Mezi přátelstvím, láskou a smrtí. Gilgameš a Enkidu, Dido a Aeneas

14. květen 2016, 10:23

Mezi přátelstvím, láskou a smrtí. Gilgameš a Enkidu, Dido a Aeneas

Poslední premiéra Janáčkovy opery v této sezóně proplula divadlem jako luxusní loď pro inteligentní cestující. Hrdiny oratoria Bohuslava Martinů a barokní opery Henryho Purcella vnitřně sblížil motiv cesty do neznáma. Navenek je spojilo poctivé hudební nastudování, fantastický sbor a působivý scénický design.

Bílá scéna začíná už v prostoru pro orchestr a končí modře nasvíceným obzorem za průsvitnou stěnou. Opona je od začátku roztažená, přicházejícím divákům se neskrývá vůbec nic. Málem se sami stávají účastníky představení, které má teprve začít. Na jevišti je několik účinkujících, harfa a klavír. Kostýmovaný orchestr nastupuje jako první aktér děje na jeviště, teprve na pokyn dirigenta sestupuje na svá místa. Luxusní plavba za neznámým cílem může začít. Mytický hrdina Gilgameš nachází přítele Enkidu, ale s jeho smrtí přicházejí také otázky konečnosti lidského života. Královna Kartága Dido se zamiluje do Aenea prchajícího z dobyté Tróje. Aeneas ale musí z vůle bohů opustit Didonu, ta ho sama posílá pryč a volí dobrovolnou smrt.

Mezi operou Dido a Aeneas a oratoriem Epos o Gilgamešovi se lépe hledají rozdíly než paralely. I když zůstane stranou nějakých 260 let, která uplynula mezi vznikem obou děl, pořád je toho od sebe dělí hodně. Martinů skrze sumerský epos přemýšlí o smrti, jeho úvahy mají i v hudbě až meditativní ráz. Proti nim stojí příběh z Vergilovy Aeneidy, který libretista Nahum Tate zkoncentroval do vyhrocených dramatických situací. Jejich charakter má rozpětí od námořnické písničky až po lamento opuštěné královny Dido.

Martinů nechává otázky po smyslu smrti a věčnosti otevřené. Purcellova řeč je proti němu přímočará a jasná. Spojit obě díla do jednoho večera je pozoruhodný záměr a režisérovi Jiřímu Heřmanovi se v Janáčkově opeře podařil i věrohodně naplnit. Jen tak mimochodem tím po Hrách o Marii připravil další excelentní předváděčku pro brněnský operní sbor.

Epos o GilgamešoviDido a Aeneas jsou díla poháněná dopředu právě sborovými pasážemi. Sbor Janáčkovy opery v nich opět připomněl, že má kvalitu koncertního tělesa. To není nic běžného ani v těch nejlepších operních divadlech. Navíc je bez problémů schopen i náročných hereckých a pohybových akcí. Sbormistr Pavel Koňárek připravil dirigentům obou částí večera i režisérovi perfektní materiál.

O hudební nastudování se podělili šéfdirigent Janáčkovy opery Marko Ivanović a specialista na starou hudbu Václav Luks. Orchestr hrál dynamicky a věcně, paradoxně si lépe poradil s druhou, barokní částí večera. Epos o Gilgamešovi je pochopitelně mnohem složitější partitura a příležitostí k nepřesnostem je v ní habaděj. Marko Ivanović vedl provedení s přiměřeným důrazem na dramatické akcenty. Dílo jich nemá mnoho, ale Ivanović z něj po této stránce vytáhl maximum. Orchestr má solidní základ a oporu ve smyčcích, barvě by prospěla pestřejší dřeva.

Proměna zvuku od Martinů k Purcellovi byla zlomová, ale nikoli drastická. Lví podíl na tom měly právě spolehlivě hrající smyčce. Jejich obsazení nebylo zcela totožné s Gilgamešem – zvládnout takovou stylovou proměnu se stejnými lidmi by asi ani nebylo prakticky možné. Václav Luks si ze svého domovského Collegia 1704 přivedl asistentku i hráče bassa continua. Od jeho spolehlivého výkonu se odvíjel i čistý a rytmicky spolehlivý projev smyčcových nástrojů. Tóny tvořené bez vibrata na moderních nástrojích dávají pozoruhodný výsledek. Orchestrálnímu zvuku v první i druhé části ohromně prospělo zvýšené orchestřiště, mnozí diváci jistě uvítali i to, že vidí na dirigenta.

dido-a-aeneas-2016-05-brno-marek-olbrzymek-002 dido-a-aeneas-2016-05-brno-marek-olbrzymek-003 dido-a-aeneas-2016-05-brno-marek-olbrzymek-005 epos-o-gilgamesovi-2016-05-brno-marek-olbrzymek-001 epos-o-gilgamesovi-2016-05-brno-marek-olbrzymek-002 epos-o-gilgamesovi-2016-05-brno-marek-olbrzymek-004

