Sbohem a řetěz. Filip Topol v coververzích i osobně

Sbohem a řetěz. Filip Topol v coververzích i osobně

Před týdnem by oslavil padesát let Filip Topol, zítra uplynou dva roky od jeho smrti. Jak plynou jeho písně v čase a v rukou spřízněných hudebníků, mapuje album vydané k jeho nedožitým narozeninám.

Filip Topol je pro mnohé nezapomenutelná postava české alternativy. Zemřel před dvěma roky a ačkoliv se všeobecně vědělo nebo alespoň tušilo, že na tom zdravotně není zrovna nejlépe a již dříve utekl hrobníkovi z lopaty jen o vlásek, byl to šok. Psí vojáky založil v roce 1978 ve 13 letech a kromě toho vystupoval i sólově, psal knihy, hrál ve filmech, jeho temné charisma by si dobře rozumělo s Nickem Cavem. Narozdíl od něj ale nikdy pořádně nezařadil zpátečku a nepřestal se ničit – v tom by si možná porozuměl zase s Jaroslavem Haškem (o nekonečném českém porozumění pro alkohol nemluvím). S jeho smrtí odešla jedna z nejdůležitějších sil hudební scény, která se u nás formovala v 80. letech minulého století. Naopak přišly vzpomínky, zpětné zbožštění a také topolovský kýč věšící vlastní sentimenty na člověka, který si na ně sám sotva potrpěl.

K nedožitým padesátým narozeninám Filipa Topola (12. června 1965 – 19. června 2013) se letos v Praze odehrál vzpomínkový koncert Sbohem a řetěz, už čtvrtý v pořadí. První proběhl v den Topolova pohřbu, další při prvním výročí úmrtí a na Eurotrialogu v Mikulově. Sešly se na nich kapely, které patřily ke generaci „nové vlny se starým obsahem“ i podstatně mladší parťáci, kteří se už zákazy a obstrukcemi ze strany režimu nemuseli zabývat. Do svého repertoáru zařadili pro tyto příležitosti i cover verze Topolových písní podle vlastního výběru. Kompilace živých nahrávek se studiovými dotáčkami vyšla v květnu a právě na posledním pražském koncertu proběhl její křest.

Album začíná u Žiletek. Ty vzbudily možná největší poprask na albu coververzí U nás v garáži, které minulý rok natočila dvojice Havelka – Tvrdý. Falzetová, křehká verze s jemnými beaty popudila spoustu lidí, kteří vyrůstali se zoufalou agresivitou originálu. Nemohli a snad ani nechtěli najít smysl v elektronickém oparu, který podle jejich názoru vzal originálu duši. Bez ohledu na to, jak dobře či nedobře Tvrdý s Havelkou zvládli své album: ukázalo se, že tu přece jen existuje něco jako generační rozpor. Lidé, kteří v 80. letech poslouchali Psí vojáky museli mít širší rozhled, než jim nabízela oficiální scéna, museli něco iniciativně hledat a pravděpodobně v nich musel být i malý kousek odvahy a velký kus otevřenosti k neobvyklým podnětům. O dvacet let později si ti samí lidé nechtějí nechat sáhnout na rodinné stříbro nebo snad na poklady z mládí. Vědí, jak mají věci vypadat. Z tohoto hlediska je každé album Topolových coververzí do jisté míry riskantním počinem.

Kompilace Sbohem a řetěz se už při letmém pohledu na sestavu účinkujících riziku spíš vyhýbá, většinu účinkujících tvoří kapely a lidé, kteří k Filipu Topolovi patří generačně, nebo alespoň do blízkého mentálního okruhu. Z undergroundu – jakkoli je to škatulka podivná a nekonkrétní – vyšli a alespoň částečně se v něm pohybují dodnes. Topolovy písně si pochopitelně hrají po svém, ale cosi z jejich původního náboje v nich pořád nechávají. Nepolemizují s nimi, ale berou je za svoje – na této vlně se nakonec vezou i mladší účastníci nahrávky.

