Mezi přátelstvím, láskou a smrtí. Gilgameš a Enkidu, Dido a Aeneas

14. květen 2016, 10:23

Mezi přátelstvím, láskou a smrtí. Gilgameš a Enkidu, Dido a Aeneas

Poslední premiéra Janáčkovy opery v této sezóně proplula divadlem jako luxusní loď pro inteligentní cestující. Hrdiny oratoria Bohuslava Martinů a barokní opery Henryho Purcella vnitřně sblížil motiv cesty do neznáma. Navenek je spojilo poctivé hudební nastudování, fantastický sbor a působivý scénický design.

Bílá scéna začíná už v prostoru pro orchestr a končí modře nasvíceným obzorem za průsvitnou stěnou. Opona je od začátku roztažená, přicházejícím divákům se neskrývá vůbec nic. Málem se sami stávají účastníky představení, které má teprve začít. Na jevišti je několik účinkujících, harfa a klavír. Kostýmovaný orchestr nastupuje jako první aktér děje na jeviště, teprve na pokyn dirigenta sestupuje na svá místa. Luxusní plavba za neznámým cílem může začít. Mytický hrdina Gilgameš nachází přítele Enkidu, ale s jeho smrtí přicházejí také otázky konečnosti lidského života. Královna Kartága Dido se zamiluje do Aenea prchajícího z dobyté Tróje. Aeneas ale musí z vůle bohů opustit Didonu, ta ho sama posílá pryč a volí dobrovolnou smrt.

Mezi operou Dido a Aeneas a oratoriem Epos o Gilgamešovi se lépe hledají rozdíly než paralely. I když zůstane stranou nějakých 260 let, která uplynula mezi vznikem obou děl, pořád je toho od sebe dělí hodně. Martinů skrze sumerský epos přemýšlí o smrti, jeho úvahy mají i v hudbě až meditativní ráz. Proti nim stojí příběh z Vergilovy Aeneidy, který libretista Nahum Tate zkoncentroval do vyhrocených dramatických situací. Jejich charakter má rozpětí od námořnické písničky až po lamento opuštěné královny Dido.

Martinů nechává otázky po smyslu smrti a věčnosti otevřené. Purcellova řeč je proti němu přímočará a jasná. Spojit obě díla do jednoho večera je pozoruhodný záměr a režisérovi Jiřímu Heřmanovi se v Janáčkově opeře podařil i věrohodně naplnit. Jen tak mimochodem tím po Hrách o Marii připravil další excelentní předváděčku pro brněnský operní sbor.

Epos o GilgamešoviDido a Aeneas jsou díla poháněná dopředu právě sborovými pasážemi. Sbor Janáčkovy opery v nich opět připomněl, že má kvalitu koncertního tělesa. To není nic běžného ani v těch nejlepších operních divadlech. Navíc je bez problémů schopen i náročných hereckých a pohybových akcí. Sbormistr Pavel Koňárek připravil dirigentům obou částí večera i režisérovi perfektní materiál.

O hudební nastudování se podělili šéfdirigent Janáčkovy opery Marko Ivanović a specialista na starou hudbu Václav Luks. Orchestr hrál dynamicky a věcně, paradoxně si lépe poradil s druhou, barokní částí večera. Epos o Gilgamešovi je pochopitelně mnohem složitější partitura a příležitostí k nepřesnostem je v ní habaděj. Marko Ivanović vedl provedení s přiměřeným důrazem na dramatické akcenty. Dílo jich nemá mnoho, ale Ivanović z něj po této stránce vytáhl maximum. Orchestr má solidní základ a oporu ve smyčcích, barvě by prospěla pestřejší dřeva.

Proměna zvuku od Martinů k Purcellovi byla zlomová, ale nikoli drastická. Lví podíl na tom měly právě spolehlivě hrající smyčce. Jejich obsazení nebylo zcela totožné s Gilgamešem – zvládnout takovou stylovou proměnu se stejnými lidmi by asi ani nebylo prakticky možné. Václav Luks si ze svého domovského Collegia 1704 přivedl asistentku i hráče bassa continua. Od jeho spolehlivého výkonu se odvíjel i čistý a rytmicky spolehlivý projev smyčcových nástrojů. Tóny tvořené bez vibrata na moderních nástrojích dávají pozoruhodný výsledek. Orchestrálnímu zvuku v první i druhé části ohromně prospělo zvýšené orchestřiště, mnozí diváci jistě uvítali i to, že vidí na dirigenta.

dido-a-aeneas-2016-05-brno-marek-olbrzymek-002 dido-a-aeneas-2016-05-brno-marek-olbrzymek-003 dido-a-aeneas-2016-05-brno-marek-olbrzymek-005 epos-o-gilgamesovi-2016-05-brno-marek-olbrzymek-001 epos-o-gilgamesovi-2016-05-brno-marek-olbrzymek-002 epos-o-gilgamesovi-2016-05-brno-marek-olbrzymek-004

Nešlo ale jen o zvědavé nahlížení do orchestru, v Brně obvykle téměř neviditelného v hluboké díře. Jiří Heřman využívá prostor největšího divadelního jeviště v České republice takřka požitkářským způsobem. Jako by byl jeho rozměry i vzdušností úplně okouzlený a nemohl se jich nasytit. I dlouholetí návštěvníci Janáčkova divadla možná žasnou, jak je „jejich“ divadlo velké a co všechno umožňuje. Nejde přitom o hříčky s technickými možnostmi, ale o využití prostoru ve všech rozměrech. Včetně jeho hloubky ještě zdůrazněné tím, že do sebe scéna zahrnuje i místo pro orchestr.