Nešlo ale jen o zvědavé nahlížení do orchestru, v Brně obvykle téměř neviditelného v hluboké díře. Jiří Heřman využívá prostor největšího divadelního jeviště v České republice takřka požitkářským způsobem. Jako by byl jeho rozměry i vzdušností úplně okouzlený a nemohl se jich nasytit. I dlouholetí návštěvníci Janáčkova divadla možná žasnou, jak je „jejich“ divadlo velké a co všechno umožňuje. Nejde přitom o hříčky s technickými možnostmi, ale o využití prostoru ve všech rozměrech. Včetně jeho hloubky ještě zdůrazněné tím, že do sebe scéna zahrnuje i místo pro orchestr.

Spojujícím živlem inscenace je voda. Moře, které se na prázdném obzoru pojí s oblohou, i vana v luxusním apartmánu královny Dido. Model plachetnice ve vitríně i nádherná loď, která veze všechny do neznáma. Pofidérním útočištěm jsou dvě terária po stranách jeviště – jejich suchopár ale evokuje spíš průhledné hroby než bezpečí.

Rozpustilá námořnická písnička z Purcellovy opery je najednou něco víc než lehkomyslný popěvek. Při odjezdu je vždy potřeba utišit ty, kteří zůstávají na břehu. Ale každý život je plavba, ze které není návratu. A zkušenost, kterou lidská duše na cestě získá, je nesdělitelná. Ať už se jedná o cestu do podsvětí nebo za jinou vzdálenou povinností.

Scénické provedení působilo jako jednotný celek navržený s funkcionalistickou důsledností. Žádné ozdoby, ale jasné linie. Scéna Dragana Stojčevskiho si víceméně vystačila s bílou, barvy jí dodávala světla Daniela Tesaře. Temný charakter Eposu o Gilgamešovi se projasnil v Didoně a Aeneovi. Podíl na tom měl kromě samotných světel i dramatičtější pohyb účinkujících a kostýmy Alexandry Gruskové. Role Gilgameše a Enkidu byly zdvojené tanečníky. V Eposu režie poněkud zazdila scénu s kurtizánou, Jiří Heřman dával přednost důstojnému pohybu před dramatem někdy i proti hudbě. Vstup vypravěče dramatický spád Didony a Aenea také spíš zdržel.

V pěveckém obsazení se sešly hlasy vyrovnané kvality, charakteristické a odpovídající rolím. V obou částech večera zpíval velmi dobře David NyklVáclav Čížek. Andrea Široká se jako Kurtizána v Eposu na jevišti poněkud ztrácela, jako Belinda ale ožila a bylo jí najednou všude plno. Markéta Cukrová dala Didoně ušlechtilý smutek bez sentimentu. Aeneas je vlastně malá role, Jiří Brückler jí ale stihl vtisknout osobitý charakter. Výrazný byl i Jiří Hájek jako Gilgameš. Sopranistky Jana Tajovská KrajčovičováEva Štěrbová i kontratenorista Karol Bartosiński se prosadili jak pěvecky, tak komediálním herectvím. Vybrousit by celkově zasloužila angličtina. Z tohoto hlediska je dobře, že vypravěč Ondřej Biravský mluvil česky.

Epos o GilgamešoviDido a Aeneas se sice vydaly na plavbu do neznáma, ale inscenace neplavala na vodě a netonula v nejistotě. Vedla ji jasná divadelní vize usazená na pevném hudebním základu.

Bohuslav Martinů: Epos o Gilgamešovi, libreto skladatel. Hudební nastudování – Marko Ivanović. Baryton / Gilgameš: Jiří Hájek, Bas / Otec / Enkidu: David Nykl, Tenor / Lovec / Enkidu: Václav Čížek, Soprán / Kurtizána: Andrea Široká, Vypravěč: Ondřej Biravský.
Henry Purcell: Dido a Aeneas, libreto Nahum Tate. Hudební nastudování – Václav Luks., Dido: Markéta Cukrová, Belinda: Andrea Široká, Druhá žena: Eva Štěrbová, Aeneas: Jiří Brückler, Čaroděj: David Nykl, První čarodějnice: Jana Tajovská Krajčovičová, Druhá čarodějnice, Duch v podobě Mercura: Karol Bartosiński, První námořník: Václav Čížek.
Režie: Jiří Heřman, scéna: Dragan Stojčevski, kostýmy: Alexandra Grusková, světelný design: Daniel Tesař, choreografie: Jan Kodet, dramaturgie: Patricie Částková, sbormistr: Pavel Koňárek. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 13. května 2016, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Osudy nešťastné královny Dido a hrdiny Gilgameše na sebe navážou ve společném provedení děl Henryho Purcella a Bohuslava Martinů. Propojení barokní opery s hudbou 20. století chystá Janáčkova opera jako poslední premiéru sezóny. Především o barokní části představení jsme mluvili s Václavem Luksem, renomovaným interpretem staré hudby, zakladatelem a dirigentem sdružení Collegium 1704.    více

