Ztichlé budovy: místo pro skladby, skladby pro místo

Ztichlé budovy: místo pro skladby, skladby pro místo

Najít nepoužívanou, zapomenutou továrnu, napsat jí koncert na míru a jít zase jinam. Projekt Ztichlé budovy založilo několik studentek a studentů brněnských uměleckých škol, první ročník rozezněl halu bývalého podniku MEZ v Židenicích. Letos se do ní ještě jednou vrátí, ale příště už by se měl stěhovat. O vzniku, současnosti i budoucnosti Ztichlých budov jsme se bavili v židenické kavárně Zastávka s několika členy tvůrčího a organizačního společenství. Na místě byli Anna Laborová, Petra Čtveráčková, Kristýna Uhrová, Magdalena Dostálová a Filip Dufka. Budova MEZu se tento rok rozezní 28. dubna.

Kdo byl u začátku celé akce, kdo a kdy na Ztichlé budovy přišel?
Anna Laborová: Bylo to minulý rok někdy v lednu nebo v únoru. Petra studuje skladbu a probírali jsme možnosti uvádění prací studentů konzervatoře a vůbec mladých lidí, kteří něco tvoří. Těch možností je strašně málo a to byl první impuls. Další věc je, že se máme rádi přenášení hudby mimo klasické koncertní sály a industriální prostory se nám líbí. To se spojilo dohromady a já jsem věděla o prostoru v Židenicích – je pod zkušebnami, které tam sdílíme s několika kapelami.
Petra Čtveráčková: Na konzervatoři je to s pořádáním koncertů někdy trochu problematické. Naše oddělení je i docela malé, je nás tam jen šest nebo sedm, takže uspořádat celovečerní koncert jen z vlastních zdrojů taky není jednoduché. Tak jsme se rozhodli oslovit i naše kamarády. Byl to jen pokus, a nakonec se na prvním ročníku podíleli lidé z konzervatoře, z JAMU a jeden klučina z Vídně.

Pořádat koncerty soudobé hudby v netradičních prostorách ale samo o sobě zase není tak původní nápad…
AL: My se ani nechvástáme tím, že by to byla naše originální myšlenka, především jsme si chtěli zkusit něco udělat úplně po svém.

Minulý rok jste skládali program mezi kamarády, letos už jste ale oslovovali veřejnost. Jak to zafungovalo?
AL: Když jsme minulý rok v listopadu začali vymýšlet další ročník, tak jsme měli strach, aby to nesklouzlo k nějakému „VIP“ kroužku. Uzavřené společnosti, která si bude hrát na vlastním písečku. Tak jsme se rozhodli zkusit poslat výzvu do světa s tím, že uvidíme, kdo se nám ozve. A na základě toho sestavíme výsledný koncept. Vytvořili jsme pozvánku ve formě videa, kde jsou jen sestříhané záběry z tovární haly MEZu a její zvuky. Jenom to, co na člověka promlouvá, když se tam postaví. A pak už je věcí skladatele, jak to pochopí, jak to na něj zapůsobí, jak na to zareaguje.

Jaké typy lidí se ozvaly – byli to zase kamarádi, bylo mezi nimi hodně neznámých jmen?
AL: Jsou mezi nimi i kamarádi, někteří se vracejí i z minulého roku. Principiálně se tomu nebráníme, aby se autoři zopakovali. Ozvali se nám ale třeba i DJové, kterým tovární hala evokuje prostředí, na které jsou zvyklí. Mezi přihlášenými byli i hiphopeři s ne úplně kvalitními texty a divným videem…

Ale jestli to dobře chápu, tak vám DJs obecně nevadí a žánrově se nevymezujete?
AL: My se chceme zaměřit na soudobou hudbu, na tu… artificiální nebo jak to říct…

snad raději nijak než takto. Ale stejně bych rád našel a pojmenoval to kritérium, podle kterého se rozhodujete.
AL: My ho sami hledáme a pokaždé, když se setkáme, tak se snažíme to slovo najít. Nechceme říct, že by hudba, která neprošla, byla špatná.
: Spíš se nám nehodila.
AL: Nepodařilo by se nám ji zařadit odpovídajícím způsobem do programu. Ale třeba příští rok, jestli se nám podaří udělat koncert zase jinak, dojde i na jiné věci.