Spojujícím živlem inscenace je voda. Moře, které se na prázdném obzoru pojí s oblohou, i vana v luxusním apartmánu královny Dido. Model plachetnice ve vitríně i nádherná loď, která veze všechny do neznáma. Pofidérním útočištěm jsou dvě terária po stranách jeviště – jejich suchopár ale evokuje spíš průhledné hroby než bezpečí.

Rozpustilá námořnická písnička z Purcellovy opery je najednou něco víc než lehkomyslný popěvek. Při odjezdu je vždy potřeba utišit ty, kteří zůstávají na břehu. Ale každý život je plavba, ze které není návratu. A zkušenost, kterou lidská duše na cestě získá, je nesdělitelná. Ať už se jedná o cestu do podsvětí nebo za jinou vzdálenou povinností.

Scénické provedení působilo jako jednotný celek navržený s funkcionalistickou důsledností. Žádné ozdoby, ale jasné linie. Scéna Dragana Stojčevskiho si víceméně vystačila s bílou, barvy jí dodávala světla Daniela Tesaře. Temný charakter Eposu o Gilgamešovi se projasnil v Didoně a Aeneovi. Podíl na tom měl kromě samotných světel i dramatičtější pohyb účinkujících a kostýmy Alexandry Gruskové. Role Gilgameše a Enkidu byly zdvojené tanečníky. V Eposu režie poněkud zazdila scénu s kurtizánou, Jiří Heřman dával přednost důstojnému pohybu před dramatem někdy i proti hudbě. Vstup vypravěče dramatický spád Didony a Aenea také spíš zdržel.

V pěveckém obsazení se sešly hlasy vyrovnané kvality, charakteristické a odpovídající rolím. V obou částech večera zpíval velmi dobře David NyklVáclav Čížek. Andrea Široká se jako Kurtizána v Eposu na jevišti poněkud ztrácela, jako Belinda ale ožila a bylo jí najednou všude plno. Markéta Cukrová dala Didoně ušlechtilý smutek bez sentimentu. Aeneas je vlastně malá role, Jiří Brückler jí ale stihl vtisknout osobitý charakter. Výrazný byl i Jiří Hájek jako Gilgameš. Sopranistky Jana Tajovská KrajčovičováEva Štěrbová i kontratenorista Karol Bartosiński se prosadili jak pěvecky, tak komediálním herectvím. Vybrousit by celkově zasloužila angličtina. Z tohoto hlediska je dobře, že vypravěč Ondřej Biravský mluvil česky.

Epos o GilgamešoviDido a Aeneas se sice vydaly na plavbu do neznáma, ale inscenace neplavala na vodě a netonula v nejistotě. Vedla ji jasná divadelní vize usazená na pevném hudebním základu.

Bohuslav Martinů: Epos o Gilgamešovi, libreto skladatel. Hudební nastudování – Marko Ivanović. Baryton / Gilgameš: Jiří Hájek, Bas / Otec / Enkidu: David Nykl, Tenor / Lovec / Enkidu: Václav Čížek, Soprán / Kurtizána: Andrea Široká, Vypravěč: Ondřej Biravský.
Henry Purcell: Dido a Aeneas, libreto Nahum Tate. Hudební nastudování – Václav Luks., Dido: Markéta Cukrová, Belinda: Andrea Široká, Druhá žena: Eva Štěrbová, Aeneas: Jiří Brückler, Čaroděj: David Nykl, První čarodějnice: Jana Tajovská Krajčovičová, Druhá čarodějnice, Duch v podobě Mercura: Karol Bartosiński, První námořník: Václav Čížek.
Režie: Jiří Heřman, scéna: Dragan Stojčevski, kostýmy: Alexandra Grusková, světelný design: Daniel Tesař, choreografie: Jan Kodet, dramaturgie: Patricie Částková, sbormistr: Pavel Koňárek. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 13. května 2016, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Osudy nešťastné královny Dido a hrdiny Gilgameše na sebe navážou ve společném provedení děl Henryho Purcella a Bohuslava Martinů. Propojení barokní opery s hudbou 20. století chystá Janáčkova opera jako poslední premiéru sezóny. Především o barokní části představení jsme mluvili s Václavem Luksem, renomovaným interpretem staré hudby, zakladatelem a dirigentem sdružení Collegium 1704.    více

Vrcholná kariéra Marie Callas byla oslnivá, ale zároveň vcelku krátká, a taková je i samotná Tosca. Výbuch energie, oslnivý záblesk a propad do zoufalství a nicoty se střetly v propojení operní inscenace s lidským životem. A je to syntéza neobyčejně působivá, navíc podpořená výborným hudebním nastudováním.  více

Ohromné sbory, ohromné kulisy, ohromné množství účinkujících, ale také hloubka a pokora. Hry o Marii se v Janáčkově divadle hrají pro zrak i sluch, ale také pro duši.  více

Barokní hudba se do vily Stiassni hodí stejně jako nazdobené vybavení, které do funkcionalistické stavby naaranžoval usedlý vkus paní domu. Po malé teoretické úvaze se ale dostaví praxe, v níž se ukáže opravdová funkčnost takové architektury: dokáže do sebe jako přirozenou součást vtáhnout úplně všechno. Třeba italské kantáty Georga Friedricha Händela.  více

Debut tenoristy Pavla Černocha v Brně byl kdysi hodně nenápadný. Jako součást dětské Kantilény si publikum z jeviště sotva někoho zapomatuje, s vedlejšími rolemi v Kouzelné flétně se díry do světa také nedělají. Od začátků už ale uplynulo pár let, Pavel Černoch je stabilní součástí světového operního dění a rád by s velkými rolemi zdolal i Metropolitní operu. Do Brna se letos v prosinci vrátí s prvním velkým galakoncertem své kariéry.  více




Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více