Ztichlé budovy: místo pro skladby, skladby pro místo

Ztichlé budovy: místo pro skladby, skladby pro místo

Najít nepoužívanou, zapomenutou továrnu, napsat jí koncert na míru a jít zase jinam. Projekt Ztichlé budovy založilo několik studentek a studentů brněnských uměleckých škol, první ročník rozezněl halu bývalého podniku MEZ v Židenicích. Letos se do ní ještě jednou vrátí, ale příště už by se měl stěhovat. O vzniku, současnosti i budoucnosti Ztichlých budov jsme se bavili v židenické kavárně Zastávka s několika členy tvůrčího a organizačního společenství. Na místě byli Anna Laborová, Petra Čtveráčková, Kristýna Uhrová, Magdalena Dostálová a Filip Dufka. Budova MEZu se tento rok rozezní 28. dubna.

Kdo byl u začátku celé akce, kdo a kdy na Ztichlé budovy přišel?
Anna Laborová: Bylo to minulý rok někdy v lednu nebo v únoru. Petra studuje skladbu a probírali jsme možnosti uvádění prací studentů konzervatoře a vůbec mladých lidí, kteří něco tvoří. Těch možností je strašně málo a to byl první impuls. Další věc je, že se máme rádi přenášení hudby mimo klasické koncertní sály a industriální prostory se nám líbí. To se spojilo dohromady a já jsem věděla o prostoru v Židenicích – je pod zkušebnami, které tam sdílíme s několika kapelami.
Petra Čtveráčková: Na konzervatoři je to s pořádáním koncertů někdy trochu problematické. Naše oddělení je i docela malé, je nás tam jen šest nebo sedm, takže uspořádat celovečerní koncert jen z vlastních zdrojů taky není jednoduché. Tak jsme se rozhodli oslovit i naše kamarády. Byl to jen pokus, a nakonec se na prvním ročníku podíleli lidé z konzervatoře, z JAMU a jeden klučina z Vídně.

Pořádat koncerty soudobé hudby v netradičních prostorách ale samo o sobě zase není tak původní nápad…
AL: My se ani nechvástáme tím, že by to byla naše originální myšlenka, především jsme si chtěli zkusit něco udělat úplně po svém.

Minulý rok jste skládali program mezi kamarády, letos už jste ale oslovovali veřejnost. Jak to zafungovalo?
AL: Když jsme minulý rok v listopadu začali vymýšlet další ročník, tak jsme měli strach, aby to nesklouzlo k nějakému „VIP“ kroužku. Uzavřené společnosti, která si bude hrát na vlastním písečku. Tak jsme se rozhodli zkusit poslat výzvu do světa s tím, že uvidíme, kdo se nám ozve. A na základě toho sestavíme výsledný koncept. Vytvořili jsme pozvánku ve formě videa, kde jsou jen sestříhané záběry z tovární haly MEZu a její zvuky. Jenom to, co na člověka promlouvá, když se tam postaví. A pak už je věcí skladatele, jak to pochopí, jak to na něj zapůsobí, jak na to zareaguje.

Jaké typy lidí se ozvaly – byli to zase kamarádi, bylo mezi nimi hodně neznámých jmen?
AL: Jsou mezi nimi i kamarádi, někteří se vracejí i z minulého roku. Principiálně se tomu nebráníme, aby se autoři zopakovali. Ozvali se nám ale třeba i DJové, kterým tovární hala evokuje prostředí, na které jsou zvyklí. Mezi přihlášenými byli i hiphopeři s ne úplně kvalitními texty a divným videem…

Ale jestli to dobře chápu, tak vám DJs obecně nevadí a žánrově se nevymezujete?
AL: My se chceme zaměřit na soudobou hudbu, na tu… artificiální nebo jak to říct…

snad raději nijak než takto. Ale stejně bych rád našel a pojmenoval to kritérium, podle kterého se rozhodujete.
AL: My ho sami hledáme a pokaždé, když se setkáme, tak se snažíme to slovo najít. Nechceme říct, že by hudba, která neprošla, byla špatná.
: Spíš se nám nehodila.
AL: Nepodařilo by se nám ji zařadit odpovídajícím způsobem do programu. Ale třeba příští rok, jestli se nám podaří udělat koncert zase jinak, dojde i na jiné věci.

Co vás mezi přihlášenými nejvíc překvapilo?
AL: Nebudu jmenovat, ale jeden chlapec s divnými videy a polonahými slečnami. Ve své podstatě to bylo tak šokující, až to bylo zábavné.
Kristýna Uhrová: Mě nejvíc překvapilo, kolik se přihlásilo dobrých lidí. Jak zajímavý repertoár se sešel a v jakém množství.

