Ztichlé budovy: místo pro skladby, skladby pro místo

Ztichlé budovy: místo pro skladby, skladby pro místo

Najít nepoužívanou, zapomenutou továrnu, napsat jí koncert na míru a jít zase jinam. Projekt Ztichlé budovy založilo několik studentek a studentů brněnských uměleckých škol, první ročník rozezněl halu bývalého podniku MEZ v Židenicích. Letos se do ní ještě jednou vrátí, ale příště už by se měl stěhovat. O vzniku, současnosti i budoucnosti Ztichlých budov jsme se bavili v židenické kavárně Zastávka s několika členy tvůrčího a organizačního společenství. Na místě byli Anna Laborová, Petra Čtveráčková, Kristýna Uhrová, Magdalena Dostálová a Filip Dufka. Budova MEZu se tento rok rozezní 28. dubna.

Kdo byl u začátku celé akce, kdo a kdy na Ztichlé budovy přišel?
Anna Laborová: Bylo to minulý rok někdy v lednu nebo v únoru. Petra studuje skladbu a probírali jsme možnosti uvádění prací studentů konzervatoře a vůbec mladých lidí, kteří něco tvoří. Těch možností je strašně málo a to byl první impuls. Další věc je, že se máme rádi přenášení hudby mimo klasické koncertní sály a industriální prostory se nám líbí. To se spojilo dohromady a já jsem věděla o prostoru v Židenicích – je pod zkušebnami, které tam sdílíme s několika kapelami.
Petra Čtveráčková: Na konzervatoři je to s pořádáním koncertů někdy trochu problematické. Naše oddělení je i docela malé, je nás tam jen šest nebo sedm, takže uspořádat celovečerní koncert jen z vlastních zdrojů taky není jednoduché. Tak jsme se rozhodli oslovit i naše kamarády. Byl to jen pokus, a nakonec se na prvním ročníku podíleli lidé z konzervatoře, z JAMU a jeden klučina z Vídně.

Pořádat koncerty soudobé hudby v netradičních prostorách ale samo o sobě zase není tak původní nápad…
AL: My se ani nechvástáme tím, že by to byla naše originální myšlenka, především jsme si chtěli zkusit něco udělat úplně po svém.

Minulý rok jste skládali program mezi kamarády, letos už jste ale oslovovali veřejnost. Jak to zafungovalo?
AL: Když jsme minulý rok v listopadu začali vymýšlet další ročník, tak jsme měli strach, aby to nesklouzlo k nějakému „VIP“ kroužku. Uzavřené společnosti, která si bude hrát na vlastním písečku. Tak jsme se rozhodli zkusit poslat výzvu do světa s tím, že uvidíme, kdo se nám ozve. A na základě toho sestavíme výsledný koncept. Vytvořili jsme pozvánku ve formě videa, kde jsou jen sestříhané záběry z tovární haly MEZu a její zvuky. Jenom to, co na člověka promlouvá, když se tam postaví. A pak už je věcí skladatele, jak to pochopí, jak to na něj zapůsobí, jak na to zareaguje.

Jaké typy lidí se ozvaly – byli to zase kamarádi, bylo mezi nimi hodně neznámých jmen?
AL: Jsou mezi nimi i kamarádi, někteří se vracejí i z minulého roku. Principiálně se tomu nebráníme, aby se autoři zopakovali. Ozvali se nám ale třeba i DJové, kterým tovární hala evokuje prostředí, na které jsou zvyklí. Mezi přihlášenými byli i hiphopeři s ne úplně kvalitními texty a divným videem…

Ale jestli to dobře chápu, tak vám DJs obecně nevadí a žánrově se nevymezujete?
AL: My se chceme zaměřit na soudobou hudbu, na tu… artificiální nebo jak to říct…

snad raději nijak než takto. Ale stejně bych rád našel a pojmenoval to kritérium, podle kterého se rozhodujete.
AL: My ho sami hledáme a pokaždé, když se setkáme, tak se snažíme to slovo najít. Nechceme říct, že by hudba, která neprošla, byla špatná.
: Spíš se nám nehodila.
AL: Nepodařilo by se nám ji zařadit odpovídajícím způsobem do programu. Ale třeba příští rok, jestli se nám podaří udělat koncert zase jinak, dojde i na jiné věci.

