Filharmonie Brno zazářila v nedokončených dílech

Filharmonie Brno zazářila v nedokončených dílech

Filharmonie Brno a Aleksandar Marković včera opět ukázali, že jim svědčí velký symfonický repertoár a umějí si s ním poradit na vysoké úrovni. Devátá symfonie Antona Brucknera dopadla výborně, úvodní „Nedokončená“ Franze Schuberta s ní vytvořila souvislý hudební oblouk. V obou dílech jsme nahlédli do hudební Vídně i do vnitřního světa obou autorů.

Ani Schubert, ani Bruckner si za života příliš mnoho slávy neužili. Ten první vlastně vůbec a ten druhý až po šedesátce, čímž vnějškově připomene Leoše Janáčka. Při provedení Symfonie č. 8 h moll Franze Schuberta se mi zdálo, jako by Aleksandar Marković přistoupil na její mimohudební výklad. Ten ji klade do souvislosti se Schubertovou nemocí, která v něm vzbuzovala obavy ze smrti a vedla jej k osudové reflexi vlastního života. Allegro moderato první věty nasadil dirigent v pomalém tempu, které dalo vyniknout zpěvnému přednesu témat. Atmosféra celého provedení byla velmi vážná a prosvětlovala ji především líbezná barva dřev, která kontrastovala s poněkud zastřenými smyčci. Ve druhé větě provedení pokračovalo ve vážném a zamyšleném duchu, Andante con moto se téměř střetlo s tempem předchozí věty. Dílo ale nevyznělo monotónně a vtahovalo publikum do svého hudebního světa. Snad to nebyla jen náhoda, ale tak tiché a soustředěné posluchače jsem na abonentním koncertě brněnské filharmonie dlouho nezažil. Musím ale říct, že mi projev orchestru v první části programu přišel jaksi zdrženlivý – především ve smyčcích. Pořád jsem čekal, kdy se do toho hráči trošku víc opřou.

Symfonie č. 9 d moll Antona Brucknera – rovněž nedokončená – je monumentální dílo, které uzavírá nejen Brucknerovu tvorbu, ale také vídeňské devatenácté století. S trochou nadsázky by se dalo říct, že Schubertem vídeňský romantismus začíná a Brucknerem končí. V Brucknerově pozdní tvorbě cítíme hudební východisko pro dílo Gustava Mahlera i přes všechny duchovní souvislosti a motivace, které jsou u obou autorů odlišné. Tentokrát už si posluchač opravdu nemohl stěžovat, že by se Filharmonie Brno do svých nástrojů dost neopírala. Počáteční nápor energie orchestru vydržel až do konce rozsáhlého díla, i když v poslední větě se projevoval spíš setrvalým vnitřním tahem než navenek. Provedení se svou atmosférou jako by vracelo k „Nedokončené“ Franze Schuberta z první poloviny večera. V každém případě bylo těžké uvěřit, že Brucknerova devátá symfonie trvala přes hodinu.

K leitmotivům kritik abonentních koncertů Filharmonie Brno patří poznámka, že páteční provedení bývá lepší. Může to vést k dojmu, že čtvrteční premiéra má spíš funkci generálky a teprve páteční večer se to všechno hraje doopravdy a naostro. To by bylo pro orchestr dost nelichotivé a myslím, že důvod může být ukryt někde úplně jinde. Zmínil jsem zastřený zvuk smyčců v Schubertově symfonii, což je bolest, se kterou se Filharmonie Brno potýká dlouhodobě, ale její zdroj dost možná leží v nevhodných podmínkách, ve kterých orchestr zkouší. Běžné zkoušky probíhají v Besedním domě, což je krásné a vhodné místo pro komorní koncerty. Když se do něj ale namačká velký romantický orchestr s osmi kontrabasy, osmi lesními rohy atd., stává se z něj akustické peklo. Intenzivní zvuk se mlátí ode zdi ke zdi, jeho účinky až fyzicky bolí a člověk má chvílemi pocit, že mu utrhne hlavu.

Hrát v takovém prostředí je snad za hranicemi bezpečnosti práce a svým způsobem se nedivím, že se hráči podvědomě šetří. Ze zkoušek jim to zůstane i do prvního provedení v Janáčkově divadle, které je sice pro symfonické koncerty akusticky zcela nevhodné, ale zvuk orchestru se aspoň má kam šířit a hudebníci na pódiu vysloveně netrpí. Během premiéry si na to zvyknou a v pátek už jsou uvolněnější. Mířím samozřejmě k letité bolesti největšího města v republice (Praha má status kraje) – nemáme koncertní sál. A ne, není mi trapné to pořád dokola opakovat: nemáme koncertní sál, nemáme koncertní sál, nemáme koncertní sál. Orchestr nemá kde zkoušet díla, která nejlépe umí, nemá je kde předvést publiku, jeho schopnosti jsou ubíjeny nevyhovujícím a rizikovým pracovním prostředím. Říká se mi to všechno dost těžko i z toho důvodu, že nerad pletu do kritik „pochopení pro provozní problémy“. Dobrý sál sice výborný orchestr sám o sobě nevybuduje, ale bez něj to prostě nejde.

Mohli jsme si jen představovat, jak by včerejší program zněl třeba ve vídeňském Konzerthausu. Filharmonie Brno podala výborný výkon a dnešní repríza slibuje hluboký a strhující zážitek.

Franz Schubert: Symfonie č. 8 h moll D 759 „Nedokončená“, Anton Bruckner: Symfonie č. 9 d moll. Aleksandar Marković, Filharmonie Brno. 3. 4. 2014, Janáčkovo divadlo, Brno.

P.S.: Ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová se před začátkem koncertu rozloučila s členkou druhých houslí Ludmilou Jakubcovou, která odchází po pětatřiceti sezónách. K poděkování i přání hodně štěstí se připojujeme. Poprvé se naopak jako členka orchestru objevila Alena Zavadilíková – zlomte vaz.

Aleksandar Marković, ilustrační foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Valerij GergijevKaren CargillLondon Symphony Orchestra završili Moravský podzim způsobem, který smetl ze stolu všechny pochybnosti o tom, jestli festival má nějaký smysl. Koncert ale také poukázal na mezery a specifika v našem hudebním životě i na jeho místo v současné společnosti.  více

O umístění Janáčkova centra, jehož hlavní součástí bude koncertní sál, je definitivně rozhodnuto. Stavět se bude přímo před vchodem do Janáčkova divadla.  více

Orchestr hrál pod svým šéfdirigentem výrazně nadprůměrně a úroveň večera byla postupně stoupající. Co víc si přát? Návštěvu dnešní reprízy lze prakticky bez výhrad doporučit, a to především díky Stravinskému ve druhé polovině.  více

Filharmonie Brno pod vedením Petra Vrábela podává velmi dobré výkony, jejich spolupráce mi dělává radost a nezklamala ani tentokrát.  více

Když hlavní hvězda večera po generálce odřekne koncert, postaví všechny před téměř neřešitelný problém. Filharmonie Brno se včera pokusila vynahradit publiku nepřítomnost klavíristy Borise Berezovského excelentním výkonem a podařilo se jí to.  více


První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Nejčtenější

Kritika

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více