Co vás mezi přihlášenými nejvíc překvapilo?
AL: Nebudu jmenovat, ale jeden chlapec s divnými videy a polonahými slečnami. Ve své podstatě to bylo tak šokující, až to bylo zábavné.
Kristýna Uhrová: Mě nejvíc překvapilo, kolik se přihlásilo dobrých lidí. Jak zajímavý repertoár se sešel a v jakém množství.

A co vám tedy přišlo dobré? Tady už byste mohli i jmenovat.
: Z minulého roku nám zůstali tři nebo čtyři lidé. Je mezi nimi Otto Wanke, ten studuje ve Vídni skladbu, ale je to rodák ze Znojma. Z loňska je tam i Markéta Husková a violista Filip Holacký. Z nových se nám přihlásil třeba Marek Mrkvička, který nás překvapil strašně nápaditým videem s elektronickou hudbou. S lidmi, kteří se nám přihlásili, teď postupně chodíme do toho prostoru, abychom nekomunikovali emailem, ale byli v přímém kontaktu. Když je něco napadne, můžeme to hned řešit, a oni se inspirují přímo na místě.

Ale to už tak bylo i minule, nebo ne?
: To bylo spíš obráceně. Minule jsme hledali místo pro skladby a letos hledáme skladby pro místo.
AL: Příště budeme hledat místo pro místo.

Můžete se vymezit vůči historii místa. Nebo autory přímo tipovat.
AL: Já bych chtěla, abychom si každý rok zkusili něco jiného, aby se festival neopakoval.
KU: První ročník byl taková akce studentů pro studenty, letos už je to otevřenější. Všechny zúčastněné by ale mělo spojit právě to místo, pro které by měli během dvou měsíců něco složit. A je jedno, jestli mají smyčcové kvarteto, jsou to DJs nebo tvůrci zvukových instalací. A myslíme si, že díky té spojnici místa spolu budou v jednom večeru fungovat i hodně odlišné věci. A nevznikne zmatek.
AL: Při setkáních se skladateli přímo na místě se mi líbí, jak se promění způsob komunikace z chladného emailu na osobní kontakt. Právě Marek Mrkvička tam úplně ožil, bylo vidět, jak ho to baví, vlastně začal hned tvořit a vymýšlet, jak by mohlo všechno fungovat. Zatím máme jedenáct autorů, bude to dlouhý večer. Dramaturgii ještě přesně sestavenou nemáme, ale my nepotřebujeme moc času. Zatím víme jenom to, že budeme mít dvě poloviny a ve druhé budou projekce, protože během první bude ještě denní světlo. Mezi účinkujícími máme třeba ještě kytaristu Davida Petráše z brněnské hudební vědy.
KU: Já jsem myslela, že to budeme postupně odhalovat na našem webu.

Odtajňování programů je trendy, to byste neměli opomíjet…
KU: Každý týden nové jméno, jistě.
AL: David Petráš chce pracovat i magnetofonem a páskovým echem, tak to bude zajímavé. A pak tu máme velké překvapení – Josefa Klíče.

No vida, chtěl jsem se vlastně zeptat, jestli se přihlásil i nějaký starý mazák…
AL: Zase tak starý není…

ale něco za sebou už v hudbě má.
AL: Spolupracovat s někým, kdo toho má za sebou o hodně víc než my, pro nás byla velká výzva.
KU: Hlavně jsme to nečekali. Mysleli jsme, že se nám ozvou samí studenti a najednou mezi nimi bylo takové jméno. A vlastně jsme i přemýšleli, jestli se nám hodí, jestli ho nechceme jen proto, že se jmenuje Josef Klíč. Pak jsme si ale uvědomili, že to může být i inspirace. A byla to nakonec výborná schůzka, zkoušeli jsme ze všech stran, jak funguje echo a podobně. Další jméno je Stanislav Abrahám z Prahy, studuje na FAMU.
: Učí na AVU.
AL: On je student a vyučující všude možně. Ale pracuje strašně zajímavě se zvukovými kolážemi. S ním schůzku teprve budeme mít a hodně se na ni těšíme. A pak tam ještě bude spolupráce s audiovizuálním sdružením Vačice, liška, motýl, a velryba. Je to improvizační skupina, která používá ke svým představením i videoprojekce a hraje ve složení violoncello, kytara a kontrabas.
: Ten nás zaujal, že tam bude hezky znít.

