Jednou. Dunajská vlna víc slibuje do budoucnosti než opakuje

Jednou. Dunajská vlna víc slibuje do budoucnosti než opakuje

Vzpomínka? Pocta? Revival sebe sama? Nejsilnější odpovědí na otázku, co že je to ta Dunajská vlna vlastně zač, jsou první čtyři takty jejího debutového alba Jednou. Předtím, než se k ní přidají o generaci a půl starší kolegové Vladimír Václavek a Josef Ostřanský, opanuje prostor mladá bubenice Michaela Antalová. Nová krev, nová energie a příslib toho, že Dunajská vlna není a nebude pouhou kopií legendárního Dunaje.

A také předznamenání změn, které největší hity „největší z brněnských kapel“ potkaly. Aniž bych chtěl polemizovat s fanoušky, kteří si Rosol nebo Dudlay stále sjíždějí, pro současného posluchače jsou verze 2015 čitelnější a překvapivě místy i syrovější.

Úsloví o dvojím vstupu do téže řeky známe. Je tedy dobře, že se Vladimír Václavek a Josef Ostřanský rozhodli nenavázat na to, co kdysi bylo, pod názvem Dunaj, ale vymysleli pro svou novou kapelu jméno nové, které ovšem velmi jasně naznačuje kontinuitu. Dunaj jako takový obnovit nelze – bez zpěváka Jiřího Kolšovského, který zemřel ve svých 43 letech na zástavu srdce, by to nebylo správné. Ze čtyř členů poslední sestavy Dunaje navíc chybí bubeník Pavel Koudelka, momentálně vytížený především v kapele Mňága a Žďorp. Kromě toho si s brněnskou superskupinou (což je termín, který se používá pro formace složené z muzikantů aktivních v jiných projektech) spojujeme jména jako Iva Bittová nebo Pavel Fajt, bez nichž by na konci 80. let Dunaj jen stěží vznikl. Dunaj tedy zůstává slavnou minulostí, ale „časy se mění a temně podmanivé písně se znovu vynořily jako dunajská vlna“, jak se píše na webu kapely.

Na albu Jednou se Dunajská vlna vrací ke všem pěti řadovým deskám Dunaje. Každý výběr je pochopitelně subjektivní, ale sám za sebe mám pocit, že se povedlo vybrat a oprášit opravdu to nejpodstatnější. Sám mám od Dunaje nejraději čtveřici Na jih, Wahoo, BarvyCassiniho dělení, následovanou písněmi KobylkyMy Dream. Ani jedna z nich nechybí. Podařilo se také zachytit celou škálu nálad, které někdejší kapelu charakterizovaly – od minimalisticky folkového Cassiniho dělení až po ráznější Jednou nebo Why Cannot. A protože – opět si to připomeňme – do jednoho Dunaje dvakrát nevstoupíš, nové verze sice zachovávají náladu a podstatu originálů, ale současně se v nich odráží úsporné personální obsazení Dunajské vlny a pochopitelně také zkušenosti, které pánové Václavek a Ostřanský za posledních téměř dvacet let od konce Dunaje nasbírali.

Vývoj je patrný především u Vladimíra Václavka, který v dlouhém mezidobí nahrál několik zásadních sólových alb. I na nich se pohyboval na široké škále, pokud jde o aranže nebo dynamiku projevu, nicméně jeho písničkářská tvorba přece jen tvoří klidný protipól k nervní hudbě původního Dunaje. V Dunajské vlně se sice vrací ke své rockerské podstatě, ale z jeho zpěvu i v ráznějších pasážích vyzařuje vnitřní klid a vyrovnanost, což se navenek odráží ve větší srozumitelnosti. Přehlednější – ve srovnání s původními nahrávkami Dunaje – je však i celkový zvuk kapely. Je to dáno pochopitelně samotnou sestavou, protože v pouhých třech lidech Dunaj nehrával. Důležité však je, že ani jeden ze současných členů skupiny nemá snahu se zbytečně předvádět a zaplňovat prostor víc, než je zdrávo. Přitom pochopitelně i v základní rockové sestavě kytara, basa, bicí dokážou vykouzlit tolik energie, kolik písně potřebují. Hra Dunajské vlny je velmi rytmická (poslechněte si novou verzi písně Na jih), respektive pracuje s výraznými rytmickými figurami (Nekňuba). Michaela Antalová, absolventka Vyšší odborné školy při Konzervatoři Jaroslava Ježka, přináší do kapely nový styl hry, který se pochopitelně liší od bubnování obou jejích předchůdců, velikánů (nejen) brněnské scény Pavla Fajta a Pavla Koudelky. Pro jasnější představu o Michaelině „poučeném“ a přitom mladistvě energickém přístupu doporučuji píseň Tak se neboj s jazzovou hrou nebo úvodní Prší, ve kterém jsou bicí plnější a dravější než v originální verzi.

K Dunajské vlně a jejímu debutovému albu budou pochopitelně jinak přistupovat fanoušci Dunaje (i zde to může být nedůvěra, stejně jako nadšení z „návratu“) a jinak ti, kterým někdejší brněnská alternativní scéna nic neříká a pro něž jde o úplně nový materiál. Vladimír Václavek s Josefem Ostřanským, když už se rozhodli do řeky na novém místě vstoupit, udělali to, co se nutně nabízelo. Oprášili písně, které si zapadání prachem nezasloužily. Druhé, stejně silné, „best of Dunaj“ však sestavit nepůjde. A tak nezbývá než čekat na nové písně, které – podle prohlášení kapely – „jsou na cestě“. Až vzniknou a až vyjdou, ukáže se, nakolik je Dunajská vlna plnohodnotnou kapelou a nakolik je jen připomínkou jedné legendy. Sám bych si přál, aby album Jednou mělo smysluplné pokračování.

Dunajská vlna: Jednou, vydavatel: Polí5 2015. 15 skladeb. Celkový čas: 53:12

Foto Gabriel Baláž

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

S Lenkou Zogatovou nebo aspoň s jejím jménem přišel do kontaktu každý, kdo se v Brně osmdesátých let pokoušel o jakoukoliv nezávislou kulturu. Nic se na tom nezměnilo až do její předčasné smrti před rokem a zatím se nic nemění ani teď. Dnes večer v HaDivadle a zítra na Flédě se o tom může kdokoliv přesvědčit.  více

Dvě violoncella a dva hlasy – Andrea Konstankiewicz a Dorota Barová spolu začaly hrát v duu Tara Fuki před patnácti lety. The Best of… není jen výběr toho nejlepšího, co nahrály, ale také v krátkosti zopakovaná cesta k dnešní podobě kapely.  více

Eldorado je proti drásavému Z kopce neuvěřitelně hravé album. Je ale docela možné, že i u něj si po dvaceti letech řekneme, že se na něm nemusí měnit ani slovo.  více

Na svém kontě má sólová bubenická alba i spolupráci se zpěváky a dalšími hudebníky. Jeho společnou desku s Ivou Bittovou kdysi Jiří Černý zařadil mezi „albové milníky českého folku“. Jedním z nejnovějších projektů Pavla Fajta je duo Pavoon, které tvoří společně s německou pianistkou a zpěvačkou Oonou Kastner. Na sklonku roku 2014 vydali album Levantis, inspirované kulturami východního Středomoří a také poezií několika evropských básníků.  více

S Ivou Bittovou jsme mluvili především o jejích dvou posledních albech – jedno je sólové, jedno s orchestrem. Dostali jsme se při tom samozřejmě i k jiným tématům, ale stejně nakonec všechna skončila u hudby.  více



Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více