Sbohem a řetěz. Filip Topol v coververzích i osobně

Sbohem a řetěz. Filip Topol v coververzích i osobně

Před týdnem by oslavil padesát let Filip Topol, zítra uplynou dva roky od jeho smrti. Jak plynou jeho písně v čase a v rukou spřízněných hudebníků, mapuje album vydané k jeho nedožitým narozeninám.

Filip Topol je pro mnohé nezapomenutelná postava české alternativy. Zemřel před dvěma roky a ačkoliv se všeobecně vědělo nebo alespoň tušilo, že na tom zdravotně není zrovna nejlépe a již dříve utekl hrobníkovi z lopaty jen o vlásek, byl to šok. Psí vojáky založil v roce 1978 ve 13 letech a kromě toho vystupoval i sólově, psal knihy, hrál ve filmech, jeho temné charisma by si dobře rozumělo s Nickem Cavem. Narozdíl od něj ale nikdy pořádně nezařadil zpátečku a nepřestal se ničit – v tom by si možná porozuměl zase s Jaroslavem Haškem (o nekonečném českém porozumění pro alkohol nemluvím). S jeho smrtí odešla jedna z nejdůležitějších sil hudební scény, která se u nás formovala v 80. letech minulého století. Naopak přišly vzpomínky, zpětné zbožštění a také topolovský kýč věšící vlastní sentimenty na člověka, který si na ně sám sotva potrpěl.

K nedožitým padesátým narozeninám Filipa Topola (12. června 1965 – 19. června 2013) se letos v Praze odehrál vzpomínkový koncert Sbohem a řetěz, už čtvrtý v pořadí. První proběhl v den Topolova pohřbu, další při prvním výročí úmrtí a na Eurotrialogu v Mikulově. Sešly se na nich kapely, které patřily ke generaci „nové vlny se starým obsahem“ i podstatně mladší parťáci, kteří se už zákazy a obstrukcemi ze strany režimu nemuseli zabývat. Do svého repertoáru zařadili pro tyto příležitosti i cover verze Topolových písní podle vlastního výběru. Kompilace živých nahrávek se studiovými dotáčkami vyšla v květnu a právě na posledním pražském koncertu proběhl její křest.

Album začíná u Žiletek. Ty vzbudily možná největší poprask na albu coververzí U nás v garáži, které minulý rok natočila dvojice Havelka – Tvrdý. Falzetová, křehká verze s jemnými beaty popudila spoustu lidí, kteří vyrůstali se zoufalou agresivitou originálu. Nemohli a snad ani nechtěli najít smysl v elektronickém oparu, který podle jejich názoru vzal originálu duši. Bez ohledu na to, jak dobře či nedobře Tvrdý s Havelkou zvládli své album: ukázalo se, že tu přece jen existuje něco jako generační rozpor. Lidé, kteří v 80. letech poslouchali Psí vojáky museli mít širší rozhled, než jim nabízela oficiální scéna, museli něco iniciativně hledat a pravděpodobně v nich musel být i malý kousek odvahy a velký kus otevřenosti k neobvyklým podnětům. O dvacet let později si ti samí lidé nechtějí nechat sáhnout na rodinné stříbro nebo snad na poklady z mládí. Vědí, jak mají věci vypadat. Z tohoto hlediska je každé album Topolových coververzí do jisté míry riskantním počinem.

Kompilace Sbohem a řetěz se už při letmém pohledu na sestavu účinkujících riziku spíš vyhýbá, většinu účinkujících tvoří kapely a lidé, kteří k Filipu Topolovi patří generačně, nebo alespoň do blízkého mentálního okruhu. Z undergroundu – jakkoli je to škatulka podivná a nekonkrétní – vyšli a alespoň částečně se v něm pohybují dodnes. Topolovy písně si pochopitelně hrají po svém, ale cosi z jejich původního náboje v nich pořád nechávají. Nepolemizují s nimi, ale berou je za svoje – na této vlně se nakonec vezou i mladší účastníci nahrávky.