Jaké se loni sešlo publiku. Byli to zase kamarádi, nebo přišli i lidé odjinud?
AL: Přišlo jich dost. Snažili jsme se roznášet plakáty a letáky, jako vždycky se také nabalovali lidi na lidi – nakonec jich přišlo 180. A spoustu jsem jich neznala, to bylo snad poprvé, kdy jsem si na koncertě s každým neřekla „čau“. A dokonce přišli i lidi ze Židenic, i když jsme neměli žádný výlep plakátů. Já jsem teda jeden vylepila na ulici jen tak na punk, vydržel asi tři dny, a tady v Zastávce jsme taky měli letáčky. Tak si toho nějací místní všimli, mezi niml i jeden pán, který v MEZu kdysi pracoval. Přišli za námi a líbilo se jim to, byli strašně spokojení.

Zkusili jste oslovit třeba místní zastupitelstvo, ať vám něčím přispěje?
AL: Ne. Židenice v tomto směru nemají nejlepší pověst.
KU: My jsme taky všechno dělali hrozně narychlo, celou akci jsme dali dohromady během dvou měsíců.
AL: Letos už jsme si dali šest. Loni jsme neměli žádný grant, letos máme dvě žádosti, ale už jsme slyšeli, že s tím nemáme počítat. My máme vstupné dobrovolné, ale na loňské náklady jsme vybrali a ještě nám zbylo na letošní ročník.

To je ale úspěch, po téhle stránce jste na tom líp než kdejaká filharmonie.
AL: Jasně, ale náš rozpočet se pohybuje ve směšných částkách. Strašně mě ale baví, že z minima taháme maximum.
KU: Je v tom taky obrovská podpora kamarádů. Kdyby chtěl každý za vystoupení peníze, tak to určitě neutáhneme.
AL: Fantastické ale je, že s lidmi, kteří se loni zapojili, jsme pořád v kontaktu. Pořád od nich dostáváme nějakou zpětnou vazbu, která nás utvrzuje, že má smysl to dělat.

Zmiňovala jsi, že máš kapelu – jakou?
AL: Tak trochu swingovou, kontrabas, kytara, bicí, housle, včera jsme měli koncert. A pak ještě Miniminy tady s Madlou Dostálovou.
KU: A se mnou.
AL: A jo, s tebou taky.
KU: Včera jsem byla jediná, komu jsi nevěnovala písničku.
AL: Interní vztahy máme výborné.

Zmiňovali jste video a projekce, jak velkou roli v programu hrají?
KU: Mě se líbí, že to není megalomanská akce a že je zaměřená na hudbu. Na jedné z prvních schůzek jsme řešili nějakou multimedialitu, ale pak jsme si uvědomili, že to nechceme. Takže i když je to cool industriální prostor, který nabízí spoustu možností a možná až vybízí k nějakým vizualizacím, tak je hudba pořád na prvním místě. A chtěla bych, aby to tak zůstalo.

Nějaké plány do budoucnosti máte?
AL: Ještě jsem o tom s nikým nemluvila, ale v příštím ročníku bych chtěla najít prostor vhodný pro orchestr. Je to jen nápad a nevím, jestli vyjde už příští rok. Podmínkou je ale především ten vhodný prostor.

Takže byste se přesunuli jinam?
KU: Ano, my nechceme udělat z MEZu koncertní sál. My chceme najít nevyužité prostory a zkusit je rozeznít.
AL: Nabízeli nám třeba uspořádání koncertu na Malé Americe, což je industriální prostor, ale už funguje. Ozývají se nám i lidi z jiných míst a je to strašně super, ale my hledáme místa, která lidé neznají. Teď opakujeme koncert v MEZu, protože se první ročník povedl a chceme se tomu místu odvděčit.