Co vás mezi přihlášenými nejvíc překvapilo?
AL: Nebudu jmenovat, ale jeden chlapec s divnými videy a polonahými slečnami. Ve své podstatě to bylo tak šokující, až to bylo zábavné.
Kristýna Uhrová: Mě nejvíc překvapilo, kolik se přihlásilo dobrých lidí. Jak zajímavý repertoár se sešel a v jakém množství.

A co vám tedy přišlo dobré? Tady už byste mohli i jmenovat.
: Z minulého roku nám zůstali tři nebo čtyři lidé. Je mezi nimi Otto Wanke, ten studuje ve Vídni skladbu, ale je to rodák ze Znojma. Z loňska je tam i Markéta Husková a violista Filip Holacký. Z nových se nám přihlásil třeba Marek Mrkvička, který nás překvapil strašně nápaditým videem s elektronickou hudbou. S lidmi, kteří se nám přihlásili, teď postupně chodíme do toho prostoru, abychom nekomunikovali emailem, ale byli v přímém kontaktu. Když je něco napadne, můžeme to hned řešit, a oni se inspirují přímo na místě.

Ale to už tak bylo i minule, nebo ne?
: To bylo spíš obráceně. Minule jsme hledali místo pro skladby a letos hledáme skladby pro místo.
AL: Příště budeme hledat místo pro místo.

Můžete se vymezit vůči historii místa. Nebo autory přímo tipovat.
AL: Já bych chtěla, abychom si každý rok zkusili něco jiného, aby se festival neopakoval.
KU: První ročník byl taková akce studentů pro studenty, letos už je to otevřenější. Všechny zúčastněné by ale mělo spojit právě to místo, pro které by měli během dvou měsíců něco složit. A je jedno, jestli mají smyčcové kvarteto, jsou to DJs nebo tvůrci zvukových instalací. A myslíme si, že díky té spojnici místa spolu budou v jednom večeru fungovat i hodně odlišné věci. A nevznikne zmatek.
AL: Při setkáních se skladateli přímo na místě se mi líbí, jak se promění způsob komunikace z chladného emailu na osobní kontakt. Právě Marek Mrkvička tam úplně ožil, bylo vidět, jak ho to baví, vlastně začal hned tvořit a vymýšlet, jak by mohlo všechno fungovat. Zatím máme jedenáct autorů, bude to dlouhý večer. Dramaturgii ještě přesně sestavenou nemáme, ale my nepotřebujeme moc času. Zatím víme jenom to, že budeme mít dvě poloviny a ve druhé budou projekce, protože během první bude ještě denní světlo. Mezi účinkujícími máme třeba ještě kytaristu Davida Petráše z brněnské hudební vědy.
KU: Já jsem myslela, že to budeme postupně odhalovat na našem webu.

Odtajňování programů je trendy, to byste neměli opomíjet…
KU: Každý týden nové jméno, jistě.
AL: David Petráš chce pracovat i magnetofonem a páskovým echem, tak to bude zajímavé. A pak tu máme velké překvapení – Josefa Klíče.

No vida, chtěl jsem se vlastně zeptat, jestli se přihlásil i nějaký starý mazák…
AL: Zase tak starý není…

