celkového zvuku orchestru. O to více ale bylo možné si uvědomit, že Benjamin Jusupov je opravdu dobrý skladatel, který umí se současnými hudebními prostředky opravdu pestře, obratně a invenčně nakládat. Lidé jsou ovšem lidé a efektní sóla je oslní více než samotná kompoziční kvalita. Pokud jsem na začátku uvedl „žebříček“ dirigent, skladatel a klavírista, platí jen pro účinek na publikum. Ve skutečnosti se mi tyto tři kvality u Jusupova jeví jako vyrovnané na hodně vysoké úrovni.

Ve finále flétnového koncertu navrstvil Matthias Ziegler několik smyček, které vytvořily dojem současné taneční hudby. Přispěly k tomu krásné perkusivní zvuky kontrabasové flétny i monotónní, stále se opakující rytmický základ. Efektní finále, které publikum téměř vystřelilo ze sedadel, ale také vytvořilo perfektní odrazový můstek k Symfonii č. 7 Ludwiga van Beethovena. Je to snad nejenergičtější symfonické dílo mistra klasicismu a proroka romantismu, které Richard Wagner nazýval „apoteózou tance“. Symfonie kromě úvodu Poco sostenuto vlastně nemá pomalou větu a Benjamin Jusupov ji celou vedl maximálně energicky, „poněkud zadržovaně“ nezněl ani začátek. Svižná tempa ale nebyla na úkor srozumitelnosti, naopak se mi zdálo, jako by se Jusupov rozhodl ozřejmit strukturu celého díla. Srozumitelně modeloval témata a dbal na čitelnost harmonií i na drobné detaily v partituře, které se až puntičkářsky držel. Při monotónně kráčející druhé větě jako by se ozývaly minimalistické prvky první poloviny koncertu a ohnivá čtvrtá věta evokovala „techno“ závěr flétnového koncertu. Tím se mezi první a druhou polovinou večera vynořovala neviditelná spojení.

Koncertu předcházela beseda s Benjaminem Jusupovem a Matthiasem Zieglerem. Je to dobrý zvyk, ale zřejmě by bylo potřeba více zapracovat na formě takových úvodů a následně i na jejich propagaci. Výsledkem by určitě neměla být suchopárná přednáška, ale omezit se na pouhé dotazy z publika se mi zdá také nedostatečné. Skrze setkání s tvůrci večera se dokonale odkryl nedostatek, který s hudbou přímo nesouvisí, ale Filharmonie by jej měla i tak co nejrychleji vyřešit. Beseda skončila přibližně v 18.50, do začátku koncertu zbývalo 40 minut a poučený divák měl v této chvíli jedinou možnost: zůstat stát na chodbě. Občerstvení, které v Besedním domě funguje dlouhou dobu nouzově u jediného pultu (pro 453 lidí, když je vyprodáno), tentokrát nefungovalo vůbec – ani před koncertem, ani o přestávce. Na koncerty se samozřejmě nechodíme najíst ani napít, ale zdá se mi nehorázné vystavovat publikum takovému nepohodlí. Improvizované a individuální řešení tu přece jenom je: na rychlou kávu nebo víno si můžete odskočit přes plot k Moravské galerii do multikulturního prostoru Praha. Koncert sám byl ale výborný a za trochu obtíží i stál, takže se nenechte odradit.

Benjamin Jusupov: Con moto pro klavír a smyčcový orchestr, Nola, koncert pro flétny a smyčcový orchestr, Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 7 A dur op. 92. Benjamin Jusupov – klavír a hudební nastudování, Matthias Ziegler – flétny, Filharmonie Brno. 12. března 2015, Besední dům, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Umělec sezony - Ziegler / Jusupov

13.3.2015, 19:30 / Besední dům

Během 24. ročníku festivalu čeká publikum v prostorách brněnských kostelů celkem devět koncertů. Pestrý program obsáhne středověké chorální zpěvy, renesanční vícehlas z unikátních brněnských rukopisů, Janovy pašije i zvuk varhan doplněný baskytarou.  více

Ve čtvrtek večer, necelou půlhodinu po astronomickém úplňku, nastoupil orchestr Filharmonie Brno na pódium Janáčkova divadla, aby předvedl dvojici velkých děl, která se pro své autory stala osudovými. Také z jejich spojení v rámci jednoho večera na člověka místy sahala smrt, tedy alespoň v představách.  více

Včerejší koncert Filharmonie Brno by se měl nějakým způsobem zakonzervovat a nainstalovat na viditelné místo v zázemí orchestru, ať už bude kdekoliv. Nebyli jsme svědky zázraku, ale poctivé a invenční práce od dramaturgie až po interpretaci. Publikum kromě dobré a dobře zahrané hudby dostalo mimochodem i příklad, jak by mohl a měl abonentní koncert vypadat.  více





Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více