Filharmonie Brno zazářila v nedokončených dílech

Filharmonie Brno zazářila v nedokončených dílech

Filharmonie Brno a Aleksandar Marković včera opět ukázali, že jim svědčí velký symfonický repertoár a umějí si s ním poradit na vysoké úrovni. Devátá symfonie Antona Brucknera dopadla výborně, úvodní „Nedokončená“ Franze Schuberta s ní vytvořila souvislý hudební oblouk. V obou dílech jsme nahlédli do hudební Vídně i do vnitřního světa obou autorů.

Ani Schubert, ani Bruckner si za života příliš mnoho slávy neužili. Ten první vlastně vůbec a ten druhý až po šedesátce, čímž vnějškově připomene Leoše Janáčka. Při provedení Symfonie č. 8 h moll Franze Schuberta se mi zdálo, jako by Aleksandar Marković přistoupil na její mimohudební výklad. Ten ji klade do souvislosti se Schubertovou nemocí, která v něm vzbuzovala obavy ze smrti a vedla jej k osudové reflexi vlastního života. Allegro moderato první věty nasadil dirigent v pomalém tempu, které dalo vyniknout zpěvnému přednesu témat. Atmosféra celého provedení byla velmi vážná a prosvětlovala ji především líbezná barva dřev, která kontrastovala s poněkud zastřenými smyčci. Ve druhé větě provedení pokračovalo ve vážném a zamyšleném duchu, Andante con moto se téměř střetlo s tempem předchozí věty. Dílo ale nevyznělo monotónně a vtahovalo publikum do svého hudebního světa. Snad to nebyla jen náhoda, ale tak tiché a soustředěné posluchače jsem na abonentním koncertě brněnské filharmonie dlouho nezažil. Musím ale říct, že mi projev orchestru v první části programu přišel jaksi zdrženlivý – především ve smyčcích. Pořád jsem čekal, kdy se do toho hráči trošku víc opřou.

Symfonie č. 9 d moll Antona Brucknera – rovněž nedokončená – je monumentální dílo, které uzavírá nejen Brucknerovu tvorbu, ale také vídeňské devatenácté století. S trochou nadsázky by se dalo říct, že Schubertem vídeňský romantismus začíná a Brucknerem končí. V Brucknerově pozdní tvorbě cítíme hudební východisko pro dílo Gustava Mahlera i přes všechny duchovní souvislosti a motivace, které jsou u obou autorů odlišné. Tentokrát už si posluchač opravdu nemohl stěžovat, že by se Filharmonie Brno do svých nástrojů dost neopírala. Počáteční nápor energie orchestru vydržel až do konce rozsáhlého díla, i když v poslední větě se projevoval spíš setrvalým vnitřním tahem než navenek. Provedení se svou atmosférou jako by vracelo k „Nedokončené“ Franze Schuberta z první poloviny večera. V každém případě bylo těžké uvěřit, že Brucknerova devátá symfonie trvala přes hodinu.

K leitmotivům kritik abonentních koncertů Filharmonie Brno patří poznámka, že páteční provedení bývá lepší. Může to vést k dojmu, že čtvrteční premiéra má spíš funkci generálky a teprve páteční večer se to všechno hraje doopravdy a naostro. To by bylo pro orchestr dost nelichotivé a myslím, že důvod může být ukryt někde úplně jinde. Zmínil jsem zastřený zvuk smyčců v Schubertově symfonii, což je bolest, se kterou se Filharmonie Brno potýká dlouhodobě, ale její zdroj dost možná leží v nevhodných podmínkách, ve kterých orchestr zkouší. Běžné zkoušky probíhají v Besedním domě, což je krásné a vhodné místo pro komorní koncerty. Když se do něj ale namačká velký romantický orchestr s osmi kontrabasy, osmi lesními rohy atd., stává se z něj akustické peklo. Intenzivní zvuk se mlátí ode zdi ke zdi, jeho účinky až fyzicky bolí a člověk má chvílemi pocit, že mu utrhne hlavu.

Hrát v takovém prostředí je snad za hranicemi bezpečnosti práce a svým způsobem se nedivím, že se hráči podvědomě šetří. Ze zkoušek jim to zůstane i do prvního provedení v Janáčkově divadle, které je sice pro symfonické koncerty akusticky zcela nevhodné, ale zvuk orchestru se aspoň má kam šířit a hudebníci na pódiu vysloveně netrpí. Během premiéry si na to zvyknou a v pátek už jsou uvolněnější. Mířím samozřejmě k letité bolesti největšího města v republice (Praha má status kraje) – nemáme koncertní sál. A ne, není mi trapné to pořád dokola opakovat: nemáme koncertní sál, nemáme koncertní sál, nemáme koncertní sál. Orchestr nemá kde zkoušet díla, která nejlépe umí, nemá je kde předvést publiku, jeho schopnosti jsou ubíjeny nevyhovujícím a rizikovým pracovním prostředím. Říká se mi to všechno dost těžko i z toho důvodu, že nerad pletu do kritik „pochopení pro provozní problémy“. Dobrý sál sice výborný orchestr sám o sobě nevybuduje, ale bez něj to prostě nejde.

Mohli jsme si jen představovat, jak by včerejší program zněl třeba ve vídeňském Konzerthausu. Filharmonie Brno podala výborný výkon a dnešní repríza slibuje hluboký a strhující zážitek.

Franz Schubert: Symfonie č. 8 h moll D 759 „Nedokončená“, Anton Bruckner: Symfonie č. 9 d moll. Aleksandar Marković, Filharmonie Brno. 3. 4. 2014, Janáčkovo divadlo, Brno.

P.S.: Ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová se před začátkem koncertu rozloučila s členkou druhých houslí Ludmilou Jakubcovou, která odchází po pětatřiceti sezónách. K poděkování i přání hodně štěstí se připojujeme. Poprvé se naopak jako členka orchestru objevila Alena Zavadilíková – zlomte vaz.

Aleksandar Marković, ilustrační foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Valerij GergijevKaren CargillLondon Symphony Orchestra završili Moravský podzim způsobem, který smetl ze stolu všechny pochybnosti o tom, jestli festival má nějaký smysl. Koncert ale také poukázal na mezery a specifika v našem hudebním životě i na jeho místo v současné společnosti.  více

O umístění Janáčkova centra, jehož hlavní součástí bude koncertní sál, je definitivně rozhodnuto. Stavět se bude přímo před vchodem do Janáčkova divadla.  více

Orchestr hrál pod svým šéfdirigentem výrazně nadprůměrně a úroveň večera byla postupně stoupající. Co víc si přát? Návštěvu dnešní reprízy lze prakticky bez výhrad doporučit, a to především díky Stravinskému ve druhé polovině.  více

Filharmonie Brno pod vedením Petra Vrábela podává velmi dobré výkony, jejich spolupráce mi dělává radost a nezklamala ani tentokrát.  více

Když hlavní hvězda večera po generálce odřekne koncert, postaví všechny před téměř neřešitelný problém. Filharmonie Brno se včera pokusila vynahradit publiku nepřítomnost klavíristy Borise Berezovského excelentním výkonem a podařilo se jí to.  více


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více