A co vám tedy přišlo dobré? Tady už byste mohli i jmenovat.
: Z minulého roku nám zůstali tři nebo čtyři lidé. Je mezi nimi Otto Wanke, ten studuje ve Vídni skladbu, ale je to rodák ze Znojma. Z loňska je tam i Markéta Husková a violista Filip Holacký. Z nových se nám přihlásil třeba Marek Mrkvička, který nás překvapil strašně nápaditým videem s elektronickou hudbou. S lidmi, kteří se nám přihlásili, teď postupně chodíme do toho prostoru, abychom nekomunikovali emailem, ale byli v přímém kontaktu. Když je něco napadne, můžeme to hned řešit, a oni se inspirují přímo na místě.

Ale to už tak bylo i minule, nebo ne?
: To bylo spíš obráceně. Minule jsme hledali místo pro skladby a letos hledáme skladby pro místo.
AL: Příště budeme hledat místo pro místo.

Můžete se vymezit vůči historii místa. Nebo autory přímo tipovat.
AL: Já bych chtěla, abychom si každý rok zkusili něco jiného, aby se festival neopakoval.
KU: První ročník byl taková akce studentů pro studenty, letos už je to otevřenější. Všechny zúčastněné by ale mělo spojit právě to místo, pro které by měli během dvou měsíců něco složit. A je jedno, jestli mají smyčcové kvarteto, jsou to DJs nebo tvůrci zvukových instalací. A myslíme si, že díky té spojnici místa spolu budou v jednom večeru fungovat i hodně odlišné věci. A nevznikne zmatek.
AL: Při setkáních se skladateli přímo na místě se mi líbí, jak se promění způsob komunikace z chladného emailu na osobní kontakt. Právě Marek Mrkvička tam úplně ožil, bylo vidět, jak ho to baví, vlastně začal hned tvořit a vymýšlet, jak by mohlo všechno fungovat. Zatím máme jedenáct autorů, bude to dlouhý večer. Dramaturgii ještě přesně sestavenou nemáme, ale my nepotřebujeme moc času. Zatím víme jenom to, že budeme mít dvě poloviny a ve druhé budou projekce, protože během první bude ještě denní světlo. Mezi účinkujícími máme třeba ještě kytaristu Davida Petráše z brněnské hudební vědy.
KU: Já jsem myslela, že to budeme postupně odhalovat na našem webu.

Odtajňování programů je trendy, to byste neměli opomíjet…
KU: Každý týden nové jméno, jistě.
AL: David Petráš chce pracovat i magnetofonem a páskovým echem, tak to bude zajímavé. A pak tu máme velké překvapení – Josefa Klíče.

No vida, chtěl jsem se vlastně zeptat, jestli se přihlásil i nějaký starý mazák…
AL: Zase tak starý není…

ale něco za sebou už v hudbě má.
AL: Spolupracovat s někým, kdo toho má za sebou o hodně víc než my, pro nás byla velká výzva.
KU: Hlavně jsme to nečekali. Mysleli jsme, že se nám ozvou samí studenti a najednou mezi nimi bylo takové jméno. A vlastně jsme i přemýšleli, jestli se nám hodí, jestli ho nechceme jen proto, že se jmenuje Josef Klíč. Pak jsme si ale uvědomili, že to může být i inspirace. A byla to nakonec výborná schůzka, zkoušeli jsme ze všech stran, jak funguje echo a podobně. Další jméno je Stanislav Abrahám z Prahy, studuje na FAMU.
: Učí na AVU.
AL: On je student a vyučující všude možně. Ale pracuje strašně zajímavě se zvukovými kolážemi. S ním schůzku teprve budeme mít a hodně se na ni těšíme. A pak tam ještě bude spolupráce s audiovizuálním sdružením Vačice, liška, motýl, a velryba. Je to improvizační skupina, která používá ke svým představením i videoprojekce a hraje ve složení violoncello, kytara a kontrabas.
: Ten nás zaujal, že tam bude hezky znít.