Úvodní Žiletky hraje a zpívá violoncellista Josef Klíč, který je stejně doma v alternativě i ve vážné hudbě a opeře. Na violoncellu je to poznat hodně, zpěv je topolovský možná nejvíc z celé desky. Martin Kyšperský se ve Volá mi známá dostal k energičtějšímu projevu, než je v Květech obvyklé, a sedí to jemu i písni samotné. Tony Ducháček & Garage zahráli svůj obvyklý rock’n’roll a pochybuji, že od nich někdo čeká nebo chce cokoliv jiného – I’m Lucky. Sbor břežanských kastrátů nás v Písni hořícího holuba poprvé dostane k opravdovému českému undergroundu se všemi ctnostmi bezprostřednosti a nectnostmi totálního neumětelství. Houpací koně se pokusily původní verzi Nebe je zatažený prakticky okopírovat – marně a zbytečně. Pro mě nejslabší místo desky. Zuby nehty si Marylin Monroe nahradily J. P. Belmondem a vnesly do celého vzpomínání aspoň trochu vtipu – i když je to jen prosté otočení původního textu do opačného rodu. Andrej Polanský wtf Emül Langman zkrátili Kiliána Nedoryho do dvouapůlminutové punkově-velvetovské instrumentálky – jedna z nejlepších věcí alba vedle Květů. Už jsme doma mají podobně jako Garáž svůj vzorec, z nějž nevystupují a nevystoupili z něj ani v Žiju. Pro mě až nečekaně uctivou verzi Chce se mi spát zahráli Plastic People of the Universe. Stinka – čili Hana Lundiaková – si nepřekvapivě vybrala píseň Stinka na text Sylvie Plath a narozdíl od Plastiků ji přece jen vytrhla z původních kořenů, i když ji zasadila jen na jiné místo podzemního záhonku. Echt! udělali z Černého sedla český pokus o motorkářský bigbít a písni to kupodivu vůbec nesluší. Další silné místo alba vytvořili Krch-offPavel Zajíček se svojí verzí Hospody. Počet tracků doplňuje do nešťastné třináctky coververze Krylova Bratříčka, kterou natočili Psí vojáci. Nejen nostalgický konec, ale i připomínka toho, jak dovedl být Filip Topol křehký a patetický zároveň.

Albu jako celku svědčí živý záznam. Jeho atmosféra sjednocuje značně rozdílné příspěvky a poněkud retušuje i nahodilou dramaturgii, která nechala jednotlivým interpretům při výběru písní zcela volnou ruku. Výsledné album má jistě velkou cenu osobní vzpomínky, stmeluje ho také zaujetí všech zúčastněných, ať už byl jeho výsledek jakkoliv povedený. Album vyvolává i přelud šumících koncertních záznamů z desáté kopie magnetofonové kazety – býval to téměř jediný způsob, jak se k hudbě Psích vojáků dostat. Šuměl na nich ale jen zvuk, hudba sama nikdy. Pokud mě ovšem paměť neklame a nemám jen zbytečnou představu o tom, jak by měly věci vypadat.

Sbohem a řetěz. Kompilace nahrávek z Lucerna Music Baru (19. června 2014), festivalu Eurotrialog (22.–23. srpna 2014) a záznamu z klubu Vagon (12. dubna 2014). 13 skladeb, TT 55:01. MAM853-2. Vydalo Indies MG.

Foto Patorius, wikipedia

Komentáře

Reagovat
  • JVjr

    18. červen 2015, 19:43
    Foto Pastorius, Wikimedia Commons, CC-BY 3.0; nikoli "Patorius, wikipedia". Až dá Klusák na web svou kritičtější, bude zajímavé to srovnat.

Dále si přečtěte

Josef Klíč píše hudbu k filmům a divadelním hrám, složil fanfáry pro významné instituce v Rakousku nebo oficiální znělky měst Moravské Třebové a Šlapanic. Náš rozhovor ale zůstal rozkročen mezi dvěma body jeho práce – undergroundem a vážnou hudbou.  více

Přes neustálou nejistotu, co je realita a co fikce, co je autentické a co stylizované, kdy to Cave myslí vážně a kdy na nás jen ironicky pomrkává, si můžeme být jisti, že sledujeme maximálně pravdivý dokument o veřejné postavě jménem Nick Cave. Nebo alespoň dokument o tom, jak Nick Cave vidí sám sebe. Nebo jak chce, abychom ho viděli my. Vlastně je to ve skutečnosti komedie o vycpaných andulkách.  více

Nejen hudba samotná, ale i prostředí tovární haly s graffiti vytvářely undergroundovou atmosféru – krásnou a vtahující pro každého, kdo k ní někdy v životě aspoň na čas přilnul. Myslím, že je to největší devíza Henry Lee Festu proti níž je skoro vedlejší, kdo vlastně na festivalu hraje. Sestava účinkujících ale rozhodně ošizená nebyla.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více