Už máte nějaké konkrétní tipy na příští rozezněné prostory?
AL: Vím o nějaké fabrice v Komárově u řeky, jsou tam ještě staré jeřáby a vybavení. Navíc je tam pěkné prostředí i venku, takže by se tam dalo pracovat zase jiným způsobem. A hrozně bych se chtěla dostat do textilky v Obřanech.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Staré budovy jsou zdánlivě tiché, ale rezonují vzpomínkami, zmizelými životy, získávají z nich vlastní atmosféru. Podívejte se na videozáznam koncertu v hale bývalé továrny MEZ v Židenicích.  více

Harlem byl v Brně ještě dřív, než jsme si vymysleli Bronx. Iluze proslulé newyorské čtvrti nahradila starý Dělnický dům, spolkový život vystřídaly koncerty a večírky až do rána.  více

Koncertními sály obchází strašidlo hudby 20. století, vetřelo se i do včerejšího recitálu Magdaleny Kožené s Andreou Marconem a La Cetra Barockorchester Basel. Publikum v Rudolfinu přijalo s nadšením i skladbu Luciana Beria, což je úkaz v našich tradičních koncertních sálech nevídaný.  více




Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více

Předposlední koncert brněnského hudebního festivalu Expozice nové hudby nesl název Příběh utrpení a naděje a postavil vedle sebe ve středu 17. října hudbu skladatelů Fausta Romitelliho a Francesca Filideie a výběr z poezie básníka, překladatele a esejisty Jana Zahradníčka. Vzhledem k tématu večera se hudební produkce odehrála v kapli bývalé brněnské káznice. Příznačně (i přízračně) zvolený podnázev koncertu Dům strach vycházel ze stejnojmenné Zahradníčkovy básnické sbírky. O uměleckou recitaci se postaral Otakar Blaha, díla obou skladatelů pak provedlo hudební těleso Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra. Koncert/představení režíroval Radim Nejedlý.  více

Jubilejní 25. ročník olomouckého Podzimního festivalu duchovní hudby se blíží ke konci. Před závěrečným Verdiho Requiem přehlídka ještě včera nabídla koncert brněnského komorního sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase a souboru renesančních dechových nástrojů s doprovodem continua Capella Ornamentata pod uměleckým vedením jeho zakladatele Richarda Šedy v olomouckém kostele Zvěstování Páně. Obě tělesa se věnují převážně interpretaci duchovní hudby 16. a 17. století a podílela se na mnoha jiných společných projektech. V roce 2017 vzniklo z této spolupráce CD věnované dílu pozdně renesančního skladatele Nicolause Zangia, jehož skladby na nedělním koncertu též zazněly.  více

Festival Expozice nové hudby konfrontuje již jedenatřicet let brněnské posluchače se soudobou českou i zahraniční tvorbou. Za tuto dobu si festivalové koncerty dokázaly získat oddané publikum toužící zažít netradiční hudební díla a experimenty na vlastní kůži. Podzimní část nového ročníku včera zahájil vokální cyklus Canti del Capricorno italského skladatele Giacinta Scelsiho v sólovém provedení sopranistky Lore Lixenberg.  více

Milovníci jazzu i artificiální hudby si včera večer přišli na své. Filharmonie Brno zahájila koncertem v Besedním domě již pátou sezónu abonentní řady s názvem Jazz & World Music. Brněnští filharmonici společně s hudebním tělesem Matúš Jakabčic Quintet interpretovali světové skladby – nejen jazzové – v aranžmá vedoucího souboru Matúše Jakabčice. Koncert řídil dirigent a skladatel Pavel Šnajdr.  více

Brněnský zpěvák a hráč na foukací harmoniku Darek Neumann (*1967) prošel kapelami různých žánrů od folku přes bigbít po zpívání s velkou jazzovou kapelou. Na svém aktuálním albu Svět, který znám zpívá úpravy jazzových standardů s novými českými texty, které – většinou přímo pro něj – psala Ester Kočičková.  více