Úvodní Žiletky hraje a zpívá violoncellista Josef Klíč, který je stejně doma v alternativě i ve vážné hudbě a opeře. Na violoncellu je to poznat hodně, zpěv je topolovský možná nejvíc z celé desky. Martin Kyšperský se ve Volá mi známá dostal k energičtějšímu projevu, než je v Květech obvyklé, a sedí to jemu i písni samotné. Tony Ducháček & Garage zahráli svůj obvyklý rock’n’roll a pochybuji, že od nich někdo čeká nebo chce cokoliv jiného – I’m Lucky. Sbor břežanských kastrátů nás v Písni hořícího holuba poprvé dostane k opravdovému českému undergroundu se všemi ctnostmi bezprostřednosti a nectnostmi totálního neumětelství. Houpací koně se pokusily původní verzi Nebe je zatažený prakticky okopírovat – marně a zbytečně. Pro mě nejslabší místo desky. Zuby nehty si Marylin Monroe nahradily J. P. Belmondem a vnesly do celého vzpomínání aspoň trochu vtipu – i když je to jen prosté otočení původního textu do opačného rodu. Andrej Polanský wtf Emül Langman zkrátili Kiliána Nedoryho do dvouapůlminutové punkově-velvetovské instrumentálky – jedna z nejlepších věcí alba vedle Květů. Už jsme doma mají podobně jako Garáž svůj vzorec, z nějž nevystupují a nevystoupili z něj ani v Žiju. Pro mě až nečekaně uctivou verzi Chce se mi spát zahráli Plastic People of the Universe. Stinka – čili Hana Lundiaková – si nepřekvapivě vybrala píseň Stinka na text Sylvie Plath a narozdíl od Plastiků ji přece jen vytrhla z původních kořenů, i když ji zasadila jen na jiné místo podzemního záhonku. Echt! udělali z Černého sedla český pokus o motorkářský bigbít a písni to kupodivu vůbec nesluší. Další silné místo alba vytvořili Krch-offPavel Zajíček se svojí verzí Hospody. Počet tracků doplňuje do nešťastné třináctky coververze Krylova Bratříčka, kterou natočili Psí vojáci. Nejen nostalgický konec, ale i připomínka toho, jak dovedl být Filip Topol křehký a patetický zároveň.

Albu jako celku svědčí živý záznam. Jeho atmosféra sjednocuje značně rozdílné příspěvky a poněkud retušuje i nahodilou dramaturgii, která nechala jednotlivým interpretům při výběru písní zcela volnou ruku. Výsledné album má jistě velkou cenu osobní vzpomínky, stmeluje ho také zaujetí všech zúčastněných, ať už byl jeho výsledek jakkoliv povedený. Album vyvolává i přelud šumících koncertních záznamů z desáté kopie magnetofonové kazety – býval to téměř jediný způsob, jak se k hudbě Psích vojáků dostat. Šuměl na nich ale jen zvuk, hudba sama nikdy. Pokud mě ovšem paměť neklame a nemám jen zbytečnou představu o tom, jak by měly věci vypadat.

Sbohem a řetěz. Kompilace nahrávek z Lucerna Music Baru (19. června 2014), festivalu Eurotrialog (22.–23. srpna 2014) a záznamu z klubu Vagon (12. dubna 2014). 13 skladeb, TT 55:01. MAM853-2. Vydalo Indies MG.

Foto Patorius, wikipedia

Komentáře

Reagovat
  • JVjr

    18. červen 2015, 19:43
    Foto Pastorius, Wikimedia Commons, CC-BY 3.0; nikoli "Patorius, wikipedia". Až dá Klusák na web svou kritičtější, bude zajímavé to srovnat.

Dále si přečtěte

Josef Klíč píše hudbu k filmům a divadelním hrám, složil fanfáry pro významné instituce v Rakousku nebo oficiální znělky měst Moravské Třebové a Šlapanic. Náš rozhovor ale zůstal rozkročen mezi dvěma body jeho práce – undergroundem a vážnou hudbou.  více

Přes neustálou nejistotu, co je realita a co fikce, co je autentické a co stylizované, kdy to Cave myslí vážně a kdy na nás jen ironicky pomrkává, si můžeme být jisti, že sledujeme maximálně pravdivý dokument o veřejné postavě jménem Nick Cave. Nebo alespoň dokument o tom, jak Nick Cave vidí sám sebe. Nebo jak chce, abychom ho viděli my. Vlastně je to ve skutečnosti komedie o vycpaných andulkách.  více

Nejen hudba samotná, ale i prostředí tovární haly s graffiti vytvářely undergroundovou atmosféru – krásnou a vtahující pro každého, kdo k ní někdy v životě aspoň na čas přilnul. Myslím, že je to největší devíza Henry Lee Festu proti níž je skoro vedlejší, kdo vlastně na festivalu hraje. Sestava účinkujících ale rozhodně ošizená nebyla.  více


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více