ale něco za sebou už v hudbě má.
AL: Spolupracovat s někým, kdo toho má za sebou o hodně víc než my, pro nás byla velká výzva.
KU: Hlavně jsme to nečekali. Mysleli jsme, že se nám ozvou samí studenti a najednou mezi nimi bylo takové jméno. A vlastně jsme i přemýšleli, jestli se nám hodí, jestli ho nechceme jen proto, že se jmenuje Josef Klíč. Pak jsme si ale uvědomili, že to může být i inspirace. A byla to nakonec výborná schůzka, zkoušeli jsme ze všech stran, jak funguje echo a podobně. Další jméno je Stanislav Abrahám z Prahy, studuje na FAMU.
: Učí na AVU.
AL: On je student a vyučující všude možně. Ale pracuje strašně zajímavě se zvukovými kolážemi. S ním schůzku teprve budeme mít a hodně se na ni těšíme. A pak tam ještě bude spolupráce s audiovizuálním sdružením Vačice, liška, motýl, a velryba. Je to improvizační skupina, která používá ke svým představením i videoprojekce a hraje ve složení violoncello, kytara a kontrabas.
: Ten nás zaujal, že tam bude hezky znít.

Jaké se loni sešlo publiku. Byli to zase kamarádi, nebo přišli i lidé odjinud?
AL: Přišlo jich dost. Snažili jsme se roznášet plakáty a letáky, jako vždycky se také nabalovali lidi na lidi – nakonec jich přišlo 180. A spoustu jsem jich neznala, to bylo snad poprvé, kdy jsem si na koncertě s každým neřekla „čau“. A dokonce přišli i lidi ze Židenic, i když jsme neměli žádný výlep plakátů. Já jsem teda jeden vylepila na ulici jen tak na punk, vydržel asi tři dny, a tady v Zastávce jsme taky měli letáčky. Tak si toho nějací místní všimli, mezi niml i jeden pán, který v MEZu kdysi pracoval. Přišli za námi a líbilo se jim to, byli strašně spokojení.

Zkusili jste oslovit třeba místní zastupitelstvo, ať vám něčím přispěje?
AL: Ne. Židenice v tomto směru nemají nejlepší pověst.
KU: My jsme taky všechno dělali hrozně narychlo, celou akci jsme dali dohromady během dvou měsíců.
AL: Letos už jsme si dali šest. Loni jsme neměli žádný grant, letos máme dvě žádosti, ale už jsme slyšeli, že s tím nemáme počítat. My máme vstupné dobrovolné, ale na loňské náklady jsme vybrali a ještě nám zbylo na letošní ročník.

To je ale úspěch, po téhle stránce jste na tom líp než kdejaká filharmonie.
AL: Jasně, ale náš rozpočet se pohybuje ve směšných částkách. Strašně mě ale baví, že z minima taháme maximum.
KU: Je v tom taky obrovská podpora kamarádů. Kdyby chtěl každý za vystoupení peníze, tak to určitě neutáhneme.
AL: Fantastické ale je, že s lidmi, kteří se loni zapojili, jsme pořád v kontaktu. Pořád od nich dostáváme nějakou zpětnou vazbu, která nás utvrzuje, že má smysl to dělat.

Zmiňovala jsi, že máš kapelu – jakou?
AL: Tak trochu swingovou, kontrabas, kytara, bicí, housle, včera jsme měli koncert. A pak ještě Miniminy tady s Madlou Dostálovou.
KU: A se mnou.
AL: A jo, s tebou taky.
KU: Včera jsem byla jediná, komu jsi nevěnovala písničku.
AL: Interní vztahy máme výborné.

Zmiňovali jste video a projekce, jak velkou roli v programu hrají?
KU: Mě se líbí, že to není megalomanská akce a že je zaměřená na hudbu. Na jedné z prvních schůzek jsme řešili nějakou multimedialitu, ale pak jsme si uvědomili, že to nechceme. Takže i když je to cool industriální prostor, který nabízí spoustu možností a možná až vybízí k nějakým vizualizacím, tak je hudba pořád na prvním místě. A chtěla bych, aby to tak zůstalo.

Nějaké plány do budoucnosti máte?
AL: Ještě jsem o tom s nikým nemluvila, ale v příštím ročníku bych chtěla najít prostor vhodný pro orchestr. Je to jen nápad a nevím, jestli vyjde už příští rok. Podmínkou je ale především ten vhodný prostor.