Jaké se loni sešlo publiku. Byli to zase kamarádi, nebo přišli i lidé odjinud?
AL: Přišlo jich dost. Snažili jsme se roznášet plakáty a letáky, jako vždycky se také nabalovali lidi na lidi – nakonec jich přišlo 180. A spoustu jsem jich neznala, to bylo snad poprvé, kdy jsem si na koncertě s každým neřekla „čau“. A dokonce přišli i lidi ze Židenic, i když jsme neměli žádný výlep plakátů. Já jsem teda jeden vylepila na ulici jen tak na punk, vydržel asi tři dny, a tady v Zastávce jsme taky měli letáčky. Tak si toho nějací místní všimli, mezi niml i jeden pán, který v MEZu kdysi pracoval. Přišli za námi a líbilo se jim to, byli strašně spokojení.

Zkusili jste oslovit třeba místní zastupitelstvo, ať vám něčím přispěje?
AL: Ne. Židenice v tomto směru nemají nejlepší pověst.
KU: My jsme taky všechno dělali hrozně narychlo, celou akci jsme dali dohromady během dvou měsíců.
AL: Letos už jsme si dali šest. Loni jsme neměli žádný grant, letos máme dvě žádosti, ale už jsme slyšeli, že s tím nemáme počítat. My máme vstupné dobrovolné, ale na loňské náklady jsme vybrali a ještě nám zbylo na letošní ročník.

To je ale úspěch, po téhle stránce jste na tom líp než kdejaká filharmonie.
AL: Jasně, ale náš rozpočet se pohybuje ve směšných částkách. Strašně mě ale baví, že z minima taháme maximum.
KU: Je v tom taky obrovská podpora kamarádů. Kdyby chtěl každý za vystoupení peníze, tak to určitě neutáhneme.
AL: Fantastické ale je, že s lidmi, kteří se loni zapojili, jsme pořád v kontaktu. Pořád od nich dostáváme nějakou zpětnou vazbu, která nás utvrzuje, že má smysl to dělat.

Zmiňovala jsi, že máš kapelu – jakou?
AL: Tak trochu swingovou, kontrabas, kytara, bicí, housle, včera jsme měli koncert. A pak ještě Miniminy tady s Madlou Dostálovou.
KU: A se mnou.
AL: A jo, s tebou taky.
KU: Včera jsem byla jediná, komu jsi nevěnovala písničku.
AL: Interní vztahy máme výborné.

Zmiňovali jste video a projekce, jak velkou roli v programu hrají?
KU: Mě se líbí, že to není megalomanská akce a že je zaměřená na hudbu. Na jedné z prvních schůzek jsme řešili nějakou multimedialitu, ale pak jsme si uvědomili, že to nechceme. Takže i když je to cool industriální prostor, který nabízí spoustu možností a možná až vybízí k nějakým vizualizacím, tak je hudba pořád na prvním místě. A chtěla bych, aby to tak zůstalo.

Nějaké plány do budoucnosti máte?
AL: Ještě jsem o tom s nikým nemluvila, ale v příštím ročníku bych chtěla najít prostor vhodný pro orchestr. Je to jen nápad a nevím, jestli vyjde už příští rok. Podmínkou je ale především ten vhodný prostor.

Takže byste se přesunuli jinam?
KU: Ano, my nechceme udělat z MEZu koncertní sál. My chceme najít nevyužité prostory a zkusit je rozeznít.
AL: Nabízeli nám třeba uspořádání koncertu na Malé Americe, což je industriální prostor, ale už funguje. Ozývají se nám i lidi z jiných míst a je to strašně super, ale my hledáme místa, která lidé neznají. Teď opakujeme koncert v MEZu, protože se první ročník povedl a chceme se tomu místu odvděčit.

Už máte nějaké konkrétní tipy na příští rozezněné prostory?
AL: Vím o nějaké fabrice v Komárově u řeky, jsou tam ještě staré jeřáby a vybavení. Navíc je tam pěkné prostředí i venku, takže by se tam dalo pracovat zase jiným způsobem. A hrozně bych se chtěla dostat do textilky v Obřanech.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Staré budovy jsou zdánlivě tiché, ale rezonují vzpomínkami, zmizelými životy, získávají z nich vlastní atmosféru. Podívejte se na videozáznam koncertu v hale bývalé továrny MEZ v Židenicích.  více

Harlem byl v Brně ještě dřív, než jsme si vymysleli Bronx. Iluze proslulé newyorské čtvrti nahradila starý Dělnický dům, spolkový život vystřídaly koncerty a večírky až do rána.  více

Koncertními sály obchází strašidlo hudby 20. století, vetřelo se i do včerejšího recitálu Magdaleny Kožené s Andreou Marconem a La Cetra Barockorchester Basel. Publikum v Rudolfinu přijalo s nadšením i skladbu Luciana Beria, což je úkaz v našich tradičních koncertních sálech nevídaný.  více




Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více