V Praze a v Brně vystoupí tento týden anglický zpěvák Chris Norman, zakládající a dlouholetý člen populární skupiny Smokie. V Brně v DRFG Aréně má koncert v sobotu 6. října, v pražském Foru Karlín vystoupí o dva dny dříve.  více

„Beránci a vlci jsou moje osobní vize moravské world music,“ tvrdí Marian Friedl, který je stejně skvělým hráčem na vlastnoručně vyrobené lidové píšťalky jako na jazzový kontrabas. Právě jeho zkušenosti s různými žánry od folkloru po free jazz plus samozřejmě spojení s podobně stylově rozkročenou Jitkou Šuranskou vedly ke vzniku mimořádného hudebního pásma, které má svůj prapůvod v představení Z kořenů k world music na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Díky grantu z Ministerstva kultury vzniklo album Beránci a vlci s účastí čtyř hudebních uskupení různých stylů (což je dohromady přes dvacet muzikantů a zpěváků), které získalo zaslouženě Anděla v rozšířené kategorii Folk (pod kterou nově spadá i žánr world music). Mezitím v létě 2017 proběhla koncertní premiéra Beránků a vlků opět v Náměšti nad Oslavou (s účastí vydavatele alba Milana Páleše v převleku za Ovčí babičku) a poté další festivalová vystoupení – na Hradeckém slunovratu v Hradci nad Moravicí nebo na Colours of Ostrava. Malým snem Mariana Friedla a všech jeho beránků a vlků bylo přenést pásmo do zvukově čistého prostředí brněnského Sono centra, což se díky úspěšné crowdfundingové kampani povedlo. Zhruba hodinový koncert byl tím pádem nejen prostým „přehráním“ desky, ale především obrovskou oslavou a možná i novým startem projektu – vstříc větším a větším sálům.  více

Prostory brněnských lázní na Rašínově ulici naplnil v neděli večer nový projekt uměleckého spolku Hausopera, kladoucího si za cíl přinést nové a kvalitní kulturní produkce do míst denního provozu, která jinak s hudbou, potažmo přímo s operou, nemají mnoho společného. První vlaštovkou je krátká opera Poslední pólo skladatele - dirigenta Marka Ivanoviće a libretisty - operního pěvce Josefa Škarky pojednávající o dvou přátelích, zamlčené lásce a černém svědomí. Dílo režíroval Petr Hašek, scénografii navrhl Ján Tereba a o světelný design se postarali Pavla Beranová, Michal Hór a Zuzana Bottová. Hlavní postavy ztvárnili Tomáš Krejčí, Aleš Procházka a Andrea Široká. Na akordeon hrála Žaneta Vítová, na vibrafon a bicí pak Kristýna Švihálková. Přednášela Lenka Sedláčková.  více

Soubory Národního divadla Brno vstoupily do sezony 2018/19 společným koncertem na Zelném trhu. Součástí programu bylo představení připravovaných inscenací. Vystoupil orchestr Janáčkovy opery NdB se svým šéfdirigentem Markem Ivanovićem, sbor a sólisté Jana Šrejma Kačírková, Jana Hrochová, Václava Krejčí Housková, Roman Hoza, Jiří Sulženko a další.  více

Stoleté výročí narození jednoho z předních amerických dirigentů, skladatelů, pedagogů a popularizátorů hudby zaznamenali snad všichni milovníci kultury. Bernsteinova díla se hojně objevují v koncertních sálech, operních domech i rádiích, a přestože se kvůli své dirigentské činnosti nemohl skladbě naplno věnovat, muzikál West Side Story s texty Stephena Sondheima bude vždy patřit mezi hudební klenoty muzikálové tvorby. Podobně jako jiné kulturní instituce rozhodlo se i Městské divadlo Brno vzdát skladateli hold a pyšně se přihlásit k tradici muzikálu, kterou Leonard Bernstein svým pravděpodobně nejslavnějším dílem ukotvil. V úterý 25. září tak zazněl na Hudební scéně Městského divadla Brno Koncert ke 100. narozeninám Leonarda Bernsteina pod taktovkou Dana Kalouska a v režii Petra Gazdíka.  více

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Nejčtenější

Kritika

Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více