Takže byste se přesunuli jinam?
KU: Ano, my nechceme udělat z MEZu koncertní sál. My chceme najít nevyužité prostory a zkusit je rozeznít.
AL: Nabízeli nám třeba uspořádání koncertu na Malé Americe, což je industriální prostor, ale už funguje. Ozývají se nám i lidi z jiných míst a je to strašně super, ale my hledáme místa, která lidé neznají. Teď opakujeme koncert v MEZu, protože se první ročník povedl a chceme se tomu místu odvděčit.

Už máte nějaké konkrétní tipy na příští rozezněné prostory?
AL: Vím o nějaké fabrice v Komárově u řeky, jsou tam ještě staré jeřáby a vybavení. Navíc je tam pěkné prostředí i venku, takže by se tam dalo pracovat zase jiným způsobem. A hrozně bych se chtěla dostat do textilky v Obřanech.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Staré budovy jsou zdánlivě tiché, ale rezonují vzpomínkami, zmizelými životy, získávají z nich vlastní atmosféru. Podívejte se na videozáznam koncertu v hale bývalé továrny MEZ v Židenicích.  více

Harlem byl v Brně ještě dřív, než jsme si vymysleli Bronx. Iluze proslulé newyorské čtvrti nahradila starý Dělnický dům, spolkový život vystřídaly koncerty a večírky až do rána.  více

Koncertními sály obchází strašidlo hudby 20. století, vetřelo se i do včerejšího recitálu Magdaleny Kožené s Andreou Marconem a La Cetra Barockorchester Basel. Publikum v Rudolfinu přijalo s nadšením i skladbu Luciana Beria, což je úkaz v našich tradičních koncertních sálech nevídaný.  více




Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Národní divadlo Brno uvedlo Smetanovu operu v prostorách brněnského výstaviště v režii uměleckého šéfa opery Jiřího Heřmana a s hudebním nastudováním dirigenta Roberta Kružíka, sbor řídil Pavel Koňárek. Scénu připravil a navrhl Tomáš Rusín. V roli kněžny Libuše se představila Lucie Hájková, jejího chotě ztvárnil Jiří Hájek, postavy Chrudoše od Otavy se ujal Pavoľ Remenár, jeho bratra Šťáhlava na Radbuze pak Dušan Růžička; sestru obou bratrů Radmilu přednesla Václava Krejčí Housková. Jan Štáva se ujal role strýce Lutobora a jeho dceru Krasavu ztvárnila Alžběta Poláčková. Jako Tomáš Garrigue Masaryk vystoupil činoherní herec Švandova divadla Marek Pospíchal.  více

Rozhovor s Martou Kovářovou, kapelnicí skupiny Budoár staré dámy, je škoda číst. Marta je totiž tak osobitá vypravěčka, že je lepší ji poslouchat. Nebo se přitom na ni i dívat. Jenže na druhou stranu, jak se dozvíte v rozhovoru, který vznikl u příležitosti dvaceti let kapely, dobrá píseň by měla obstát i bez obrazového doprovodu. A dobré vyprávění snad zaujme i v písemné formě.  více

Od 30. srpna do 10. září bude na českém turné bluesový kytarista z Texasu Jonn Del Toro Richardson. Jedno z jeho vystoupení se odehraje na jižní Moravě – 2. září v kulturním domě Strážničan ve Strážnici. Další koncerty se konají například 30. srpna ve Valašském Meziříčí, 7. září nebo 10. září v Ostravě. Jonn Del Toro Richardson má na svém kontě sice pouze jedno sólové album (druhé připravuje na rok 2019), ale jako vyhledávaný studiový i koncertní kytarista spolupracoval s mnoha ze špiček bluesové scény.  více