Vrcholná kariéra Marie Callas byla oslnivá, ale zároveň vcelku krátká, a taková je i samotná Tosca. Výbuch energie, oslnivý záblesk a propad do zoufalství a nicoty se střetly v propojení operní inscenace s lidským životem. A je to syntéza neobyčejně působivá, navíc podpořená výborným hudebním nastudováním.  více

Ohromné sbory, ohromné kulisy, ohromné množství účinkujících, ale také hloubka a pokora. Hry o Marii se v Janáčkově divadle hrají pro zrak i sluch, ale také pro duši.  více

Barokní hudba se do vily Stiassni hodí stejně jako nazdobené vybavení, které do funkcionalistické stavby naaranžoval usedlý vkus paní domu. Po malé teoretické úvaze se ale dostaví praxe, v níž se ukáže opravdová funkčnost takové architektury: dokáže do sebe jako přirozenou součást vtáhnout úplně všechno. Třeba italské kantáty Georga Friedricha Händela.  více

Debut tenoristy Pavla Černocha v Brně byl kdysi hodně nenápadný. Jako součást dětské Kantilény si publikum z jeviště sotva někoho zapomatuje, s vedlejšími rolemi v Kouzelné flétně se díry do světa také nedělají. Od začátků už ale uplynulo pár let, Pavel Černoch je stabilní součástí světového operního dění a rád by s velkými rolemi zdolal i Metropolitní operu. Do Brna se letos v prosinci vrátí s prvním velkým galakoncertem své kariéry.  více




Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Ke stému výročí narození Jiřího Ortena připravila společnost ProArt v brněnské káznici na Cejlu multižánrový projekt nazvaný Ohnice – kde tančí vítr. Poetickou inscenaci s verši mladého básníka, která reflektovala jeho těžký a krátkým život, představil soubor v premiéře 25. června.  více

Dvacátý čtvrtý ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae po takřka měsíci plném intenzivních hudebních zážitků dospěl ke konci. Hudební díla tematicky nadepsaná jako Koncert národů provedla návštěvníky festivalu třinácti malebnými moravskými městy a dala jim ochutnat stěžejní hudební díla (nejen) evropských národů. To vše bylo navíc servírováno v interpretaci více než dvaceti světově proslulých ansámblů. S uvědoměle nadnárodním, české hranice překračujícím konceptem zvolili organizátoři festivalu jako vhodné místo pro slavnostní závěrečný večer Zlatý sál proslulého vídeňského koncertního domu Musikverein. Mimořádné finále 24. ročníku tak otevřelo řadu Koncertů česko-rakouského partnerství a zároveň tak předznamenalo oslavy festivalového čtvrtstoletí na příští rok. V souladu s tímto symbolickým podtextem koncertu vystoupila jako hlavní hvězda večera patronka festivalu a proslulá zpěvačka Magdalena Kožená doprovázená neméně známým orchestrem Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse.  více

Eva Jurčáková pochází z malé vesnice Nozdrovice z Trenčínského kraje na Slovensku. Do Brna poprvé přijela na výletě s gymnáziem a okamžitě si toto město zamilovala. „Cítila jsem tehdy tu atmosféru kavárenského povalečství,“ vzpomíná s úsměvem. Když se o pár let později hlásila na vysokou školu, bylo pro ni Brno jasnou volbou. Po úspěšném studiu psychologie Eva na Moravě zůstala a v současné době vydává své první album s kapelou Evolet, kterou vedle ní tvoří brněnští hudebníci známí z mnoha jiných projektů – Antonín Koutný (kytara), Martin Kyšperský (baskytara) a Jakub Kočička (bicí). Křest alba se koná ve středu 26. června v klubu Mersey.  více

Jedním z největších příslibů 24. ročníku mezinárodního festivalu Concentus Moraviae byl včerejší koncert legendárního ansámblu Borodin Quartet, kterému jedinečný zvuk vtiskla nejen tvrdá píle, ale také spolupráce se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Tuto osobní a interpretační stopu si těleso dodnes hýčká a postupuje ji každému novému členovi. Program se odehrál v knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou, kde v 18. a 19. století sídlil hudbymilovný rod Haugwitzů. Hudba Sergeje Prokofjeva, Josepha Haydna a Dmitrije Šostakoviče tak promlouvala k posluchačům na místě více než důstojném.  více

Nádvoří hradu Špilberk v letních měsících často rozeznívá hudba. Až do září je možné spojit prohlídku hradu také s kulturním zážitkem. Pořadatelé se snažili připravit program napříč žánry, aby si přišel na své opravdu každý. Večer patřil lidovým tónům. Pódium i přes nepříznivé počasí ovládl Vojenský umělecký soubor Ondráš.  více

Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více