Několik prvních tónů z první a poslední písně prozradí o novém albu skupiny Poletíme? to nejdůležitější. Na začátku ostré kytary, rockový řev a text o tom, jak „seděli jsme s klukama v bekstejdži“ a „jsme dobří, takže asi potřebujem hit“. Na konci valčík s akordeonem, ledabylý zpěv a slova o rozladěné kapele, o bezdomovcích a o autě, „co veze ovci“. Písně nabité rockovou energií samozřejmě k Poletíme? patří, hitů má tato kapela celou řadu. Nicméně směřování od ostrého rokenrolu k pohodovému valčíčku zobrazuje kapelu v čele s Rudolfem Brančovským přesně tak, jak ji po letech vnímám: Přes všechny snahy o drsnost a chlapáctví je nejsilnější tam, kde jde o obyčejný příběh, zajímavé vypozorované detaily (třeba ten s tou ovcí v autě) a o jakoby obyčejnou písničku. A taky o humor, kterého je na novém albu opět požehnaně. A mám pocit, že se tentokrát Rudolfovi více než kdy dříve dařilo balancovat mimo oblast trapnosti.  více

Devatenáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk zahájil ambiciózní projekt lotyšské akordeonistky Ksenije Sidorové uvádějící podmanivé a smyslné melodie Bizetovy opery Carmen v netradiční a populární či jazzovou hudbou ovlivněné interpretaci. Stěžejní část programu tvořily skladby z alba Carmen, které akordeonistka natočila a vydala jako svůj debut roku 2016. Na pódiu stanuli po boku Ksenije Sidorové také houslista Alejandro Loguercio, klavírista Claudio Constantini, kontrabasista Roberto Koch, kytarista Reentko Dirks a perkusista David Kuckhermann, v několika skladbách doprovodil hudebníky orchestr Filharmonie Brno pod vedením Marka Ivanoviće. Kromě upravených čísel z Bizetova díla zazněla také skladba Malagueña kubánského skladatele Ernesta Lecuony. Pojítko mezi jednotlivými hudebními čísly tvořily částečně improvizované sólové výstupy jednotlivých hudebníků. Přitažlivý program koncertu pod širým nebem tedy sliboval oslovit nejen milovníky vážné hudby, ale také posluchače, kteří jinak zařazují tento druh hudby do svého kulturního vyžití spíše sporadicky. Lákavý příslib uhrančivých melodií pod letní hvězdnou oblohou však narazil na zásadní nedostatek – kvalitu zvuku.  více

Během čtyř dnů nabídl Maraton hudby Brno na 150 koncertů v podání více než 500 účinkujících. Na festivalu se potkali místní umělci i hosté ze zahraničí. Jazzový večer v Sono centru zahájili brněnští Marek Kotača Trio, po kterých následoval Yaron Herman z Izraele a Kenny Garrett z USA, na pódiu na hradě Špilberk dostala publikum do varu domácí hip-hopová legenda Chaozz i crossoveroví a světoví Dog Eat Dog. O rockový večer na Flédě se postarali The Adicts z Anglie spolu s pražským uskupením The Fialky, v Sono centru zase holandští Physical Graffiti vzdali poctu skupině Led Zeppelin. Rocku byla v Brně spousta, v neděli večer vystoupili i britští alt-J.  více

Brněnská „all-stars“ sestava Pozdní sběr přichází po čtyřech letech s novým albem. Tentokrát nezdůrazňuje na obalu osobu svého zakladatele a kapelníka Jiřího Pařeza, který sice zůstává hlavním autorem i sólovým zpěvákem, ale album jako celek je ještě více než minulá deska Pohlednice z Paříže (2014) výsledkem spolupráce sehrané sestavy. V ní se sešli muzikanti jako Michael Vašíček, Emil Formánek, Jiří Meisner nebo David Velčovský, tedy hráči, v jejich životopisech najdeme položky jako Vlasta Redl & Každý den jinak, Kamelot nebo Druhá tráva. Velkou posilou a výrazným oživením sestavy od minulého alba je Radim Zenkl, špičkový mandolinista, působící ve Spojených státech a nyní opět i na Moravě. Vedle mandolíny na album přispěl i irskou flétnou, ale na albu najdeme i další zajímavé barvy – tubu v závěrečné písni Na pivu (v níž se mimochodem vystřídá rekordní počet zpěváků v historii skupiny), dechovou sekci v úvodním Amsterdamu nebo čtveřici lesních rohů ve Smířenívíce

12. srpna 2018 si připomeneme 90. výročí úmrtí skladatele Leoše Janáčka. Zemřel ve věku 74 let na vrcholu tvůrčích sil a jeho náhlá smrt všechny zaskočila. Koncem července 1928 odjel na letní pobyt do rodných Hukvald, kam za ním přijela Kamila Stösslová se synem Ottou. Vzal si s sebou opis partitury své poslední opery Z mrtvého domu, aby provedl korektury a doplňky, práci však nestihl dokončit. Ze silného nachlazení se rozvinul zápal plic, se kterým byl skladatel převezen do Kleinova sanatoria v blízké Ostravě. Zemřel v neděli 12. srpna 1928 v deset hodin dopoledne. Pohřeb se konal o tři dny později v Brně. Janáček je pochován na brněnském Ústředním hřbitově v tzv. čestném kruhu, autorem náhrobku je výtvarník Eduard Milén (tentýž, který navrhl scénu a kostýmy ke světové premiéře opery Příhody lišky Bystroušky).  více

Kdo jezdí do Náměště nad Oslavou na Folkové prázdniny pravidelně, dobře zná strukturu tohoto sympatického festivalu, která se ani letos od předchozích ročníků nelišila: úvodní sobotní koncert jedné kapely (letos Frigg z Finska), následovaný nadstandardním rautem na zámku pro sponzory a podporovatele festivalu, a dalších sedm dní nabitých nejen špičkovou hudbou z celého světa, ale také tvůrčími dílnami, odbornými i odlehčenými přednáškami a rozpravami, výstavami, tancem, společným zpíváním a formálním i neformálním setkáváním. To vše se každý rok točí kolem jednoho základního tématu, které letos bylo „O paměti“. Celých těch osm dnů se v Náměšti vzpomínalo, upamatovávalo, paměti bylo dokonce věnováno i dvoudenní odborné kolokvium v podkroví náměšťské nové radnice. A přitom se po večerech v zámeckém parku odehrávala svěží, naprosto současná hudební dobrodružství.  více

V neděli zakončený XIV. ročník Hudebního festivalu Znojmo nesl podtitul Svár duše s tělem. Jihomoravské město vítá na svých prknech už řádku let renomované interprety od rezidenčního Czech Ensemble Baroque po sólisty zvučných jmen. Na závěr letošního ročníku sliboval nejpůsobivější zážitek tohoto léta – pozvání totiž přijal cenami ověnčený soubor Il Giardino Armonico, který se pod vedením Giovanniho Antoniniho orientuje na interpretaci děl 17. a 18. století. Spolu s věhlasnou sopranistkou Annou Prohaska se v jízdárně Louckého kláštera zastavili v neděli při turné k novému CD Serpent & Fire.  více

Netradiční koncert vokálního tělesa Czech Ensemble Baroque Quintet včera na Hudebním festivalu Znojmo představil tvorbu skladatele Matea Flechy (1481–1553). V běžně nepřístupných prostorách sálu konventu Louckého kláštera zazněly tzv. ensalady tedy polyfonní skladby míchající pro komický efekt dialekty, jazyky a často zcela nesmyslná slova či citoslovce. Mezi zhudebňovanými slovy se tak objevují výrazy jako „bum bum“, „tif tof“, „tra la la la“ nebo třeba „badum dům“. Mateo Flecha byl jedním ze skladatelů, kteří pomohli žánr jako takový ustanovit a etablovat. Samotný termín je znám především z publikace Las Ensaladas de Flecha Prague (1581), kterou vydal Flechův synovec, jménem taktéž Mateo Flecha. Tento Flecha junior vydal ve zmíněné sbírce ensalady právě Matea Flechy staršího. Vokální ansámbl doplnili ještě flétnistka Michaela Koudelková, theorbista Karel Fleischlinger a Emil Machain s Ester Švábkovou na bicí nástroje.  více

Nejčtenější

Kritika

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více